Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

3.

Katherin

„Katherin Elizabeth Soundrová!" Rozléhal se sálem, kde byla naše snídaně hlas mého otce. „Otče, já nechci na nějaké vybírací kolo, o ruku nějakých princů." „Není to vybírací kolo, ale Engagement aveugle a jdou tam všechny princezny z ostatních království." „To je to samé, ale budiž. Jde o to, že se nehodlám vdávat a už vůbec ne za žádné nafrněné princátko." „Katherin, ovládej se. Prostě jsem řekl, že pojedeš, tak pojedeš! Jdi se obléct, do něčeho vhodnějšího za půl hodiny, chci vidět odjíždět tvůj kočár." Já se nasupeně zvedla od stolu a odešla se zatnutými prsty do pokoje. Nezapomněla jsem samozřejmě pořádně třísknout dveřmi. Jediné plus, je to, že se mnou pojede moje sestřenice i Anna s Helen. Přišla jsem do pokoje. Naštvaně jsem si oblékla těsné kalhoty a košily. Zapomeňte rovnou na to, že si obleču šaty, to ani náhodou. Na košili jsem si oblékla koženou bundu. Jo takhle mi to sluší nejvíc. Popadla jsem luk i se šípy. Meč jsem si dala na opasek a vyšla ven. U vchodu na mě čekal můj otec a holky seděly na koních. Jo, a stál tam kočár. Do toho mě nedostanou, ani kdyby se stavěli na hlavu. „Otče, já tam pojedu, ale do kočáru mě nedostaneš, ani za nic." Otec se na mě otočil, docela se mračil. „Nemůžeš něco provést se svými vlasy a oděvem. Co si o nás pomyslí." „To je mi v celku jedno. Hanry, doveď mi Lady, prosím." Hanry se pobaveně usmál a zmizel ve stájích. „Pojedeš kočárem jako normální princezna." „Jo, jo." Pronesla jsem nepřítomně a rozešla se k Lady, kterou mi přivedl Hanry. Vyhoupla jsem se do sedla. „Katherin!" „Sbohem otče, budu tak hodná, že se budu snažit neutéct strážím!" Křikla jsem ve spěchu a pak kývla hlavou na holky. Klusem jsme vyjeli z brány. Já se nestačila divit, kolik stráží mi otec dal. Je jich nejméně dvacet. Několik jich jelo před námi a několik za námi.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Hej ty tam vepředu, nemůžeme trochu zrychlit?!" Křikla jsem na strážného. „Omlouvám se Vaše výsosti, ale máme od Vašeho veličenstva nakázáno jed přesně v tomto tempu." Já jen protočila oči a dala Lady povel. Ta se rozletěla jako střela krajinou po cestě. „Vaše výsosti!" „Výsosti!" Holky se rozesmály a rozjely se za mnou. Celá královská garda nám absolutně nestačila. Já se krčila u krku mojí klisny a užívala si volnost. Za chvíli se před námi objevil hrad, teda promiňte zámek, no prostě gigantická stavba. „Kate, možná bychom měly zpomalit." „Neboj se mám to naprosto pod kontrolou." Odpověděla jsem Ann, která nesnáší rychlý trysk. Já otočila hlavu na stranu a přímo od tamtud k nám mířila podobná skupinka, akorát vepředu jeli tři koně. Okamžitě jsem poznala moje bratrance. ||Rozjela jsem se se smíchem k nim. Za nimi jel kočár a byli obklopeni několika vojáky. „Nazdár prcku!" Křičel na mě, už z dálky nejstarší z nich. „Nejsem prcek." Rozesmála jsem se, když jsem dojela, až k nim. Zastavila jsem a Lady zhluboka oddychovala. „Jasně prcku." Odfrknul si znovu pobaveně Matt. „Zase si utekla strážím." Rozesmál se Oscar a Honza ho napodobil. „Já za to nemůžu, kdo to má vydržet, když jedou všichni šnečím tempem." Protočila jsem zase oči. „Kate, ahoj, co to máš na sobě?" Vyděsila se Lucy, která se vyklonila z kočáru. „Oblečení sestřenko." „Měla sis obléct šaty. Matyldo, přiveď jí, oblékne se u nás v kočáru!" Křikla na služebnou a já se zděsila. „Fuj, šaty ne, v žádném případě. Jeď Lady!" Kluci chytli totální záchvat smíchu a jeli těsně vedle mě. „Co tady vůbec děláte? Já myslela, že ten Ega...něco je jen pro holky." „Děláme chůvi naší povedené sestřičce." „A teď i tobě." „Jo já chci vidět, jak si na tom, prý si zmrzačila skoro celou vaší armádu." „Ha, moc vtipný, ale je to pravda." Oni se zase rozesmáli a já jen pokrčila rameny. „Copak já za to můžu, že mám pořád nikoho za zadkem." „Prav-d-da." Zajíkal se smíchy Oscar v sedle a ostatní na tom nebyli o moc lépe. „To by chtělo vyzkoušet ne?" „Kdo tam bude první!" Vykřikla jsem vítězoslavně a Lady se rozjela opět tryskem. Kluci mi byli v patách. „No, počkej." „Jen počkej zajíci!" Zakřičela jsem pobaveně na Matta, který na mě nadával. Jo pořád jsem vedla, prostě s Lady se nemůže nikdo rovnat, že jo. Za nedlouho jsme byli na hlavní cestě po které projížděli kočáry. V nich seděly princezny v obřích róbách s výrazným malováním. Některé vyšívaly, jiné popíjely čaj. Jen jsem se uchechtla a popohnala Lady ještě víc. Matt mě, jaksi dojel. „To je podívaná, jak na oslavě narozenin naší prababičky." Rozesmála jsem se a přejela ho. „To bylo slabý kafe oproti tomuhle!" „Hej!" Rozesmál se a jel za mnou dál. Můj cop za mnou vlál, jako po každé. Všichni na nás koukali a já se jen smála, jelikož moje garda byla zhruba kilometr od nás. Dojela jsem, až k bráně, kde vjížděli kočáry dovnitř. Na ochozu stálo několik postav, ale nebylo jim vidět do obličeje. Seskočila jsem vítězně z koně. Jako druhý dojel smějící se Matt. Napodobil mě a ťukli jsme si pěstí. „Nějaká rychlá, ne?" „Přece jsem nemohla nechat tvojí sestru, aby mě navlékla do té...jak to říct slušně...objemné, komické a velmi nepohodlné maškarády." Mat se znovu rozesmál. Kluci k nám dojeli a kroutili hlavami. Honza ke mně přišel a poplácal mě po hlavě. „Já ti to vrátím." „Hodně štěstí." Smál se Matt dál. Dal mi tuku kolem ramen a sedli jsme si všichni do trávy. „Tě chci upřímně vidět jak budeš sedět a poctivě šprtat v hodinách etikety." Zasmál se Oscar a já jen zavrtěla hlavou. „Neuvidíš." Opět se všichni rozesmáli a to, už k nám přijela moje garda a holky. „Vaše výsosti, král nás potrestá." Pronesl jeden voják a já jen protočila očima. Zvedla jsem se ze země. „Můžu vám slíbit, že v dalších...zhrubaaa..pěti minutách neudělám nic ukvapeného." Kluci za mnou dusili smích a já vzala Lady za uzdu. „Pojď holka, nesmíme zlobit." Pronesla jsem sarkasticky. Zařadila jsem se i s vojáky na konec dlouhého průvodu.