Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

15.

Katherin

Vzbudilo mě červené světlo, vycházející ze zatažených záclon. Usmála jsem se a odhodila přikrývku. Vylezla jsem z postele a roztáhla záclony. Oslnily mě sluneční paprsky a všechen smutek ze včerejška ze mě opadnul. Doběhla jsem do koupelny a umyla si vlasy. Pak jsem si oblékla kalhoty s tričkem a mikinou. Otevřela jsem dveře a málem dostala infarkt. Před mými dveřmi stáli čtyři strážníci. „Princezno, vraťte se do toho pokoje." Pronesl jeden a zatarasil mi cestu. Na chodbě stály strážní u každého pokoje dva. „Ale já se chci projít." Pronesla jsem naštvaně a chtěla ho obejít. Jenže oni mě zastrkali zpátky a zabouchli dveře. Tohle si někdo šeredně odskáče. Skřípala jsem o sebe naštvaně zuby a pak se vítězně usmála. Otevřela jsem potichu dveře na balkón a vylezla zase na střechu. „Mělo mě to napadnout, že se ven nějak dostaneš." Pronesl někdo za mnou a já nadskočila leknutím. Podjela mi noha a nebýt dvou silných paží, tak jsem se rozplácla o zem. Vzhlédla jsem ke klukovi, který mě zachránil. Jakmile se moje oči zabodly do oříškových, tak jsem se zamračila. „Co mají znamenat ty stráže?" Odtáhla jsem se a založila si ruce na hrudníku. „Ty mají znamenat tvojí bezpečnost." Pokrčil s úsměvem rameny a já si odfrkla. „Dokážu se ubránit sama, pamatuješ?" „No včera to tak moc nevypadalo." „Nevěděla jsem ke komu jít, moji sestřenici tekla z krku krev a moje kamarádka byla v obklíčení." Svraštila jsem obočí a sedla si na střechu. „Nemrač se, to ti nesluší." Pronesl a sednul si těsně vedle mě. „Hmm." Zabručela jsem naštvaně. „Nebuď naštvaná." Šťouchnul do mě. „Nejsem. Nevíš, jaké peklo mě čeká tentokrát?" „No, ty máš myslím dopoledne hodinu dějepisu a odpoledne domluvenou schůzku s jedním princem, ale nevím s jakým." „Prima." Pronesla jsem sarkasticky. Nik nic neříkal, a jen mě pozoroval, zatímco já pozorovala vycházející slunce. „Jo a ještě na té hodině budou princové, akorát, že budou mít na sobě pláště, abyste je nepoznaly, tuším." Pronesl se zamračeným obočím. „Ha, tak to se pobavěj." Rozesmála jsem se. „Doufám, že neuděláš ostudu." „Já? Sáru to napadlo, jako první." Zvedla jsem ruce v obranném gestu.

Před učebnou jsem chvíli stála a čekala na Sáru. „Ahoj, tak kolik minut tentokrát?" Drkla do mě pobaveně, když konečně dorazila. Obě jsme na sobě měly naše kalhoty s trikem a mikinou. „Aaa, děvčata, výborně vy dvě se prosím posaďte do přední lavice a hned si napíšete kratší testík, který já pak přečtu a ohodnotím. Samozřejmě o vašem chování se již dozvěděla i královská rodina, a proto zde dnes budou před třídou stráže a ve třídě samotní princové. Doufám, že nám neuděláte ostudu." Usmála se na nás zákeřně a my se na sebe zoufale podívaly. Doplazili jsme se do přední lavice a učitelka nám dala před nos papíry. „Můžete si vybrat, který z testů budete vyplňovat a my ostatní začneme s výukou." Se Sárou jsme si pukodivu vybraly stejný test. Za chvíli do naší třídy vešly tři postavy. Přesně jak řekl Nik, nebylo jim vidět do obličeje. Sára do mě drkla a pošeptala mi: „Nějaký plán?" Já jen polkla a rozhlédla se po třídě. Venku stálo deset stráží a dva strážní byli přímo ve třídě vedle postav. Naštvaně jsem zatnula pěsti a zatlačila na tužku, se kterou jsem, ani nezačala psát. Okamžitě se zlomila tuha. Sára měla, co dělat, aby nevyprskla smíchy a já pohledem vraždila, všechny strážníky. „Princezno, zlomila se vám tužka." Pronesl jeden, který stál vedle naší lavice. Sára si zacpala rukou pusu a já ho propálila naštvaným pohledem. „No, neříkej." Zamumlala jsem sarkasticky a vzala si novou. Naštvaně jsem se pustila do čtení a vyplňování.

ETIKETA A OBČANSTVÍ

1. Co udělám, když potkám prince?

Heh? Co to je za otázku. Pobaveně jsem zakroutila hlavou a napsala.

Prince se budu snažit nepotkat a když budu mít tu smůlu, tak ho zdvořile pozdravím a uteču nebližším východem.

Sára mi nakoukla do testu a vyprskla smíchy. Já jí dupla na nohu pod naší lavicí a usmála se na profesorku, která mě skenovala pohledem.