Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

13.

Katherin

„Princezničko, musíš vstávat." Slyšela jsem krásný hlas, který mohl patřit jedině osobě, která mě hladila ve vlasech a tím mi způsobovala motýlky v břiše. Usmála jsem se a otevřela oči. Nik nade mnou seděl a já si uvědomila, že jsem mu usnula v klíně. Pomalu jsem se posadila. „A, já už doufal, že tě budu muset políbit." Rozhodil naštvaně rukama a já se zasmála. „Tenhle smích mi ták chyběl." Pronesl a podepřel si jednou rukou hlavu. „Neříkej?" „No jo, říkám." Přikývnul. „Dobře, vymlouvat ti to fakt nebudu. Akorát jsem zaspala odpoledne ve volné kuchyni." Zasmála jsem se a podivila se svým vlasům. Byly spletené do nádherných úhledných dvou copů. S nadzvednutým obočím jsem se podívala na Nika a on si nervózně prohrábnul vlasy. „Já si nemohl pomoct, promiň." Usmál se a já mu úsměv oplatila. „Jo a myslím, že kuchyň se přesunula na zítra, jelikož před chvílí tady byla Sára a sdělila mi důležité novinky." Odmlčel se a já se nadšeně napla. „Karoline chodí s Mattem a Lucy..." čekala jsem netrpělivě, co z něj vypadne. „Lucy..." „Aghr, tak už to vyklop." Chytla jsem ho za ramena a nadšeně poskakovala v sedě. „Lucy dostala svůj první polibek a je pozvaná na zítřejší rande." Já nadšeně vypískla a vyskočila okamžitě na nohy. Nik se se smíchem zvednul taky a zastavil moje skákání. „Jsi pořád na střeše. Nerad bych, aby ses samou radostí zabila." Zasmál se a já s ním. „Ty si nepamatuješ, jak mám naplánovanou svojí smrt? Spadnout ze střechy? Tsss, chabý." Pronesla jsem vážným hlasem a oba dva jsme se zase rozesmáli. „Fakt mi tvůj smích chyběl, i když tvoje vlasy mi budou chybět taky." Já ho pobaveně plácla po ruce. „Jo, a proč si mě vlastně budil?" Zeptala jsem se nechápavě a on se jen pobaveně usmál. „Dneska je na programu další akce." „Aha, bezva." Odfrkla jsem si a on mě postrčil směrem dolů ze střechy. „Měla bys jít se připravit. Informace by vám měly předat služebné." „Fajn," Vyplázla jsem na něj jazyk. „Opatrně." Napomenul mě a při tom mě chytil za ramena. „Neboj a děkuju." Stoupla jsem si na špičky a dala mu malou pusu na tvář. On se celý rozzářil. Usmála jsem se a rychle se sklouzla dolů ze střechy na svojí terasu.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Kate, dneska je na programu, další akce." Pronesla Sabrina, když mi Kateřina pomáhala do šatů a Stélie mi česala umyté vlasy. „Jo, to už vím, ale jaká." Zasmála jsem se a Sabrina mi podala škrabošku na obličej. „Na přání prince Nicolase a jeho strážce, se bude konat venkovní akce. Všichni budou mít masky a bude se opět tančit. S tím rozdílem, že nikdo tentokrát nebude vědět, který z mladíků je princ, a princové naopak budou vědět, kdo jsou princezny." „Ale to je nefér." Našpulila jsem naštvaně rty. „Princové, mají za to, že by s nimi některé dámy neplomluvily." Pronesla s nezájmem a pokrčila rameny. Já po ní šlehla pohledem. „Já ho zabiju, přísahám." Zasyčela jsem naštvaně a moje služebné se na mě nechápavě podívaly. „Koho?" „Princova strážníka." Odpověděla jsem naštvaně a skřípala o sebe zuby. Stélie se zarazila. „Ale princ n..." Zasekla se, jelikož jí Kateřina dupla na nohu. „Neví, že jste mu to řekla vy." Doplnila rychle a já si je všechny přeměřila pohledem. „Jak víte, teda vy, že jsem to říkala já?" „Nik nám musel nějak vysvětlit, proč si nebyla vůbec k nalezení." „Prima, stejně ho zavraždím." „Kate, on se o tebe jen bojí." „To je hezký, a proto se kvůli mně pořádá nějaká šaškarská akce?" „Ano." Odpověděly všechny tři jednohlasně a já se naštvaně zamračila. „Stejně tam nebudu. Kde se to koná?" Zeptala jsem se a vytrhla Sabrině škrabošku z ruky. „V zahradě." Odpověděla mi a já vystřelila z pokoje. Na chodbě jsem opět potkala Lucy. „Ahoj, tak co?" Zeptala jsem se nadšeně. Ona se začervenala a sklopila pohled. „Já to tušila." „Děkuju." Zamumlala a objala mě. „Není zač." pronesla jsem s úsměvem. Procházely jsme společně chodbou a nikoho jiného, už jsme nepotkaly. Vyšly jsme ven za zámku směrem ke schodům. „Ouu, pozor." Zastavila jsem jednou rukou Lucy, která by nebýt mě zakopla a vystrčenou cihlu. „S těmihle schody nemám dobré zkušenosti." Pronesla jsem jako odpověď na její překvapený výraz. Já začala pomalu scházet schody. Oslava byla již v plném proudu a já nestačila zírat. Okolo princezen poletovalo několik nádherně a skvostně oblečených mladíků, které jsem opravdu nepoznávala. Oni s nimi bez oztichu flirtovaly a nakrucovali se. Já na sobě měla krásně tmavě růžové šaty, se spadlými ramínky. Moje škraboška měla stejnou barvu a byla pokrytá černou krajkou. Vlasy jsem měla učesané do culíku, okolo kterého byla obmotaná krásná stuha stejné barvy. Opravdu si dneska daly záležet. Tentokrát mi šaty seděly a byli i docela příjemné. Když jsem stoupla na předposlední schod, tak jsem opět zakopnula a čekala jsem na pád. Naštěstí mě Lucy chytila za ruku. „A jsme si kvit." Zasmála se a já se na ní děkovně podívala. „Příště půjdu jinudy." Zabrblala jsem a Lucy se opět rozesmála.