Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

11.

Katherin

Rychle jsme vybíhaly se Sárou z pokoje. „Já ho zabiju. Je fakt mrtvej." Mumlala jsem si pro sebe naštvaně. Těkala jsem očima okolo sebe. Rozeběhla jsem se jednou chodbou. V půlce někdo otevřel dveře a vyšel rychle ven. Já do něj nabourala a ovanula mě nádherná, známá vůně. „Kate, co tu..." „Ne, Niku teď ne." Řekla jsem rázně. Ani jsem se na něj nepodívala a běžela jsem dál. „Doprčic, tohle je jako bludiště." Nadávala za mnou Sára. Nik se nejspíš rozešel za námi. Pak, jsem si všimla Matta, jak se snaží o poschodí níž zastavit Kar, ale moc mu to nejde. „Prčic!" Křikla jsem a rychle se rozeběhla zpátky k Nikovi. „Hej uklidni se, co se..." „Teď ne! Kudy se jde dolů?! Nejbližší schody." Chytla jsem ho za ramena a zatřásla s ním. On na mě nechápavě koukal, ale pak ukázal na schody, které byly vidět v okně, vedlejší chodby. Sára na nic nečekala a rozeběhla se směrem k nim. Já pustila Nika, ten jen zavrávoral. Během chvilky jsem sbíhala schodiště dolů. Byla jsem extrémě zadýchaná. V mezipatře mě někdo zastavil rukou. Byla to Sára. Koukala s otevřenou pusou směrem dolů. Já jen nadzvedla obočí a podívala se tím směrem. Poklesla mi brada, jelikož Matt, právě líbal Karoline, která mu polibky oplácela. Musela jsem si přikrýt rukou pusu a ještě se kousnout do rtu, abych nezakřičela radostí. Vyběhla jsem potichu schody stejně jako Sára. Nik, který se právě chystal sejít první schod, se zaseknul a dal si v obraném gestu ruce před sebe. Já si odkryla pusu a radostně ho prudce obejmula. „Je to v suchu." Zamumlala jsem mu do hrudi. Pak jsem ho pustila a on zůstal stát zamrzlý. „Může mi někdo, už konečně říct co se děje? Proč si mě málem třikrát přizabila a proč se tváříte, jako kdybyste vyhráli loterii." „Podívej." Vypískla jsem nadšeně, popadla ho za ruku a potichu svedla do mezipatra. Ukázala jsem směrem na líbající se dvojici. Nik se radostně usmál. „Dobře, přizabití odpuštěno." Pronesl, když jsme se vrátili zase nahoru. „To jako, že tě moje objetí může zabít?" Zamračila jsem se na něj a dala si ruce na hrudník. „Máš dost silný stisk." Ohradil se a tím si vysloužil herdu do nadloktí.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Takže, to by bylo. Já myslím, že nám to šlo dobře, dokonce velice dobře." Plácla jsem si se Sárou, když jsme procházeli všichni tři chodbou. „Jak to?" „No, tak Kar je s Mattem a Lucy má domluvenou vyjížďku s princem...eee...James to myslím je?" Podívala jsem se nejistě na Sáru a ta přikývla. „Jo, s princem Jamesem podívej." Zatahala jsem ho za krátký rukáv jeho trička a prstem ukázal ven okna, kde právě James pomáhal Lucy do sedla jednoho koně. Lucy se celá červenala a James se jen usmíval. „Ha, to máš jako takhle rozvržený?" „Samozřejmě." Přikývla jsem s vážným výrazem ve tváři. „No a co princové? Ještě ti zbývají dva." Zasmál se a sednul si na parapet. „No tak korunního prince nahrajeme Sáře a toho tvého dáme, no počkej." Zarazila jsem se a přeměřila si ho pohledem. Jeho výraz v obličeji ztuhnul. „Neřekneš mu to? To by pak nebylo fér." „Ne, čestný skautský." Zvednul jsem ruku. „Ale já to vím." Ozvala se se smíchem Sára. „A toho nejstaršího v žádném případě. Si se úplně zbláznila, ne? Víš, jaká to bude nuda?" „Tsss, neházej flintu do žita. Pozve tě na romantickou večeři. No, a když se tam budeš nudit, tak jednou pískneš a já ti tam vypustím nějaký opice, nebo dám jako předkrm sirové žížaly s fazolemi." Usmála jsem se a Nik se mohl potrhat smíchy, stejně jako já. „Jo, prima." Zakoulela očima, ale vzápětí se rozesmála s námi. „No a co druhorozený princ?" Zeptal se Nik se zájmem, když jsme se uklidnili. „Heh, to jsem nedomyslela, ale asi mu podstrčíme Amélii. Hmm?" Povytáhla jsem obočí. Zatímco Nik se zatvářil zhnuseně, tak Sára vyprskla znovu smíchy. „Hele, je sice trochu, jak to říct egoistický, ale takovýhle trest si asi fakt nezaslouží." „Tak já nevím."