Moje nezkrotitelná princezna (bude probíhat korekce)

7.

Katherin

Vešla jsem s hlubokým výdechem do třídy. V první honosné lavici, která vypadala, spíše jako pohovka, seděla Amélie a její dvě kamarádky. Zrovna o něčem diskutovali. V další lavici seděla Lucy a vedle ní, nějaká další princezna. No a v poslední lavici seděla princezna, podobně oblečená, jako já. Když mě uviděla, tak jí zajiskřilo v očích. Došla jsem s úsměvem, až k ní. „Ahoj, já jsem Kate." Natáhla jsem k ní ruku a ona jí s úsměvem přijala. „Já jsem Sára." Sedla jsem si k ní a dala si nohy do tureckého sedu. „Konečně někdo normální." Zašeptala mi do ucha a společně jsme se zachichotaly. „Já tady vydržím maximálně pět minut. Máš nějaký plán?" „Já max tři a nech to na mě, s tímhle mám zkušeností dost." Usmála jsem se a mrkla na ní. Nik říkal, že se uvidíme, až mi skončí výuka, že musí něco zařídit, takže bude nejspíš mimo zámek. „Děvčata vítejte!" Pronesla profesorka v objemných šatech a paruce. Všechny se postavily a my se Sárou na sebe mrkly. Teď to bude teprve zábava.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

„Vítám vás na naší první hodině. Posaďte se." Zase jsme si sedly a já se rozvalila na pohovku. „Takže dnes budeme probírat chůzi a základ etikety, což znamená oblékání a úklony. „Zvláště některé z vás, by potřebovaly poradit s volbou svých rób." Podívala se na mě a Sáru já si přikryla ústa, abych nevyprskla smíchy. „Takže já vás všechny poprosím, abyste si stouply a postavili se do kruhu. Já si stoupla, stejně jako ostatní dívky. Naschvál jsem šla, nejdříve nenápadně vedle krbu, kde jsem si umazala ruce od černých sazí. Pak jsem pokračovala a stoupla si naproti profesorce. „Takže, začneme malým rozehřívacím kolečkem. Budeme chodit po kruhu, snažte se chodi , co nejlépe." Všichni se otočili po směru hodinových ručiček a začalo chození. Udělaly jsme jeden kruh a já naschvál udělala, jakože jsem zakopla. Narazila do mě Sára a tak jsme všechny skončili na zemi. Včetně profesorky. Já se rychle zvedla a rozešla se k ní. „Paní profesorko, není vám ni? Já se omlouvám, to je ta moje nešikovnost. Pojďte, pomohu Vám vstát." Ona mi s úlevou podala ruce a nevšimla si, že já je mám zašpiněné. „Děkuji děvče." Začala se upravovat, ale jelikož měla špinavé ruce, tak byly celé její šaty upatlané, od černé. Sára potlačovala stěží smích a ostatní zalapaly po dechu. „Ooo, paní profesorko, ještě tady máte ve vlasech. Dovolíte?" Ona přikývla a já jí vydala peříčko. Ve skutečnosti jsem jí, akorát na paruku udělala tři špinavé skvrny. Profesorka si frustrovaně promnula kořen nosu a Já zakryla smích zakašláním. Vypadala, jako kdyby právě proletěla komínem. Já od ní odstoupila a s předstíraným zděšením se podívala na svoje ruce. „Ježíši manku, omluvte mě, musím se jít trochu zkulturnit." „Já půjdu s Vámi, princezno Katherin, znáte se. Vy a vaše orientační znalosti, ještě byste omylem zabloudila do mučírny." Doběhla ke mně Sára a společně jsme se rychle vypařily ze třídy. Já se ještě naklonila do dveří a ukázala na paní profesorku, která ještě pořád nic netušila. „Jo a paní profesorko, myslím, že máte ještě pár smítek na šatech." Následně jsem se otočila a upalovala i se Sárou pryč. Slyšela jsem zděšený jekot paní profesorky a nadávání na můj účet. Sára, už to nevydržela a rozesmála se na celé kolo. Já se smála s ní. Zrovna jsme vbíhaly do jedné uličky, a obě dvě jsme do někoho vrazily. „Promiňte." Omluvila jsem se a rychle dotyčného oběhla, stejně jako moje kamarádka. Za námi byl slyšet naštvaný klapot podpatků. „Tohle je nemožné! Vy nejste princezny! Měly byste se stydět!" Řvala na celý zámek paní profesorka. „Co se děje?" Zeptali se strážní, kteří nám zastoupili cestu. Já se otočila zpátky a uviděla jsem naštvanou profesorku a vedle ní stáli dva mladíci a se staženým obočím nás pozorovali. „Doufám, že se nebojíš výšek." Zamumlala jsem směrem k Sáře a pomalu se přibližovala k oknu. „To snad, ani nejde." Zamumlala nazpátek. Ještě chvíli jsem couvala k oknu a pak ho jedním obratným pohybem otevřela. První vyskočila Sára a vyšvihla se na střechu. Já jí následovala. „Princezno!" „Vaše výsosti!" Slyšela jsem hlasy strážných. Paní profesorka omdlela a dva mladíci se vrhli vyděšeně k oknu. Já se Sárou jsme se kously do ruky, abychom nevyprskly smíchy. „Ha, umíš lézt po střechách?" „Jo, ale nedostaneš mě tam. Je to moc vysoko. Na střechy je tady Nik, takže musíš jinudy." Já se podivila rozhovoru dvou mladíků, ale vzápětí, už jsme se Sárou přebíhaly na volné cvičiště. Tedy ne tak docela volné.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------