256 /Grey/

Pá pá

Kurva co se stalo? Pokládala jsem si tuto otázku stále dokola.

„Dejoo?" Snažila jsem se ho probudit a nakonec se povedlo.

„Co je?" Řekl ospale.

„Noo měl by si vstávat. Potřebuju vědět jestli si něco pamatuješ, protože já mám totální okno."

„Co bych si měl pamatovat?" Už konečně odlepil oči. Když mě viděl jak si zakrývám nahý hrudník peřinou, zděsil se. Zvedl svojí peřinu, aby se podíval jestli je taky nahý.

„Do píči, co se stalo?" Zakřičel.

„Já to mám snad vědět?" Zeptala jsem se uraženě.

„Oke, hlavně klid. Nevíme co se stalo, třeba se nastalo vůbec nic. Jo a nevíš kde nám boxerky?" Rozhlédla jsem se po pokoji abych je našla. Leželi vedle postele. Zvedla jsem je a podala mu je. Pod peřinou si je oblíkl.

„A nepomohl by si mi najít moje tanga a podprdu?"

„No myslím si že budeš mít problém krásko, protože jsou támhle." Ukázal do rohu na druhé straně pokoje.

„Byl by si zlato a podal mi je? Nebo budeš čurák a necháš mě tam jít nahou?" Nad tím co jsem řekla se ušklíbl a opřel se na náznak že nikam nejde.

„Takže vidím že čurák." Řekla jsem arogantně a obrátila oči v sloup. Nevěděla jsem co dělat, takže jsem si vzala peřinu a obmotala jí kolem sebe. Došla jsem až k rohu kde leželo moje spodní prádlo. Nějakým zvláštním způsobem jsem našla i zbytek oblečení a oblékla se.

„Máš tu někde prášky na bolest hlavy?" Hlava mě bolela pekelně. Prožila jsem si těch kocovin už několik, ale nikdy jsem neměla takový okno jak teď.

„V kuchyni."

„Jojo díky." S touto větou jsem vyšla z pokoje a namířila si to do kuchyně. Přesto že bylo už jedenáct všichni spali, nebo jsem si to aspoň myslela. V kuchyni byl Martin. Vypadal docela vyřízeně.

„Ahoj." Pozdravila jsem a začala hledat prášky.

„Ahoj. Prášky jsou támhle." Ukázal na nejvyšší skříňku, a já tam nedosáhla jak jinak.

„Že mi je podáš?" Začala jsem škemrat. Na nic nečekal a podal mi jedno plné platíčko. Jeden jsem si vzala a zapila vodou.

„Kam jste s Davidem včera zmizeli?" Zeptala jsem se opatrně.

„Do toho ti nic není pokud vím dobře." Vyjel po mě. Lekla jsem se, protože tohle nikdy neudělal. Už včera když jsme přijeli byl nějaký divný, a prostě takového ho neznám.

„Do píči neser mě Martine. Já se normálně zeptala a ty po mě vyjedeš. Jestli máš nějakej problém tak to řeknu na plnou hubu ne?" Už jsem zvyšovala hlas.

„Chceš to říct na plnou hubu? Fajn. Už mi lezeš krkem. Seš hrozný klíště. Prostě chci aby si šla už do píči. Byla si jen na jednu noc, ale ty už si překročila limit. Už si tou postelí prošla dvakrát. A mě sere že seš tu. Prostě jdi do píči. Děkuju ti za pochopení. Pá pá ty děvko zkurvená." Dokončil co měl na jazyku. Vlétly mi do očí slzy. Neměla jsem málo k tomu abych se tam rozbrečela jak malý mimino. Ze smutku se za chvíli stal vztek.

„Tákže chlapečku. Za prvý pozval si mě na tu večeři sám. Já si chtěla dát odchod. Za druhý sem si mě taky pozval sám. A za třetí ještě jednou mě urazíš a urvu ti koule." Otočila jsem se o 180 stupňů a šla se do chodby obouvat. Vzala jsem si kabelku a šla domů.

Po cestě jsem neudržela slzy. Šla jsem pomalu, takže mi cesta trvala tak půl hodiny. Když jsem přišla domů tak jsem vlezla do sprchy. Plakala jsem stále, protože mě jeho slova hluboce ranila. Mrzelo mě že jsem pro něj vlastně byla jen na jednu noc. Že jsem pro něj jen děvka. Pro mě všechny šlapky, děvky a kurvy byly jen odpad, a teď jsem ten odpad pro někoho já.

Netuším jak dlouho jsem v té sprše byla ale aspoň dvě hodiny určitě. Vylezla jsem osušila, oblékla a zalehla s pláčem do postele. Vzala jsem si Rexe a prvně ho obejmula. Rex je můj velký plyšový žralok z Ikei. Po nějaké době jsem usnula.

Zaspala jsem celý den, protože mě v 2:56 ráno vzbudil telefon. Někdo mi volal. Když jsem se podívala na jméno zarazila jsem se...

Tak jsem tu zas. K tomu plyšáku, ano mám žraloka z Ikei a jmenuje se Rex.😂 Co jsem ten příběh začala psát jsem věděla že tam bude aspoň jednou zmíněn. A je tu!🥳 Snad se dnešní kapitola líbila. Nevím co dál dodat, snad jenom pá pá zase ve středu😘. Vaše Vev.✌️

Omlouvám se za chyby kapitoly po sobě nečtu.😉