256 /Grey/

Usmíření

„Mohla si mě zabít píčo!" Řekl a dal mi facku.

„Proč si mě uhodil?" Chytla jsem se za tvář a začali mi téct slzy.

„Protože si to zasloužíš!" Zakřičel na mě. Otočila jsem se a chtěla jít pryč.

„Kam si myslíš že jdeš jako?! Tady budeš! Táhni si sednout na ten gauč!" Chytil mě za ruku a odtáhl do obýváku. Sedla jsem si a brečela.

„Přestaň řvát." Řekl mi hnusně a já si všimla jak má obrovské zorničky. Bez dalšího slova odešel. Seděla jsem tak tam na tom gauči a brečela. Proč by mi chtěl ublížit? A od kdy bere drogy? Nebyl takový, nikdy. Já se ho začínám bát. Co když příště udělá něco horšího. Nad těmito myšlenkami jsem seděla než jsem uslyšela odemykání dveří.

„Em?" Řekl Martinův hlas a ve mě hrklo. Přišel pomalu do obýváku, kde jsem celý 3 hodiny seděla. Ani nevím že to bylo tak dlouho. Stál uprostřed místnosti a ruce měl za zády.

„Omlouvám se ti." Zpoza zad vytáhl růže a sklopil pohled. Stoupla jsem si a růže od něj vzala.

„Omluva se přijímá." Řekla jsem se přičichla si k růžím. Zvedl hlavu a podíval se mi do očí. Začal se přibližovat. Byl už u mě a políbil mě. Odtáhl se a hluboce se mi podíval do očí. Já v těch jeho viděla smutek a naději. Růže jsem položila na gauči a chytla ho za tváře. Udělal to stejné a začal mě líbat. Vzal mě do náruče a odnesl do ložnice. (Vev: tu to utneme, těch úchylných scének mám vážně dost. Kdo čte na nás ví😂)

„Říká se že sex na usmířenou je hot." Řekl, když jsme leželi nazí v posteli.

„A bylo to hot?" Zeptala jsem se ho a podívala se do jeho hnědých očí.

„Vzhledem k tomu jak si mi málem vytrhala vlasy a z toho řvaní div nepřišla o hlas, tak myslím že jo." Řekl a udělal ten jeho typický úšklebek. Usmála jsem se a zavřela oči. Dlouho netrvalo a usnula jsem.

Ráno jsem vstala a Martin nikde. Rychle jsem se posadila a uvědomila si, že jsem stále nahá. Šla jsem se obléci ke skříni. Vzala jsem si jen Martinovo triko co tam měl poslední. Šla jsem do kuchyně a tam uviděla polonahého Martina jak vaří snídani.

„No dobré ráno princezno." Řekl a přišel mi dát pusu.

„Myslím že ani jeden nechceme aby se ty vajíčka zase spálili." Strčila jsem do něj aby je šel zase míchat. Udělal tak a já si šla sednout ke stolu. Po chvíli jsem měla nádherně naservírované míchaná vajíčka. Dala jsem si první sousto a myslela jsem si že se rozteču.

„Bože, to je dokonalý." Řekla jsem a už do sebe házela další a další sousta. Po dojedení jsem poděkovala a šla do koupelny že se půjdu osprchovat.

„Že můžu jít s tebou." Zaškemral Martin a já svolila.

„Víš že jsi moje jediný štěstí?" Řekl z do ticha Martin, když mi myl záda.

„A víš že ty moje?" Vím že nesnáší, když někdo odpovídá na otázku otázkou ale mě baví ho provokovat.

„Neodpověděla si." Řekl přísněji a otočil si mě k sobě čelem.

Moji zlatí, je úterý a s ním i já. Dnes je to kapitola, taková klidnější, ale chci vás pořádně napnout. Jen bych chtěla poděkovat za vaše hlasy, přečtení a komentáře. Už se blížíme k 2k a pro mě to je snad nepopsatelný číslo. Děkuju vám moc zlatíčka moje. Posílám pusu. Vaše Vev.😍

Omlouvám se za chyby, kapitoly po sobě nečtu.😉