256 /Grey/

Ztratil jsem se

Když jsem se podívala na jméno zarazila jsem se...

Stálo tam Martin. Hovor jsem zvedla.

„Ahoj jsem rád že si to zvedla." Zněl smutně a mě se do očí nahnaly slzy.

„Co potřebuješ v 2:56 ráno?" Zarazila jsem se nad časem.

„Já netuším kde jsem, potřebuju pomoct. Mám v sobě docela dost alkoholu. Ztratil jsem se a moc mi chybíš." Zarazila jsem se nad poslední větou, nejen to že mu chybím ale i to že ho dokázalo vůbec něco vyřídit. Myslela jsem si že v tomhle je nesmrtelný.

„Víš kde si byl v klubu nebo mi popiš jak to tam vypadá." Rozhodla jsem se že pro něj půjdu, zase taková svině nejsem.

„Kde jsem byl v klubu netuším, ale stojím a nějaký restaurace, nejspíš. Jmenuje se Blue." (Poznámky autora: idk proč blue ale to bylo první co mě napadlo xd)

„Restaurace mamči jasný, počkej tam hned tam pro tebe zajdu." Vylezla jsem z vyhřáté postele, oblékla si svoje jeany, které byly přehozeny přes židli. Nechala jsem si na sobě svoje černé vytahané triko, ve kterém normálně spím. Vzala jsem první mikinu z mého poskládaného komínku a oblékla si jí. Oblečená jsem šla do chodby se obout. Vzala jsem klíče, mobil, cigarety a zapalovač. Vyšla jsem z paneláku, který už nějakou dobu obývám. Vytáhla jsem si jednu cigaretu a vložila jí do svých suchých rtů. Následně jsem si jí zapálila. Rozešla jsem se směrem, který znám moc dobře.

Tak za 10 minut jsem došla na místo určení. Spatřila jsem sedět Martina na obrubníku. Plakal. Hlavu měl v dlaních, proto si mě nevšiml. Přišla jsem těsně před něj a dřepla si, abych byla níž. Už zvedl hlavu a já tak spatřila jeho skleněné, rudé oči ve kterých jsem se normálně topila. To mi nahnalo slzy. Nedělalo mi dobře ho takto vidět. Mezi námi panovalo ticho. Moje slzy už se spustily. Snažil se postavil ale asi toho vypil vážně hodně, proto jsem mu pomohla. Když jsme oba stáli tak si mě vzal do pevného objetí. Objetí jsem mu oplatila, a mě se naskytla možnost znovu cítit jeho vůni.

„Chceš dovést k sobě nebo jak?" Zeptala jsem se když jsme se odtáhli.

„Já nechci být sám když nemusím. Šla by si ke mě se mnou. Prosím." Udělal ty jeho typické psy oči. Dala jsem oči v sloup a jen zakývala na souhlas. Na jeho tváři se objevil úsměv od ucha k uchu. Rozešli jsme se směr jeho byt. Oba jsme si vzali cigaretu a zapálili si. Musela jsem ho přidržovat, protože se mu dost motaly nohy. Do dvaceti minut jsme se nějak dostaly před jeho byt.

„J-já nevím kde mám klíče." Škytl, protože mu řeč začala dělat problém. A docela mě zajímalo kde nechal klíče.

„No kulíšku to ani já nevím." Začal prohrabávat svoje kapsy. Po nějaké době je už našel. Zacinkal s nimi vítězně a já se jen pousmála. Nemohl se trefit do klíčové dírky, tak jsem mu klíče vzala a odemkla sama.

Po té co jsme vyšli do třetího patra jsem odemkla dveře od jeho bytu a vešli jsme. Zula jsem se a pomohla mu také se zout. Šli jsme hnedka do jeho ložnice. Slékl si mikinu a po ní i triko. Otočila jsem se k němu zády. Lehl si na postele a poklepal na místo vedle sebe. Sundala jsem si též mikinu a zalehla k němu. Lehla jsem si kousek dál, abych nebyla jako to klíště kterým mě nazval. Ale moc dlouho to nevydrželo, protože mě chytil za boky a přitáhl si mě k sobě. Po chvíli jsem slyšela jak spokojeně oddechuje. Chtěla jsem jít domů. Sundala jsem jeho ruku ze svého pasu a zvedla se. Víc vrzavou podlahu jsem snad nezačila. A jak jinak vzbudila jsem ho.

„Kam jdeš?" Otočila jsem se k němu i přes tu tmu bylo vidět že má skleněné oči.

„Měla jsem v plánu se vyspat na gauči." Zalhala jsem, protože jsem nechtěla aby se zbytečně ptal proč a já mu nechtěla vysvětlovat že mě jeho slova moc ranila.

„Buď tu se mnou prosím." To už mu po tváři tekla jedna nezbedná slza. Přišla jsem k němu a setřela ji. Lehla jsem si a on též. Už jsem byla v polospánku když jsem uslyšela větu, která mi udělala v hlavě ještě větší bordel než tam byl.

„Miluju tě." Nevěděla jsem jestli se mám prozradit a zvednout hlavu nebo jestli dělat že spím. Nakonec jsem se rozhodla že budu dělat že spím. Věděla jsme že za něj mluví alkohol a že si to nemůžu brát k srdci. Nakonec jsem mu usnula na hrudi.

Jsem tu i s další kapitolou. Snad se líbí. Je taková klidnější. To pravý drama teprve přijde. Zatím se nám tu ještě neobjevili Naty a Kája (kdo čte od začátku tak ví😉) a to se také brzy napraví. A teda se s vámi zase loučím lebo nevím co psát.😅✌️ Já se zase ozvu v pátek tak papa.😘 Vaše Vev.

Omlouvám se za chyby kapitoly po sobě nečtu.😉