Dívka jménem Ema je citlivá, egoistická a hodně drzá dívka. Nikdy neměla pro nikoho slabost. Ale že by to chladný, arogantní a pohledný Martin změnil? To vše se dozvíte v příběhu.
Toto je můj první příběh. Tak snad bude líbit.
Chyb tak bude vážně ho...
Vzbudil jsem ve 2:30. Prudce jsem si sedl a zrychleně dýchal. Zdál se mi sen že to Ema nepřežila. To se nesmí stát, pomyslel jsem si. Po tom co se můj dech stabilizoval jsem si vzal medvěda do objetí a snažil se znovu usnout. Vůbec mi to nešlo, takže jsem si šel vzít prášek na spaní. Došel jsem do kuchyně a prášek zapil vodou. Došel jsem do postele a během 10 minut jsem spal.
Vstal jsem a mohlo být něco okolo desátý hodiny. Šel jsem rovnou do sprchy. Sundal jsem si tepláky, ve kterých spím, a šel do sprchy. Po sprše jsem si šel udělat něco k snídani. Vzal jsem si lupínky s mlíkem. Dneska za Em půjdu až po tom obědě s její rodinou. Na ten oběd jsem se hodně těšil, ale i tak tam byl strach, že mě její rodina nepřijme. Hrozně moc bych chtěl aby mě Em milovala, a její rodina mě brala.
Bylo už 11:46. Měl jsem tam být na dvanáctou. Jelikož je to vážně kousek, tak to krásně stíhám i pěšky. Oblékl jsem se neutrálně. Asi nějak takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ještě na to hodil mikinu protože venku nebylo nejtepleji. (Vev: dejme tomu že je jaro.) Vyšel jsme ven a zapálil si cigaretu. Začala se projevovat nervozita, snad větší než před koncertem. Bál jsem se reakce, co když jsme si měl vzít něco slušnějšího. Ale tak když je jejich dcera Em, tak musí být zvyklí snad na všechno.
Vešel jsem do restaurace a všiml si paní Janečkové, jak zrovna něco vyřizuje.
„Dobrý den. Paní Janečková." Řekl jsem a usmál se.
„Tykej mi." Mrkla na mě a obejmula mě.
„Dobře." Řekl jsem a obejmul jí nazpět.
„Tak se pojď tady posadit, za chvíli přijdou i ostatní. A co by ses dal?" Koukla ne mě jestli to pobírám.
"Tak já si dám tuhle svíčkovou." Ukázal jsem do jídelního lístku, když už jsme byli u stolu všichni. Obsluhoval nás nějaký mladý kluk. Mohlo mu být 19-20. Byl docela pohledný, a když mi její mamka řekla že tu Em s ním pracuje, trochu jsem se zděsil. Může s ním mí vlastně cokoli. Byl vážně pěkný, troufnu si říct že hezčí jak já.
U jídla jsme se bavili o Em. Třeba už vím proč má tolik jizev. Má je vážně po celým těle. Já jsem si jich všiml až když jsme se spolu vyspali. Prý když jí bylo něco okolo 5-6 let, tak jí začal sexuálně zneužívat bratr Eduarda. (Vev: kdo nepamatuje tak Eda je Em nevlastní otec.) Sexuálně jí zneužíval do nějakých 11 let. A začalo se to řešit s policii a ona z toho je psychiku úplně v prdeli. A ty jizvy má buď od řezaní a nebo od cigaret. A těch od cigaret má vážně hodně. Na jejím těle není místo, které bych neviděl. Když mi to její mamka říkala tak se skoro rozplakala. Já jsem taky měl na mále. Muselo být strašný v noci vstát a z vedlejšího pokoje slyšet křik náctileté dívky. A ještě horší vejít do pokoje a vidět že má obě ruce od krve. Já kdybych viděl svojí dceru se řezat, tak bych se asi zhroutil. A teď jí ještě znásilnili. Co si asi musela prožít, a to jí je jenom 19. Je to strašný. Já bych se psychicky zhroutil. A co teprv ona.
„Omlouvám se, ale půjdu už domů. Budu se ještě stavovat za Em." Řekl jsem, když už jsme měli dojedeno.
„Dobře moc rádi jsme tě poznali, a doufám že vás s Em někdy uvidíme spolu." Postavila se a usmála. Já jsem si pouze vzpomenul na sen a do smíchu mi moc nebylo.
„Snad. Děkuji moc za velice dobrý oběd a nashledanou." Podíval jsem se na všechny u stolu a falešně se usmál. Vyšel jsem z restaurace a šel tím nesvižnějším krokem domů. Doma jsem šel rovnou do koupelny a pořádně si opláchl obličej. Stále jsem nemohl uvěřit tomu, že někdo komu bylo 40 dokázal tak moc ublížit pětiletýmu dítěti. Mě by třeba zajímalo jestli zpytoval svědomí. Jestli si někdy řekl že to byla chyba, že to dělat neměl.
„Bože, já jsem tak nasranej." Řekl jsem a bouchl pěstí do zdi. Šel jsem do chodby a jel zase do nemocnice. Sestřička mě za ní dovnitř ještě nepustila, takže mě pustila do místnosti, ve které jsem byl i minule. Koukal jsem se na ní, jak je připojená na kyslík a na další hadičky. I přesto jí furt miluju.
Sobota a s ní i já. S touhle kapitolou jsem se hrozně srala. Nevěděla jsem vůbec co tam všechno dát aby to dávalo hlavu a patu. Z týhle kapitoly je toho hodně o mě. Určitě bude kapitola, kde budou všechny pocity, s taky to že není dobrý se řezat. Je mi jasný, že to čtou i dívky, které si ubližují. Ale nedělejte to. Ne jenom že budete mít tělo samou jizvu ale i proto, aby si někdo řekl „No tak ta je silná, když si prošla tím čím prošla." Je to ta nejhezčí věta, kterou můžete slyšet, když si projdete něčí takovým. Tady to je snad poprvé deep.😂 Ale já vám tu musela říct. No to je jedno když je dneska sobota taak dva dny a bude pondělí. Taakže další čekejte v pondělí. Pac a pusu😘. Vaše Vev.
