256 /Grey/

Medvěd a růže

Zalezl jsem do sprchy a po sprše šel spát.

|Pohled Martina|

Ráno jsem vstal v 10:00. Šel jsem si udělat snídani. Ve skříni jsem si vzal cereálie, které jsem si nasypal do misky a zalil mlékem. Udělal jsem si kafe a s telefonem v ruce se posadil ke stolu. Projížděl jsem instagram. Dejan přidal fotku z párty. Prohlídl jsem si jí všiml si že David ani Ema tam nejsou. Nespíš to byla fotka po tom co jsem přišel. Měl jsem na něj vztek. Vzal jsem telefon a hodil ho o zeď naproti mě. Bylo mi jedno že se musel totálně rozjebat. Vstal jsem od stolu a všechno co bylo na něm jsem shodil. Cereálie se rozlili a to samé kafe. Dvakrát jsem ještě třísknul do stolu a odešel do pokoje se převléct, že pojedu do té nemocnice.

Vyšel jsem z bytu už úplně v klidu. Nesl jsem do auta růže a medvěda. Vyrazil jsem směr nemocnice. Byl jsem u nemocnice a zaparkoval na nejbližší volné místo. Vešel jsem a chvíli se tam rozhlížel.

Najednou přijela sanita. Vyndali pacientku a zajeli svižným krokem do budovy. Zastavili hned přede mnou. Všiml jsem si té drobné brunetky, kvůli které jsem si rozbil telefon a brečel. Nebyla při smyslech. Sekl jsem se. Nevěděl jsem jestli to není jenom špatný sen. Růže i medvěd už dopadli na zem. Začal jsem brečet. Když odjeli do hloubi nemocnice běžel jsem za sestřičkou.

„Dobrý den co se stalo Emě Kocourkové?" To bylo jediné co mě v tu chvíli zajímalo.

„Vy jste její rodina?" Zeptala se a já nevěděl co teď.

„Jsem její přítel." To byla první lež co mě napadla.

„Zavolal nám pán že ležela v příkopě. Byla a stále je úplně mimo. Má vnitřní krváceni do břicha. Teď jí odvezli rovnou na sál. Víc toho ale nevím."

„D-dobře děkuju." Zlomil se mi hlas. Šel jsem zvednou méďu a ty růže. Rozhodl jsem se že to sestřičkám nedám. Sic by si to vážně zasloužili ale bude to čekat na mojí princeznu. Stále jsem brečel. Sedl jsem do auta a jel domů. Měl jsem potíže s tím se soustředit na silnici, protože jsem měl oči plné slz. Naštěstí jsem dojel domů v pohodě.

David měl přijít mi to vysvětlit. Klíče od mého bytu má,takže by tam už měl být. Otevřel jsem dveře a pozdravil jsem. „Martine, pojď sem prosím." Řekl David. Šel jsem teda za ním do obýváku a snažil se utřít si oči tak aby nebylo nic poznat.

„Ahoj." Pozdravil mě hlas, který jsem v tu chvíli chtěl slyšet jako poslední.

„Co tady kurva děláš?" Zařval jsem na něj.

„Klid Martine, jen jsem se tě chtěl zeptat jestli nevíš kde je. Včera jsem jí od té doby co běžela za tebou neviděl a mám o ní strach." Už jsem mě zatlou pěst a chtěl jsem mu jednu vrazit.

„Našli jí v příkopě. Nebyla při smyslech a teď je na s-sále." Opět se mi zlomil hlas a jen tak tak držel slzy.

„Jedu za ní." To mě dost vytočilo.

„Tak to teda nejdeš."

„Zabraň mi v tom." Vytočil mě ještě víc a já mu dal pěstí. Na to jsem schytal taky jednu. Dopadl jsem na kolena a začala mi téct krev ze rtu. Utřel jsem si jí a už brečel.

„Ty asi nevidíš co se mnou ta holka dělá. Vždyť já kvůli ní rozjebal mobil, a teď vrazil svýmu kámošovi. Dejo, já jí miluju. Ty se sní chceš jenom vyspat a poslat do prdele. Chápej já j-jí teď v-viděl připojenou na k-kyslík, jak jí v-vezou na sál." Poslední věta mi dělala problém říct, protože slzy tekli proudem. Na něj jsem se ani nepodíval. Nic neřekl a jen odešel. Nezapomněl třísknout dveřma. David, který to celý pozoroval se na mě podíval smutným pohledem. Vstal ze sedačky a pomohl mi vstát.

Donesl mě do mého pokoje a řekl: „Měl by sis lehnout. Neboj se Em je silná dívka. Bude v pořádku." Posadil mě na postel a já si lehnul.

„Doneseš mi z auta toho medvěda? Prosím." Poprosil jsem ho. Odešel a po chvíli se vrátil i s medvědem. Vzal jsem si ho a pevně ho obejmul.

„Děkuju." Řekl jsem potichu.

„Já už půjdu. Zítra přijdu jo?"

„Jasně, ahoj." Řekl jsem a stále brečel. Odešel z pokoje a zavřel. Pak jsem slyšel bouchnutí vchodových dveří. Popadl jsem lampu na nočním stolku a silně jí hodil o zeď. Neměl jsme sílu to jít uklidit, tak jsem zavřel oči a usnul.

Olá, jsem tu. Chci vám pro začátek říct že moc děkuju za všechny přečtení, hlasy a komentáře. Nikdy jsem nevěřila že to někdo bude číst. Já bych málem zapomněla říct že je úterý😂. Pro ty co jsem ztraceni v čase se to možná hodí. A asi se zase rozloučím. Budu ráda, když mi do komentářů napíšete jak si myslíte že to bude pokračovat. A já se zase loučím. Pac a pusu.😘 Vaše Vev.🌝

Omlouvám se za chyby, ale kapitoly po sobě nečtu.😉