256 /Grey/

Omlouvám se

Dveře se otevřeli a já ji spatřil.

|Pohled Martina|

Ležela tam tak bezmocně. Všude napojená na různé hadičky a přístroje. Když jsme přišli podívala se naším směrem. Jana šla pomalu k ní a objala ji. Šel ji obejmout i Tom a já stále stál ve dveřích a nebyl schopný se ani pohnout. Koukal jsem se na ní a hnalo mi to slzy do očí. Smála se a to bylo to co mi vlastně tak dlouho chybělo. Když se odtáhli podívala se ne mě. Úsměv jí z tváře zmizel. Koukali jsme se na sebe snad věčnost.

„J-já s-se" nenechal jsem jí to doříct a šel jí hned obejmout. Objetí mi opětovala a bylo to snad nejvíc procítěný objetí. Neskutečně jsem si to užíval. Ve mě probíhali snad všechny pocity. Byla to hrozná úleva, ale taky strach že všechny ty pevné city co jsem si k ní vybudoval ona neopětuje. Nechápu proč, ale za tu dobu co byla v komatu, já se nepodíval na jinou, nemyslel jsem na jinou, v mé hlavě byla, je a bude jenom ona. Kurva před tím jsme se znali chvíli a pak ležela měsíc mimo, a já jí strašně moc miluju. Ani nevím jestli to cítí stejně ale to mi je v tuto chvíli jedno. Jsem v jejím objetí a mě je tak dobře.

„Já se ti moc omlouvám. Chtěla jsme ti to vysvětlit, ale ty si odešel." Pošeptala mi do ucha.

„Už je to dávno, jen chci aby si věděla jednu věc." Řekl jsem s nervozitou v hlase.

„Ano?" Odtáhla se a podívala se mi hluboce do očí. Podíval jsem se na Janu a Toma.

„Tome, vem mamku a běžte pro to překvapení jo?" Řekl jsme a mrkl na mě. Pochopili a vyšli z pokoje.

„J-já tě m-miluju. Už od té večeře v tom něco je. Mě hrozně mrzí co jsem ti byl schopný říct ale já jsem se do tebe vlastně nechtěl zamilovat, a to měl být způsob jak tě od sebe odehnat. Ale pak jsem si uvědomil že tě vlastně milovat chci. David ti řekl že na tý párty nebudu, protože jsem měl přijít jako překvapení a za všechno se ti omluvit. To jak jsem se ztratil a ty pak to ráno odešla, jsem pochopil jak moc jsem ti ublížil. Já jsem ti na tu párty koupil obřího medvěda a puget růží. Ano ty máš ráda. Já vím." Řekl jsme celý svůj proslov a v tu chvíli do pokoje už přišli Jana, Tom i s medvědem.

„Tady ho máš princezno. Sic ty růže za ten měsíc uvadli ale aspoň toho medvěda." Tom jí ho podal a já jí dal jemný polibek do vlasů.

„Počkej, počkej, jak jako měsíc?" Zeptala se zmateně a mě to vlastně pobavilo.

„Zlato ležela si tu měsíc." Řekla Janča a usmála se.

„Aha, no tak se nedivte že mám okno. Jo a děkuji." Řekla a usmála se tím nejupřímnějším úsměvem. Bylo to tak krásný vidět opět její oči a její dokonalý úsměv.

Byli jsme u ní snad ještě další 3 hodiny. Bavili jsme o Davidovi, Nat, o restaurace, a tak nějak o všem, jen nám nechtěla říct co se vlastně stalo tu noc. Prý nám to řekne ve správný čas. Docela koukala, že se David s Nat furt drží. Zná Nat a já znám Davida. Ani jeden nejsou na vztahy ale přece jenom jsou spolu. David asi musí kurva dobře píchat, když se ho Nat furt drží.

Už jsem doma a dávám si teplou sprchu. Em musí prý zůstat ještě týden v nemocnici, takže ještě týden to musím vydržet. Dostal jsem strašnou chuť na extázi. Je to že to vlastně hrozně potřebuju ale nechci to. Vím že kvůli tomu, že je vůbec beru, můžu přijít o Em. Asi by nikdo nechtěl chodit s feťakem. A ano v nemocnici mi řekla že mě taky miluje a tak jsme spolu. Jsem šťastný, ale ty drogy budou problém.

Je pátek, a to znamená víkend a i další kapitola. Lololo baví vás že si tady hraju na kalendář?😂 Dnes chci poděkovat za váš všechny, za přečtení, za hlasy a i komentáře. Všechno mi do dělá strašnou radost, a dokáže neskutečně zvednout náladu. A to stačí lololo. Pac a pusu. Vaše Vev.😃

Omlouvám se za chyby, kapitoly po sobě nečtu😉.