256 /Grey/

Zjištění

Neměl jsem sílu to jít uklidit, tak jsem zavřel oči a usnul.

|Pohled Martina|

Vzbudila mě vůně palačinek. Otevřel jsem oči a všimnul jsem si že ta lampička se uklizená. Ve zdi byla solidní díra po té ráně. Vstal jsem a šel se podívat kdo dělá ty palačinky.

„Dobré ráno." Ozval se pro mě nerozeznatelný ženský hlas. Přišel jsem do kuchyně a tam se David ládoval palačinkama. U plotny stála vysoká černovláska. Nohy měla jako mrakodrapy. Hodil jsem na Davida tázaví pohled.

„Joo ehm, Martine to je Nat, Em kámoška. Nat to je Martin, můj mladší bráška." Řekl a nebyl schopný ani vstát.

„Martin." Natáhl jsem k ní ruku.

„Nat." Řekla, ruku přijmula a podívala se na mou nahou hruď. Vstal jsem jak jsem byl v posteli, takže jen tepláky.

„Táhni se oblíct vole." Jekl na mě David, když viděl jak se na mě Nat kouká.

„Kotě spálej se ti ty palačinky." Mrkl jsem na ní a šel do pokoje se obléct. Vzal jsem si triko a kalhoty. Věděl jsem že hned co se najím jdu do nemocnice za Em. Nenechám jí v tom samotnou.

„Děkuju byli dobrý." Řekl jsem a šel do chodby se obout.

„Jedu do nemocnice. Prosím vás nepíchejte na gauči. Ono je nepříjemný na tom pak sedět." Řekl jsem a už odcházel z bytu. Šel jsem do auta a jel do nemocnice. Byl jsem v nemocnici a hned šel za sestřičkou.

„Dobrý den, včera mi sem přivezli přítelkyni. Ema Kocourková." Vychrlil jsem na sestřičku.

„Aha no nemám pro vás dobré zprávy. Nechcete se posadit radši?" Kývl jsem a šel se posadit.

„Je možné aby byla vaše přítelkyně s vámi těhotná?" Vůbec jsem nechápal otázku.

„Vždy jsem měl kondom, takže teoreticky ne, ale stát se může vše." Odpověděl jsem podle pravdy.

„No vaše přítelkyně byla znásilněna několika muži naráz. A otěhotněla. Zázrakem dítě přežilo i přes její vnitřní krvácení. A momentálně je v komatu. Je dost možné že už se neprobere a dítě to nepřežije." Bylo to jako by se přestal točit svět. V ten moment jsem se zhroutil. Jako bych ztratil život. Jsem rád že my řekla abych si sednul, protože bych se hroutil. Začal jsem brečet.

„Mohl bych se za ní podívat?" Řekl jsem s malou nadějí v hlase a podíval se na ní ubrečenýma očima.

„Podívat se můžete ale nemůžu vás za ní pustit. Potřebuje odpočívat." Ta neděje zase zmizela. Kývl jsem na souhlas a vstal aby mě tam odvedla.

Stál jsem před skleněnou deskou a plakal. Sestřička mě tam nechala samotného abych mohl přemýšlet.

„Emičko, kdyby si jenom věděla co se mnou děláš. Kdyby si věděla co k tobě cítím. Kdybych mohl vyměnil bych si to s tebou. Chtěl bych pro tebe jen štěstí. Víš co je teď moje přání? Jen to aby si se probrala. Aby si se na mě zase podívala těma tvýma očima. Chtěl bych aby i to miminko přežilo. I když není moje, já bych pro něj byl ten tatínek. Vidíš co se mnou děláš? Já Martin Albrecht který neodpouští, ti odpustil. I když to nevíš odpustil jsem ti. Já kterej jsem na lásku nevěřil jsem díky tobě zjistil co to je milovat. Em Kocourková, já tě miluju." Říkal jsem si pro sebe a dopadl na kolena. Brečel jsem.

„Pane Albrecht, už by jste měl jít." Přišla sestřička a já vstal. Vyšel jsem z místnosti a spatřil ženu okolo čtyřiceti let, muže okolo padesáti let a kluka, který vypadal že má nějaké postižení.

„Kdo si?" Podívala se na mě ta žena.

„Martin Albrecht. Em přítel." Oke zase jsem lhal jo ale byla tam ta sestřička. Natáhl jsem k ní ruku.

„Jana Janečková. Matka Em." Moji ruku přijala a usmála se na mě. Em bude mít asi příjmení po otci.

„Tak já už půjdu." Řekl jsem a její ruku pustil.

„Stav se zítra do restaurace Blue. Zvu tě na oběd." Řekla s úsměvem a už zmizela v místnosti se sklem.

Přijel jsem domů a David i Nat byli pryč. Bylo všude uklizeno a i oběd jsem měl uvařenej. Co já bych bez toho Davida dělal? Nandal jsem si jídlo a šel si pustit film. Pustil jsem si Schindlerův seznam. (Poznámky autora: ten film doporučuju.🌝) Pustil jsem si nějaký další filmy a v 19:00 jsem pustil stream. Potřeboval jsem se odreagovat a to je na to nejlepší.

Moc dlouho jsem nevydržel a v 23:30 šel spát.

Je tu čtvrtek a s ním i další kapitola!🥳 Hned na začátek chci poděkovat všem lidem co tento příběh čtou. Je to pro mě neskutečná pocta.🥰 Jsem ráda i za každý hlasováni a komentář. Vždy mi to hrozně moc zvedne náladu. Pak bych chtěla říct že jsem vlastně hrozný pako a nevím jestli budou kapitoly vycházet stále stejně. Samozřejmě se pro to pokusím udělat cokoli, ale nějak mi dochází správná slova. No a to bude asi vše. Tak pac a pusu.😘 Vaše Vev🌞.

Omlouvám se za chyby, ale kapitoly po sobě nečtu.😉