256 /Grey/

O té noci

Jsem šťastný, ale ty drogy budou problém.

|Pohled Em|

Po týdnu už jsem konečně doma. Teď sedíme s Martinem u mě v bytě, a koukáme na film. Jsem moc ráda, že už nemusím být připojená na ty všechny přístroje. Můžu být konečně v jeho objetí a užívat si jeho vůni. Bylo mi dobře.

„Já ti to musím říct už." Řekla jsem z ničeho nic a podívala se na něj. Film zastavil a kývla abych pokračovala.

„No chci ti říct co se vlastně tu noc stalo. Jak si odešel, šla jsem se zamknout do koupelny. Tam jsem brečela do té doby než to utichlo. Bylo 2:56 a já konečně vyšla. Vzala jsem si v obýváku věci a šla domů. Jak asi víš pěšky to je půl hodiny a ještě ke všemu přes park. Šla jsem přes park a zastavil mě nějakej týpeček a on že co tam dělám. Já že co chtěj a oni že mě. Pak mě hodili dost silně do auta. Vzbudila jsem se až připoutaná k posteli a okolo mě asi 5 nahých chlapů. Myslím že víš co se stalo. A pokud ti máma řekla mojí minulost, tak ti dojde že mi bylo strašně. Po tom co se na mě všichni vystřídali mě navlíkli do nějaký mikiny a odvedli do dodávky. Po asi 10 minutách cesty mě vytáhli a hodiny do příkopu. A pak si pamatuju jen to jak ležím v nemocnici." Dokončila jsem co jsem chtěla a brečela. Když viděl, že sotva popadám dech, vzal si mě do pevného objetí a hladil mě po vlasech.

„Šššš. To bude v pořádku, jen budeš muset jít ještě na výslech." Co to řekl jsem se od něj odtáhla.

„Ty si se posral?! Jako já o tom mám mluvit? Já už další vyslýchání nezvládnu psychicky. Vždyť z toho předtím mám v prdeli psychiku. Ty a i ostatní mě chcete zabít?! Já to nezvládnu. Tohle je pro mě hrozně citlivý téma. Já, viděl si ty jizvy kurva?! Chceš aby jich bylo víc?! Oke to se rovnou můžu podřezat. To chceš?! Tak jo." Křičela jsem na něj. Vstala jsem a šla pro nůž do kuchyně. Mývám takový stavy často, a při nich jsou nejhlubší rány.

„Emo stůj! J-já nechci aby si se podřezala. Přece mě tu nenecháš. Já tě miluju, a ty se mi tu chceš podřezat? Sakra nedělej to!" Zvýšil hlas a brečel se mnou. Nevěděla jsem, že je tak citlivý.

„Já ale nemůžu jít na ten výslech. Ty nevíš co se mnou udělal tamten. Já dokázala týden nejíst, nespat a i nepít. Netušíš kolik krve jsem ztratila, ale ty jizvy ti ukážou že hodně." Řekla jsem už šeptem a nůž držela na svém předloktí. „Teď stačí jeden pochyb." Dodala jsem ještě s falešným úsměvem.

„Nedělej to. J-já t-tě nemůžu z-ztratit." Řekl a snažil se popadnout dech. Z ničeho nic se sesypal. Nůž jsem odhodila a běžela za ním.

„Martine! Prosím dýchej. Jsem tu s tebou, hlavně se zkus pořádně nadechnout." Klečela jsem u něj a jemně s ním třásla. Po nějaké době se už pořádně nadechl.

„Já už myslela že bude po tobě. Tohle už mi nedělej." Řekla jsme a oddychla si. Nic neřekl, jen vstal a šel do koupelny. Klečela jsem stále na zemi a čekala až přijde. Otevírali se dveře od koupelny, tak jsem vstala.

„Mohla si mě zabít píčo!" Řekl a dal mi facku.

Jsem tu zas. Musím vám říct špatnou zprávu. Máme neděli, a to znamená že zítra je zas škola. Sorka za tak blbý utnutí, ale chci aby jste byli napjatý. A doufám že se daří.😁 Děkuju za všechny hlasy, komenty i přečtení. Pro mě to je hodně moc. Tak pac a pusu. Vaše Vev.😍

Omluvám se za chyby, kapitoly po sobě nečtu.😉