Inkognito

2. 2. část

Mašli jsem si schovala do batohu, abych si ji doma mohla dát mezi fotky a další věci do svojí vzpomínkové krabice, která pro mě vážně hodně znamená. Polilo mě horko když mi došlo že je na mašli moje jméno, ikdyž jsem mu ho nikdy nenapsala. Že by mě vážně znal? Nebo mu to někdo řekl?

Ještě víc mě zajímalo co se v té krabici nachází, i když byla zrovna hodina a já se měla věnovat jakési práci v učebnici, nemohla jsem odolat, a oddělala jsem víko.

Hned na vrchu byla obálka, pomalu jsem ji otevřela abych neupoutala pozornost učitelky svým rychlým pohybem a podívala jsem se dovnitř, vytáhla jsem usušený květ kopretiny a dopis s fotkou.

Na na každém listku kytky bylo napsané ,,ANO" a nebo ,,NE" a uprostřed bylo napsané: ,,Stačí si vybrat kde začneš." Bylo to tak nádherné, originální a nepopsatelné, až mi z toho vyhrkly slzy do očí. Snažila jsem se uklidnit myšlenkami na to, jak je cizí, ale i přes to je to strašně milé a takové celé zvláštní.

Potom jsem se podívala na tu fotku, která by mě, kdybych stála, srazila na kolena. Byla jsem na ní já a nějaký kluk u stromu. Měl přehozenou ruku přes moje rameno a já jsem ho objímala kolem pasu a společně jsme se šťastně usmívali do fotoaparátu. Když jsem tu fotku otočila bylo na ní napsané: You&Me 22.7.2013. Panebože to je před dvěma lety. To je ten kluk co mi to dal, co si s ním píšu? Proč si na to nevzpomínám? Co se to tady děje?

S třepajícíma rukama jsem otevřela dopis, ve kterém bylo napsané: ,,jestli se chceš dozvědět víc, přijď prosím dnes (16.2) v 18:00 do parku k lavičce ke stromu u kterého jsme se fotili, snad ho najdeš, budu čekat. Matěj :)"

,,P.S. neříkej o mně nikomu"

Matěj? Znám jen jednoho člověka s takovým jménem a to mého bratrance, který se se svou manželkou přestěhoval do Austrálie, ten tedy  nepřipadá v úvahu. Kdo to tedy je? Nemůžu se ani nikoho zeptat, nemůžu se poradit s El jestli jít nebo to nechat plavat, co mám tedy dělat?

V krabici ve tvaru srdíčka se ještě nacházela bonboniéra, na které bylo napsané: ,,Pamatuješ?"

Do toho parku půjdu, musím, jsem zvědavá co je zač, co měla znamenat ta fotka a odkud mě zná.

-----------------------------------------------------------

,,Mami, můžu jít ven?" Zeptala jsem se jí doufajíc že mi to odkývne a nebude se dál ptát. Jelikož zrovna vařila a nejspíš neměla čas, měla jsem 70% úspěšnost že se tak stane.

,,Kam a s kým?"  Áno, to by ale nebyla moje matka aby neměla starost vždy a všude. Mám ji lhát? Stejně to na mě pozná, ale já ji prostě o klukách říkat nechci, navíc mi řekl že o něm nemám mluvit, tak co ji odpovědět?

,,Chtěla jsem ještě zajít k Elišce, potřebujeme dodělat referát" snad mi to uvěří, hlavně nesmím uhnout pohledem a zrudnout, jinak je všechna má snaha ztracena.

,,Jaký referát?" Uchechtla se na mě.

,,No eee ehm" Tohle jsem nějak nedomyslela.

,,Tak tohle ti nevyšlo" Mrkla na mě stylem: koktání tě stejně prozradilo.
,,Kam si měla ve skutečnosti namířeno?"

,,Ale ne, nic mami" no, tak tohle mi nevyšlo, vypadá to že mi zbývají 3 možnosti: 1) Vytratit se nenápadně z domu oknem, 2) Říct mamce pravdu a možná mě pustí, 3) Smířit se s tím, že prostě nikam nepůjdu a odpovědi na otázky se už nedozvím.

Nakonec jsem zůstala doma, lehla jsem si na postel i s krabičkou od Matěje a znovu si prohlížela věci uvnitř. Fotku, dopis, bonboniéru, mašli dokonce i balicí papír, všechny tyhle věci jsem si prohlížela do sebemenšího detailu. A najednou mi ho přišlo líto, chudák co když tam teď na mě čeká? Znovu jsem se zahleděla na fotku kde jsme spolu.