Čekala jsem nějakou nesmyslnost, nějaký ,,chat" mezi spolusedícími, nějaký hloupý obrázek, který tady nakreslil člověk který se nudil, ale ne, někdo napsal prosté "ahoj" úplně doprava, centimetr od kraje stolu, kdo ví proč.
Vygumovala jsem to zrovna když učitelka zavírala dveře, měla zas plno ,,důležitých" informací, které nám musely být sděleny. Po pár minutách jsem přestala vnímat co říká a automaticky jsem si otevřela sešit, vytáhla z modro-černého kulatého pouzdra tužku a začala jsem si čmárat různé obrázky, miluju kreslení, je to pro mě úplný relax, jenom sledujete svoji ruku, necháte se unášet fantazii, a všechny myšlenky naprosto vypustíte, ale teď to tak nebylo, mojí relaxaci vyrušila myšlenka, která tady byla už od začátku hodiny, mám odepsat? Nebo to nechat plavat? ..
,,Možná není jasné, co se stane, když to zkusíš. Ale když nic nezkusíš, je to jasné - nestane se nic!"
Přesně tak, navíc nemůžu tím nic ztratit, svou tužku jsem z papíru přesunula na desku stolu, a malými čitelnými tiskacími písmeny na ní napsala "ahoj?" Nezbývá mi než čekat do další hodiny (ČJ) než si budu moct přečíst možnou odpověď.
ČTEŠ
Inkognito
RandomVšude kolem nás, je tolik shod náhod, až je to kolikrát k neuvěření, a tak si to lidé pojmenovali jako osud, ale zapomínají nejen na to že si tvoříme svůj vlastní „osud", ale že ho tvoříme také ostatním. Uvažovali jste někdy nad svým osudem ?
