Co mi napíše tentokrát? Je to kluk nebo holka? Kolik má let? Odkud se známe? Tyhle otázky se mi honily hlavou, mezitím co jsem šla na hodinu češtiny, kde jsem měla v úmyslu tyto odpovědi získat.
,,Takže ten pohled co jsi na mě upřela nebyl procítěny?"
No tak z tohohle jsem moc odpovědi nezískala, spíš se mi v hlavě utvořilo ještě víc otázek.
Na koho jsem upřela zrak? Že by to byl jeden z mých pokusných kluků? Určitě to musí být jeden z nich, ale který? Co mám dělat? Otočila jsem se s myšlenkou že bych se poradila s El, ale ta zrovna věnovala pozornost svým růžově nalakovaným nehtíkům. Achjo, chtěla bych mít její starosti. Nežárlím, přeju ji to, jen bych si někdy chtěla zkusit být v její kůži, možná bych zjistila že si její život až moc idealizuju.
Když jsem přemístila svůj střed zájmu z El zpět na desku stolu, která očekávala že na ni napíšu svou odpověď, došlo mi že se tady bavím s naprosto cizím člověkem.
,,KONČÍM"
Doufám že mu to stačí k tomu aby mu došlo že už mi nemá psát, ani se mnou navazovat žádný další kontakt.
ČTEŠ
Inkognito
RandomVšude kolem nás, je tolik shod náhod, až je to kolikrát k neuvěření, a tak si to lidé pojmenovali jako osud, ale zapomínají nejen na to že si tvoříme svůj vlastní „osud", ale že ho tvoříme také ostatním. Uvažovali jste někdy nad svým osudem ?
