ON: Čekal jsem, dnes už je to 9 dní a ona pořád nepřichází. Každý den sem přicházím v zimním kabátu pod kterým mám košili a s kytkou a pořád doufám v to, že právě dnes už se ukáže. Proč pořád nepřichází? Bojí se mě? Šel jsem na ní moc rychle? Vylekala ji fotka kde jsme spolu? Nyní už musím odejít, nechci aby se rodiče báli čí měli podezření.Každý podvečer odcházím a zase se vracím se smutným výrazem na tváři, jen doufám že si toho nevšimli. I kdyby, tak nic neví, nikdo kromě nás dvou nic nesmí vědět, doufám že nikomu nic neřekla, jinak je vše ztraceno.
ČTEŠ
Inkognito
RandomVšude kolem nás, je tolik shod náhod, až je to kolikrát k neuvěření, a tak si to lidé pojmenovali jako osud, ale zapomínají nejen na to že si tvoříme svůj vlastní „osud", ale že ho tvoříme také ostatním. Uvažovali jste někdy nad svým osudem ?
