,,Ahoj" vyrušil mě jemný hlásek, patřící El
,,Ahoj" zamumlala jsem ji odpověď nazpět. Chvíli mě pozorně skenovala očima a pak jen tak s hranou ležérnosti prohodila otázku:
,,Tak jak skončila ta návštěva? Čekala jsem že mi to napíšeš a ty nic." Vytvořila puppy face a dívala se na mě s očekáváním v očích.
,,Jo, tohle, promiň šla už jsem pak hned spát, zdrželi se ještě cca. 3 hodinky, stihla jsem trochu poznat Janu a je vážně skvělá, jestli se s ni strejda rozejde kvůli jiné, udělám z něj opičku na pružině" odvětila jsem ji, doufajic že už se nebude na nic ptát.
,,A co Pavel?" Zaškemrala.
,,Je fajn, ale víš jak já, jen co mám promluvit s klukem, zrudnu jak rajče, začnu koktat a mám nutkání ho odehnat" S lehce rozesmátým tónem, který se snažila skrýt tím, že si schovávala pusu do své hrubé černé šály mi řekla „Jo to už jsem měla možnost vidět." Jen jsem si povzdechla nad vzpomínkou na minulého kluka, který se jen snažil se mnou seznámit, nemilosrdně jsem ho odpálkovala lží, že jsem na jiné pohlaví.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Né, zase Čeština, čím jsem si zasloužila 4 hodiny týdně? Po pár krocích do schodů se nechtěně došourávám ke třídě, El už je usazená na svém místě a hraje hry na mobilu. Je škoda že nesedíme spolu, učitelka nás přesadila, protože jsme moc mluvili, posadila jí co nejdál ode mě to šlo. Sedí u okna v poslední řadě nalevo.
S hlubokým povzdechnutí a myšlenkou že tady budu muset strávit 45 min. mého života jsem se opřela hlavou o stůl. Okamžitě mi probleskla myšlenka na minulou hodinu a na ,,ahoj" napsané na téhle lavici, podívala jsem se tím směrem, a spatřila jsem další text, rychle jsem se k němu nahla, zamžourala jsem očima abych to mohla přečíst. Ten kdo by to nehledal, by to nenašel. Miniaturními písmenky tam bylo napsané': ,,jak se máš?"
ČTEŠ
Inkognito
RandomVšude kolem nás, je tolik shod náhod, až je to kolikrát k neuvěření, a tak si to lidé pojmenovali jako osud, ale zapomínají nejen na to že si tvoříme svůj vlastní „osud", ale že ho tvoříme také ostatním. Uvažovali jste někdy nad svým osudem ?
