Nenechám tě odejít

-5-

Má nová spolubydlící mě táhla rovnou do jednoho z barů.

,,Co to bude, dámy?." zeptal se nás hubený starší číšník.

,,Láhev vodky a spoustu skleniček. Nebo víte co? Namíchejte nám z té vodky nějaký sladký drink. Dostala jsem chuť na něco sladkého" Zavelela Jess směrem k číšníkovi. Ten se jen usmál, přikývl a pustil se do práce.

,,Jak často sem chodíte?" Zeptala jsem se Aidana, který se usadil vedle nás na barovou židli.

,,Moc často ne, obvykle bývají mejdany přímo v kampusu. Na nějaký takový většinou pak každý týden v pátek, nebo přes víkend. " Páni...Na střední jsem byla zvyklá chodit na house party tak jednou za měsíc. Ale každý týden? Nebyla jsem si jistá, jestli jsem na něco takového stavěná. Alkohol vždy snáším poměrně špatně, nebo lépe řečeno....opiju se dříve než všichni ostatní..

Barman nám podal tři půllitrové skleničky s růžovou tekutinou. Vypadalo to opravdu dobře.

,,Jak pro princeznu." Zamumlal Aidan s úsměvem.

,,Takže přesně pro tebe, fešáku." Broukla Jess nevinně.

,,Uvidíme, komu dnes v noci budeš říkat princezna." Sdělil jí tiše do ucha. Ta okamžitě celá zrudla a z legrace ho plácla do ruky. ,,Hnusáku."

Musela jsem se nad těmi dvěma zasmát a dala si pořádný doušek drinku. Bylo to opravdu moc dobré. Nejspíš vodka a nějaké jahodové smoothie? Dala jsem si další velký lok.

,,Hou, hou, holka brzdi." Zasmála se Jess, ale sama se napila ještě víc jak já. Tak tohle bude opravdu zajímavé. Mrkla jsem na ni znovu se napila.

Aidan si zakryl rukou oči a stejně jako mně mu bylo jasné, že tohle nemůže dopadnout dobře.

-------------------

Vlastně ani nevím, kolik jsem toho vypila. Nejspíš dost, protože jsem si později skoro nic nepamatovala.

Jess tančící na stole. Aidan snažící se dostat jí dolů. Vodka, světla, bar....Dala jsem si dalšího panáka.

--------------------------------

Ve své opilosti se mi nejspíše podařilo ztratit Jess a Aidana. Nikde kolem jsem je neviděla. Hlava mi třeštila a snažila jsem se mezi mnoha lidmi najít známou tvář.

Možná špatné patro? Zničehonic jsem do někoho narazila. Byl to mladý muž s černými havraními vlasy. Byl o hlavu vyšší než já a pod bílou košilí se mu rýsovali pevné svaly. Mohlo mu být něco málo přes dvacet. Byl to ten nejkrásnější muž, jakého jsem za posledních sedm let potkala.

,,Ahojkyy, fešáááku..." Přihlouple jsem se zahihňala a cvrnkla neznámého do nosu. Co to sakra dělám?

Muž se zatvářil zmateně, změřil si mě pohledem a ohlédl se kolem.

,,Jsi tu sama?" Zeptal se mě ledovým chraplavým hlasem. V životě jsem neslyšela něco tak krásného...

,,Tédaa, ty na to jdeš teda hrrr." Znovu jsem se přihlouple zachechtala.

,,Já spíš myslel, jestli tě má kdo odvést domů. Vypadáš, jako že jsi už vypila dost." Namítl neznámý stále tím ledovým hlasem.

,,Pche, nemysl, ehm teda nesmyysl." Bránila jsem se nevinně, zvedla ruce a jemně chytla černovlasého za kůži na tvářích a zatřepala s ní. ,,Brrr" Zasmála jsem se sama sobě a pak pod vlivem alkoholu upadla do bezvědomí.