Nenechám tě odejít

-15-

Chris se zatvářil překvapeně a chvíli na mě jen zamyšleně zíral. Z jeho tváře jsem nedokázala nic vyčíst. Proč nikdy nedokážu odhadnout, co si myslí? Ohlédl se po pokoji, aby se ujistil, že si nás ti dva stále nevšímají. Naštěstí byli pořád zabraní do prohrabování šuplíků v kuchyni. Chris se obrátil zpátky na mě a upřel na mě ty jeho krásné oříškové oči.

Jistým krokem vykročil směrem ke mně a zastavil se jen pár centimetrů od mého těla. Naklonil se mi k uchu. Cítila jsem na krku jeho horký dech. ,,Fajn. Zůstaň tu a počkej na mě. Vrátím se za čtvrt hodiny." Pronesl tak tiše, že mě napadlo, jestli se mi to jen nezdálo. Mé srdce bušilo jako na poplach dokonce i několik desítek vteřin po tom, co se ode mě odtáhl a beze slova vyrazil ke dveřím. Co se to právě stalo?

Když se za Chrisem zabouchly dveře, Jess zvědavě zvedla hlavu. ,,Kam zase zmizel?" zeptala se.

Pokrčila jsem rameny a dělala, že nevím a je mi to jedno. To ovšem nebyla pravda. Ani v nejmenším. Jess nakrčila obočí a dál se prohrabovala kuchyní. Když vtom zničehonic radostně vypískla: ,,Mám ji!!"

V rukou držela obyčejnou kuchyňskou gumičku. Když jsem si uvědomila, že posledních pět minut hledala.....Vyprskla jsem smíchy a zlomila se v pase.

Když jsem se přestala chechtat, Aidan se na Jess mračil. ,,Co to sakra je, Jess?"

,,Gumička. Co kdyby mi ty, co mám ve vlasech praskly? Potřebuju náhradní!" Bránila se okamžitě.

Aidan se zhluboka nadechl a promnul si rukou obličej. ,,Chceš mi říct, že si přechozích několik minut hledala...tenhle gumovej .... Jess, máš tunu jiných gumiček. Tahle ani není do vlasů." Povzdechl si. Skoro mi ho bylo líto. Skoro. Rošťácky jsem se zašklebila

,,Potřebuju nějakou, co se může zničit. A tahle je nejvíc nejošuntělejší...takže je ideální. Před měsícem jsem ji do toho šuplíku uložila přesně z tohoto důvodu." Pronesla Jess hrdě.

Aidan protočil panenky, ale raději už neřekl ani slovo.

---------------------------------------------------

Jess nebyla právě nadšená z toho, že jsem změnila názor. Chtěla, abych šla s nimi, ale nakonec respektovala moje rozhodnutí zůstat. Neřekla jsem jí důvod, proč chci zůstat, ale hádám, že si dala dvě a dvě dohromady. Jen se na mě spiklenecky usmála a pak s Aidanem odešli.

Čtvrt hodina uplynula a já začala být nervózní. Co když si ze mě jen dělal legraci? Vstala jsem a šla si uvařit kafe. Kofein byl lék na všechno.

Uplynulo dvacet minut...dvacet pět.

Dveře se otevřely ve chvíli, kdy jsem dopíjela poslední zbytek latte. Chris se rozhlédl po místnosti, a když mě uviděl sedět na posteli s hrnkem v ruce, usmál se. Usmívej se dál Chrisi.

,,To byla půl hodina." Oznámila jsem mu.

,,Já vím, promiň, zdržel jsem se." Jeho hlas zněl...unaveně.

Chris zakroutil hlavou, aby si protáhl krk a pak se vydal rovnou ke kuchyňské lince. Ze skříně vyndal lahev rozdělaného vína, které jsme včera večer pili s Jess. Nalil si trochu do skleničky a zase láhev zavřel.

,,Myslela jsem, že nepiješ." Nadhodila jsem a snažila se skrýt vzrušení v hlase.

,,To jsem nikdy neřekl." Usmál se , přiložil si sklenku ke rtům a napil se. Došel ke mně, jakoby nic si sedl vedle mě a víno položil na noční stolek naproti mojí posteli , na které jsme seděli. Nastalo ticho. Bála jsem se promluvit, takže jsem byla ráda, že to udělal jako první.

,,Proč jsme tady, Grace?" Zamumlal tiše, ale nedíval se přitom na mě.

Pozor, tenký led. V hlavě se mi rozezněly varovné zvony.

,,Protože jsem příšerně sobecká mrcha a chci tě mít jen pro sebe." Vyhrkla jsem dřív, než jsem se stihla zarazit. Okamžitě jsem celá zrudla. ,,Protože se mi líbíš." Dodala jsem šeptem a studem se od něj odvrátila.

Chvíli mlčel a pak mi položil ruku na koleno. Jeho dlaň mě i přes kalhoty krásně hřála. Projela mnou elektřina.

,,Podívej se na mě." Řekl tiše a já poslechla. Moje oči se setkaly s jeho.

Malinko zavrtěl hlavou a pozvedl koutek úst. ,,Proč?" Vyslovil to sotva slyšitelně.

Naprázdno jsem polka. Nebyla jsem mu schopná odpovědět. Bylo tolik věcí, které se mi na něm líbily.

,,Proč, Grace?" Zopakoval s dojemnou něhou v hlase. Zkousla jsem si dolní ret. Jakákoli odpověď, která by ze mě vypadla, by byla až příliš trapná a zoufalá.

Místo toho jsem se rozhodla zariskovat. Uvědomovala jsem si každý svůj pohyb, když jsem se mu posadila na klín. Tázavě na mě pohlédl, ale vzápětí mi něžně položil dlaně na boky.  Celá jsem se napjala. Čekala jsem, že mě ze sebe každou chvílí strhne... čekala jsem, že mě odstrčí a odejde. Jenže on to neudělal.

A když jsem se k němu naklonila a lapila jeho rty do svých, sevřel moje boky ještě silněji.