-13-

549 14 2
                                    

Chris

Před pěti lety

Kyle netrpělivě postává ve dveřích a čeká na mě. Vím, o co mu jde, jenže já ho nemůžu vzít s sebou. Je mu teprve čtrnáct.

Vyndám z plechovky pod postelí několik bankovek a skrčím si je do kapsy, pak plechovku zase zavřu a vrátím zpět pod matraci. Nezdržím se tam dlouho, peníze budou potřeba nejspíš jen na autobus při cestě zpátky. Prohrábnu si vlasy a vydám se ke dveřím, o jejichž rám se opírá můj mladší bratr. Vhrne na mě zoufalý pohled. ,,Vezmi mě s sebou." Zaprosí.

Zavrtím hlavou a protáhnu se kolem něj. ,,Dnes ne."

,,Nebudu dělat problémy." Ujistí mě.

,,Jasně, to říkáš teď." Prohodím ke Kylovi přes rameno, a začnu scházet schody. Jde za mnou. Kyle je možná o pět let mladší, ale rozhodně se tak nechová. Chce všechno hned. Chce pomoct.

,,Nebudu." Zopakuje tentokrát rozhodněji.

,,Ne. Zůstaň doma." Nebudu ho do toho zatahovat. Nemůžu ho do toho zatahovat.

,,Myslíš si, že to nezvládnu?!" Vyštěkl snad dotčeně Kyle. Zarazilo mě to, protože jsem se nikdy  nehádali.

Otočil jsem se k němu čelem a zadíval se mu do očí. ,,Naopak. Bojím se, že to zvládneš. Tohle není žádná hloupá hra. Je to svinstvo. A to poslední, co chci, je aby ses do toho pletl." Odsekl jsem mu rázně. A když  jeho pohled zněžněl, věděl jsem, že má slova zasáhla cíl. 

Otočil jsem se, na židli popadl připravený batoh  a prásk za sebou domovními dveřmi.

Nenechám tě odejítKde žijí příběhy. Začni objevovat