NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+

dvacetčtyři

             Leželi jsme v objetí u televize v ložnici. „Mění se tímhle něco?" promluvil do ticha. Jeho slova ve vzduchu chvíli vázla, „já...já vůbec nevím. Mělo by?" sedla jsem si a podívala jsem se na něj. Měnilo se tím všechno. Nedokázala jsem rozeznat jeho emoce v očích, možná tím, že byla tma, - jen světlo z televize osvětlovalo jinak tmavou ložnici -, a nebo taky ne. Ruce si spojil za hlavou. „Chtěl bych..." zastavil se mi dech, srdce jsem měla až v krku a čas zase plynul neskutečně pomalu. „...to zkusit. Chtěl bych nám dvoum dát šanci" taky si sedl. „Čekám na tohle strašně dlouho...Jsem si tím jistej, víc, než čímkoliv jiným" dal mi ruku na tvář, vytrhl mě z myšlenek, které se točili jen a jen okolo Dominika. „Já tě miluju, neskutečně moc" líbl mě na rty a čekal na mojí reakci. „Taky tě miluju" konečně jsem se nadechla. „Mám to brát jako souhlas?" usmál se takovým tím jeho úšklebkem. Zakývala jsem hlavou na náznak souhlasu, „jo...ano" políbila jsem ho, usmál se do polibku.

      °Vždycky jsem hledala takovouhle lásku, která jen tak nezrezaví. Byli jsme si souzení a tak to bude na pořád, i když si budeme oba namlouvat, že to tak není. °

      Ráno jsem se probudila vedle Dominika a v pevném objetí. Stále jsem byla rozespalá, ale slyšela jsem zvuk, jako kdyby zvonil telefon. Stoupla jsem si, ale zase  jsem si sedla zpátky, protože se mi zamotala hlava, - vysoký tlak -, vstala jsem a šla. Než jsem prošla dveřmi, otočila jsem se a podívala na Dominika. Usmála jsem se. Opravdu jsem slyšela telefon, překvapivě někdo volal mně. Volal táta přes videohovor. Zvedl jsem to. „Ahoj tati" rozespale jsem pozdravila, „no čau, žiješ vůbec?" zasmál se, když pochopil, že jsem teď vstala. „Jojo, žiju...Asi" uchechtla jsem se. Za mnou se objevil Dominik jen v boxerkách. „Dobré ráno...Ahoj Tome!" pozdravil tátu, vlepil mi pusu na tvář a šel do kuchyně pro vodu. Koukala jsem na něj překvapeně. Měla jsem hned dva důvody. První byl, že si s tátou tykaj a jak dlouholetí kamarádi. A druhý, že i když ví, že mluvím s tátou, chodí si tady jen tak v boxerkách. „Čau Niku...Neříkalas, že nic nového není, když jsem s tebou mluvil naposledy?" probodával mě pohledem. „Tys mi taky o Terce nic neřekl" odsekla jsem a dál přemýšlela, spíš všechno vstřebávala. „Prde volám, protože budeme slavit moje a Emči narozeniny a samozřejmě nesmíte chybět" usmál se a já protočila oči nad jeho oslovením. „No jasně, kdy?", „v sobotu...Pokud nemáš být v práci" uchechtla jsem se, „mám ještě půl roku nemocenskou tati". „Tak v tom případě vás v sobotu čekám, oba...Jo a žádný dárky, víš že to nemám rád" pokývla jsem na souhlas. 

     Chvilku jsme řešili práci a pokud vůbec mě tam budou vůbec chtít. Pak jsem se s tátou rozloučila, protože jsem dostala hlad. Seděla jsem v kuchyni a jedla svoje ovoce s jogurtem. „Kdy jste se s mým tátou takhle s bratříčkovali?" povytáhla jsem obočí. „V nemocnici...Pak jsme si nějak jen tak psali, nic moc...Jak jako s bratříčkovali?" věděl, že nemám ráda, když mi kdokoliv odpovídá na mou otázku otázkou. „Táta nikoho nikdy nepřijmul a kdyby mohl, všechny kdo se ke mně na krok přiblíží, by střílel" zamračila jsem se a dál se věnovala jídlu. Nesedělo mi na tom tolik věcí, ale nechala jsem to být. Nerýpala jsem to srčního hnízda. Koukla jsem se na digitální hodiny na troubě. 13:48. Co jsem se začala s Dominikem vídat, mám všechno posunutý, zpřeházený nebo úplně na ruby. Kdy naposledy před ním jsem dokázala být tak šťastná?

Ahojky, mám TROCHU času a tak jsem se rozhodla, že sem něco hodím. Není to nic moc, ale nenechám to tady zas tak dlouho prázdné. 

-Kej -_-