Zastavil u kraje. „Co se děje?" teď jsem nechápala zase já. „Já pořád vstřebávám to, žes to cítila" koukl se na mě. Oční kontakt. Nějakou dobu jsme na sebe koukali. Ani nevím jak, ale během chvilinky se jeho obličej ocitl neskutečně blízko toho mého. Jeho pohled z mých očí padl na mé rty. Tu mezeru vyplnil. Tenhle pocit neznám, bylo to jiné. Neznámé. Byla jsme v šoku, ale zároveň jsem to čekala. Vzpamatovala jsem se a jemně rozpohybovala rty. Cítila jsem jak se usmál. Po chvilce jsem se odtáhla. Koukali jsme si do očí a já zrudla. Zasmál se tomu jak se stydím a zase se rozjel. Šok. Obrovský šok.
Už vím jak se cítila Káťa, když mi popisovala její začátek vztahu tři roky zpět. Motýli. Jo tak to nazvala. Motýli v břiše. Tohle jsem cítila já. Taková vlna tepla mnou projela. Přesně takhle mi to popisovala. Zamilovanost, jak by to řekla Káťa.
Navedla jsem Dominika k mé bytovce, pomohl mi na vozík a vzal moji tašku. Aby se ujistil, že jsem v pořádku, doprovodil mě ke dveřím bytu. „Pojď dál". Kývl a šel. Byt nebyl přizpůsobený na vozík, ale dalo se to.
„Chceš něco?" usmála jsem se, když se posadil v kuchyni ke stolu. „Nedám, děkuju". Dost mě děsilo to, že nevím jak se chová normálně. Jak Jakub říkal, prý ho měním, ale jak? Co se děje. Byla jsem rozhodnutá se ho zeptat. „Dominiku?" zvedl hlavu od stolu ke mně. „Mmm?" pronesl s pobaveným úsměvem na tváři. „Jaký doopravdy jsi" vypadlo ze mě docela bez problémů, ikdyž jsem čekala, že to bude horší. „Jakub že?" zeptal se, docvaklo mu to.
„Byl jsem takový..." dokončil svůj monolog a já nevěděla co říct. „Už nejsem..." byla jsem jako zmrzlá, nedokázala jsem nic. Tohle že je on? Nene. To ne. Zaregistroval to, zvedl se a klekl si ke mně. „Prcku, copak" pohladil mě po tváři. Zase ta vlna tepla. „Prcku?!" zasmála jsem se. „Nic se neděje, jen nechci věřit že tohle, ty? Nesedí mi to k tobě" na slovo ~ty~ jsme na něj ukázala. „Nejsem takovej, už ne, neláká mě to" usmál se.
Povídali jsme si a pak zapli film. Najednou bylo šest hodin, ale jak se to stalo? To nevim, strašně rychle to uteklo. Seděli jsme na gauči. No seděli, spíš leželi, koukali na film a oba jsme poslouchali dech toho druhého.
~omlouvám se, že vychází po deseti dnech, možná víc, ale vůbec nebyl čas. Začala škola no, ale slibuju, že se budu snažit aspoň ob den vydávat!
Vaše Karey💘
ČTEŠ
NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+
FanfictionNení dobré si na bedra brát víc, než unesete. Únava, stres a všechno okolo dokáže způsobit hodně ošklivé dopravní autonehody, i když z toho vyvázla ještě dobře. Jeho trpělivost je dovedla až tam, kde byli. Všechno se zdálo být dokonalé - né zdálo, o...
