NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+

dva

~Pohled Dominika~
Jedu zpět do Pardubek. Jau? To muselo bolet. Přímo přede mnou nějaké auto napálilo ze zatáčky do stromu. Celej předek sešrotovanej. Vyběhl jsem z auta. Bylo tu víc lidí. Nevěděl jsem co dělat, ale jelikož nikdo nic nedělal, sebral jsem se a běžel k vybouranému autu. Za volantem seděla malinká blondýnka. „Zavolejte někdo stodvanáctku!" křičím. Za chvilinku jsou tu. Policie se mě ptá co se stalo, já, já to vlastně ani nevím, prostě z ničeho nic to napálila do stromu.
           Sedím v nemocnici, čekám až mi někdo řekne jak jí je a co se stalo. Brali ji na sál. Po třech hodinách ke mně přispěchala sestřička. Byla velice nepříjemná potom, co zjistila že nejsem přítel nebo rodinný příslušník. „Byl jsem u nehody, viděl jsem jak ten strom sešrotoval to auto, potřebuju aspoň vědět že je mimo ohrožení života" cítil jsem se špatně, nevěděl jsem co jí je. „Slečna Herrmanová je mimo ohrožení života, jen je v kómatu, operace míchy proběhla v pořádku, jen bude mít problémy s chůzí a ovládání nohou". Zjistil jsem příjmení, ale jak se jmenuje?Chudák, bylo mi jí líto, bude mrzák. „Mohl bych jí vidět?" sestřička zaváhala, ale i tak pokývla na souhlas a zavedla mě na pokoj. Viděl jsem jí připojenou na přístroje. Kómat. Jaký to asi je? Na lůžku bylo napsáno její jméno a údaje. Karolína.
~Pohled Karolíny~
          Tma a jen tma. Otevřeli se dveře. Někdo si stoupl k lůžku. „Zachvilku příjdu" ten hlas znám, to je sestřička, ale komu to říká? Cítila jsem dotyk na mé dlani. „Ahoj, jsem Dominik. Viděl jsem celou tvoji nehodu..." jo takže bouračka. „Museli při tobě stát všichni svatí, protože je zázrak že žiješ, auto na šrot a ty si..." zarazil se. Co jsem? Odmlka. „a ty jsi dalo by se říct v pořádku..." jak dalo by se říct? Já to asi nechápu. „Jsi připojená na přístroje, jsi v kómatu. Byla si na operaci míchy..." dokončil svůj monolog. Je to cizí člověk. Co tu dělá? Povídá si semnou. Je to hezké od něj. Zvoní telefon. No můj telefon to nebude. „No Jakube? Nemůžu, jsem v nemocnici... Né mně, byl jsem u boračky a teď jsem u té holčiny co se vybourala... jojo, všechno je dalo by se říct že oka, ale je v kómatu... hm, jo dorazim, ale ne teď. Čau". „Promiň, volal mi kamarád. Mám ti prý řict že přeje hodně štěstí ať se uzdravíš..." milé. Zase se otevřeli dveře. „Budete muset odejít, návštěvní hodiny" zase ta sestřička. „Dobře, ale kdyby se vzbudila, zavoláte?" neodpověděla. Teda já ji neslyšela a ani neviděla. Třeba kývla, nevím. „Měj se, co nejdřív se stavím. Ahoj" dveře se zavřely a já zase upadla do svých myšlenek.

Tak co? Jak se příběh zatím líbí? Nehoda je inspirována skutečností, až na ten kómat. Vážně měl můj táta štěstí když boural.
~Karey❤️