NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+

dvacetjedna

    „Takže dneska jsem se na rehábkách dokázala postavit na nohy, sice o madlo, ale dokázala" vyjekla jsem a dala si ruku před pusu, abych utišila aspoň trochu mé vzlyky „Ježiš, to je pecka..." zarazil se a koukal na mě, „neplakej zlatíčkoo" jeho úsměv se proměnil na jakýsi úšklebek. Vzpamatovala jsem se a přestala brečet. „Budu muset jít Dominiku, jsme před bytovkou". Hasan Dominika pozdravil a prohodil poznámku mně nepříjemnou. ~Neboj, nechám ti ji na pokoji~, né kvůli tomu že bych to tak nechtěla, nýbrž proto, že jsem se cítila jak věc. „Zavoláme si ještě večer ju? Buď na mobilu. Miluju tě!" Hasan se zarazil a čuměl na telefon jako na svatý obrázek, „já tebe, pa" pronesla jsem a hovor ukončila. „Co tak čumíš?" smála jsem se mu. „Ty se ptáš? Slyšela jsi ho vůbec?" ukázal na mě prstem. „Slyšela a taky jsem mu odpověděla" musela jsem se smát, „myslí to vážně" pronesl a zmizel z auta. „To doufám" to už jsem řekla pouze a jen pro sebe.
„Chceš jít dovnitř?"pozvala jsem Hasana dál. „Někdy jindy? Mám dost práce a nějak nestíhám" usmál se a odcházel. „A ještě jednou děkuju!" koukla jsem na něj, když už byl na schodech. Dostalo se mi pouze krátké odpovědi ~Není vůbec za co~.
            Vlastně hned po příjezdu jsem se dostala do vany a dala si mojí oblíbenou horkou vanu. Slyšela jsem odemykání dveří. Kurva kdo? Kdo má ode mě klíče? Urychleně jsem se dostala z vany, usušila a oblékla do dlouhého trika, který tady Dominik nechal. Nebo takhle, já si ho přivlastnila. Sedla jsem si na vozík a dojela do obýváku. Seděl tam Dominik. Slušelo mu to, jako vždy. Koukal do mobilu, ale jakmile mě uslyšel, zvedl zrak od mobilu. Usmál se. „Ahoj?" pozdravila jsem s jemným překvapením v hlase. „Ahoj" zvedl se a šel mě obejmout. Byla jsem zaskočená tím, že tu je, měl přijet až za čtyři dny. „Co tu děláš?" odtáhla jsem se a nejednou jsem byla na gauči. Dominik mě odnesl, proč, jsem samostatná. „Zbytek tour se muselo zrušit" kývla jsem. „Chyběla jsi mi" koukla jsem se na něj a najednou jsem byla v pevném sevření jeho objetí. „To ty mně taky" uchechtla jsem se.
           Koukal na mě a zkousl si ret. „Copa?" bylo to vtipné, prohlížel si mě. „Vůbec nic," ale já věděla že to tak není, „dělej říkej!" bouchla jsem ho do ramene a sledovala jeho reakci. Zvedl obočí do stylu ~co to mělo být?~, nad tím jsem se zasmála. Začal mě lechtat. Jsem neskutečně lechtivá, fakt jakože extrémně. „Dominikuuu! Přestaň!" pištěla jsem. Naklonil se ke mně, „v tom mým tričku ti to neskutečně sekne, babe" zašeptal mi to ucha. Kladl důraz na slovo ~babe~, tak jak to on umí, přejel mi mráz po zádech a jemně jsem se prohla. Nad tím se Dominik jen usmál. Už v tu chvíli jsem věděla, že jsem v tom až po uši. Nevím jak, ale nejednou jsem byla nad ním. Jak jsem to jen dokázala? Neváhal a políbil mě, já jsem taky nezaváhala a spolupracovala. Nebylo to jako předtím, tohle bylo jiné, tohle bylo procítěné. Plné lásky. Nedostatek vzduchu nás dostal od sebe a oba jsme se smáli jak sluníčka. Hlavu jsem si položila na jeho hrudník a zavřela oči. „Už bez tebe nechci být ani minutu," pomalu neslyšně šeptal, ale já ho slyšela. Zachovala jsem kamenou tvář, ikdyž jsem se chtěla usmát a skočit mu okolo krku, ale zůstala jsem diskrétní.

~Co jsi cítil? Byl jsi tak milý a pozorný, kde to sakra je? Kam to zmizelo? Kde je ta doba kdy jsi mi jen tak řekl, že mě miluješ. Jsi mě získal a už jsem byla vedlejší že? Tohle jsi nečekal, předpokládám. Myslel jsi si že mě máš namotanou že?Tohle jsem nechtěla. Chtěla jsem nám pomoct. Já vážně chtěla. Ale nepovedlo se mi to, je mi to líto Dominiku~

~tak nějak teď nejsem schopná psat delší, TEĎ! Co si myslíte že se stane? Trosku spoiluju, teda konec knížky trosku spoiluje;)
Karey🦋