Reálně jsem ho nechápala. „Jak jako o mně?", „buď v klidu, jen v dobrým. Tak jako co chceš, když se...bavíš s Nikem a Jakubem". Nezdá se mi to, vážně. „Mmm, copak si o mně povídáte?" skřížila jsem ruce na prsou, ale nedělala jsem zaujatou. „To je ta tvoje hra, ta před kterou mě Nik varoval. To jak tvoje gestikulace říká ~jsem naštvaná~ a tvůj tón hlasu říká ~jsem úplně v klidu~" koukla jsem se na něj mým výrazem, který mu říkal jestli si děla srandu. Očividně si ji nedělal.
„Děkuju, bez tebe bych musela jet busem" řekla jsem, když mi Hasan pomáhal na vozík, abych se dostala na rehabilitace.
Hasan počkal venku, zatímco já šla do ordinace. „Dobrý den slečno Herrmanová", „Dobrý" pozdravila jsem nazpátek a zastavila s vozíkem kus od židle doktorky. „Dneska budeme procvičovat nohy. Pokusíme se postavit" bylo strašně divný se zase učit chodit. Ikdyž, jde to lépe. Už s těma nohama někdy dokážu hýbat. A už bych mohla se zkusit postavit". Ptala se mě na toho sympatického kluka se kterým tu jsem snad pořád. Věděla, že to není můj přítel. Mám Dominika pozdravovat. Abych tak pravdu řekla, vadí mi to. Žárlím.
„Chytněte se prosím tady," ukázala na madlo, které bylo přidělané ke zdi v ordinaci. Byla to moderní a velice příjemně působící ordinace, jedna z mála které znám. Vozíkem jsem byla skoro až u zdi. Přidržela jsem se. A na tři. RAZ! DVA! TŘI! Nohy jsem přilepila na zem a rukama se vyhoupla. Já jsem stála. Já jsem stála na nohou. Byla jsem zapřená, tudíž to nebyla moc zátěž na moje nohy. Nervy v nohách se mi už pomalu vrací, dokážu jemné pohyby. Byla jsem šťasná. Rozbrečela jsem se. Stále jsem byla zavěšená na madlu a brečela.
„Co se děje?" přiběhl Hasan potom, co mě viděl ubrečenou. „Já jsem se postavila. Já jsem se dokázala postavit... bože" zase jsem se rozbrečela. Hasan zaváhal, ale klekl si ke mně a obejmul mě. „To je úžasný" usmál se. „Měla bys to zavolat Dominikovi" kývla jsem, pustil mě a my se vydali k autu.
Zapla jsem FaceTime a hned vytočila Dominika. „Ahoj babe" pozdravil. „Ahoj Dominiku...", „Čus Dominiku! Jsem tu taky tak si ty prasárny nechce na jindy, prosím" skočil mi do řeči Hasan a rozjel se směr moje bytovka.
~přemýšlím, že začnu psát delší kapitoly, myslíte že by to byl dobry napaaad?
Karey🦋
ČTEŠ
NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+
FanfictionNení dobré si na bedra brát víc, než unesete. Únava, stres a všechno okolo dokáže způsobit hodně ošklivé dopravní autonehody, i když z toho vyvázla ještě dobře. Jeho trpělivost je dovedla až tam, kde byli. Všechno se zdálo být dokonalé - né zdálo, o...
