NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+

šest

         „Nevíš kde mám věci? Bude tam i mobil a tak" vytáhl tašku z pod postele a dal mi jí. „Děkuju" usmál se. Vlastně si nemáme co říct, ale i tak si najdeme téma. „Bože" taková byla moje reakce když jsem viděla můj mobil, měl popraskané sklíčko, ještě že né tolik. „Můžeš být ráda, že je naživu" zasmála jsem se. Poslouchal každou moji hlásku.  Chtěla jsem se doplazit k zásuvce, ale Dominik byl rychlejší. „Děkuju". Pořád vstřebávání všechno co se událo. „Už mi o sobě něco řekneš?" přerušil to ticho, kdy jsme si koukali do očí a u toho se usmívali. „Jméno a datum narození znáš..." kývnul, „jsem samotář, jediný můj kamarád je Káťa, ta je semnou už od základky. Vlastně mám kamarády, knížky, ryby a zbraně a tenisovou raketu", „prosimtě vysvětli mi to, furt jsem v šoku" nechápu. „Z toho že jsi se probrala, ty tři měsíce jsem chtěl slyšet jaký máš hlas, jaký máš oči a chtěl jsem se o tobě něco dozvědět..." já pokračovala. „To znamená, že moje záliby jsou knížky, rybaření, střelba a taky hraju tenis..." hltal každé moje slovo. „co že to děláš za hudbu?", „rap a tak", „no tak to neposlouchám, já radši rock nebo metal". „Ty? Taková malá nevinná blondýnka?" Na slovo ~malá~ kladl velký důraz. „Blondýnka?" udělala jsem na něj jakoby naštvaný výraz. „Nedělej naštvanou, nejde ti to babe" to oslovení se mi líbilo.
               Po mém extra dlohém monologu byl přikovaný k židli. „Jsi strašně zajímavý člověk", „jenže to teď končí, teď se ze mě stane postižák na vozíčku. Nebudu moct hrát tenis, to mě naplňovalo" steklo mi pár slz. „Alee, neplakej" Dominik si zul boty a lehl si ke mně. Obejmul mě. Bylo to divné, úplně cizí člověk, ale i tak jsem se cítila bezpečně. „Mluvil jsem už předtím s doktory ohledně těch nohou. Je možnost, že bude vše v pořádku, maximálně mírné obtíže. Budeš chodit na rehabilitace a různá cvičení a tak. Ale chci ti říct, že tu budu s tebou ju? Já ti pomůžu" podívala jsem se na něj a usmála se. V tuhle chvíli mi už cizí nepřišel. Víc jsem se přitulila. „Děkuju" usla jsem.
~Pohled Dominika~
            Usnuli jsme v objetí. Vzbudila mě sestřička, že už jsou dvě hodiny po návštěvní době. Poprosil jsem jí o papír a tužku.

            Babe, musel jsem jít. @goldcigo můj instagram, *** *** *** moje číslo, nějak se mi prosimte ozvi až se vzbudíš. Pokusím se zítra dorazit, ale Jakub chce natáčet. Mám tě rád, nezapomeň ♡
            
            Papírek jsem položil na její mobil aby ho našla. Dal jsem jí pusu do vlasů. Odešel jsem a vyčkával na zprávu nebo hovor od ní. Tehdy mi došlo, že už se z toho nevymotám.