~Uběhly tři měsíce~
Snad každý den jsem v nemocnici. Furt se neprobrala. V kómatu je tři měsíce. Doktoři to vzdávají a uvažují o odpojení. Často se tam potkávám s paní Derkovou, panem Derkou a malou Elou. Zjistil jsem že to není její táta, ale otčím. Její mámu to ničilo, přišla zrovna sama když jí řekli že uvažují o odpojení. Zhroutila se, byl jsem tam. Dneska jdu za ní se rozloučit, aspoň nějak.
Na recepci se opět zapíšu a jdu na pokoj. Na její pokoj. Vejdu do pokoje a chci zastavit čas nebo ho aspoň vrátit. Snažím se zapamatovat každou milisekundu. Sednu si k ní. „Kájo, mrzí mě to, ale budou tě muset odpojit. Vzbuď se prosím. Nechci aby tě odpojili. Jsem tu snad denodenně a změnilo mi to život, už není takový...", „Panebože jsem úplně jiný člověk..."
~Pohled Karolíny~
Byl tu. Byla jsem ráda že tu je. Za nedlouho mě odpojí. „Panebože jsem úplně jiný člověk... Mám tě rád". Najednou jsem nic neslyšela.
~Opět pohled Dominika~
„...Mám tě rád", uslyšel jsem pípáni přístroje. Čára, dlouhá čára. Kurva. Vyběhl jsem z pokoje. „Doktora!" co jiného jsem mohl říct. Přiběhli dvě sestry a doktor. Srdce. Srdce se jí zastavilo.
Stojím před nemocnicí a pálim cígo za cígem. Po hodině co se jí srdce zastavilo, mi konečně někdo byl schopný říct co se děje. „Nebojte se, je stabilizovaná" sakra, nebojte se? To se lehce řekne co? Někdo vtrhl na recepci. „Leží tu moje dcera. Před třemi měsíci měla nehodu a leží tu v kómatu. Tomáš Herrman" měl slzy v očích. Po třech měsících se ukázal, docela kabrňák, špatný otec. „Bohužel, nemůžete tam" chtěl něco říct ale zarazil jsem ho. „Dobrý den, jsem Dominik Citta. Byl jsem u toho když vaše dcera bourala" otočil se na mě a poslouchal. Sedli jsme si na recepci. Řekl jsem mu všechno. Byl zděšený. „Takže tys ji vytáhl z auta?..." kývl jsem. Okamžitě mě obejmul. „Děkuju!" potěšilo mě to. „Jakto že jste to...no nepřijel dřív?" bylo mi blbé se ho ptát ale musel jsem. „Byl jsem v Řecku na misi. Policie, neměl jsem se jak dostat zpět" takže to není špatný otec. Jen v špatný čas na špatném místě.
ČTEŠ
NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+
FanfictionNení dobré si na bedra brát víc, než unesete. Únava, stres a všechno okolo dokáže způsobit hodně ošklivé dopravní autonehody, i když z toho vyvázla ještě dobře. Jeho trpělivost je dovedla až tam, kde byli. Všechno se zdálo být dokonalé - né zdálo, o...
