NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+

dvacetpět

         „Půjdeš se mnou do studia?" stoupl si ke mně Dominik a chytl mě za boky. Ušklíbl se, jak jinak. „Měla bych?" nesnáším, když mi někdo na otázku odpovídá otázkou, ale sama to dělám. „No, budou tam dneska úplně všichni, takže by jsi mohla...Rádi by tě zase viděli" usmála jsem se a otočila se na něj. Je pravda, že do studia poslední dobou nechodím. Většinou tam chodí Dominik sám, protože i když už jsou moje nohy v pořádku, stále mě bolí a jsem někdy opravdu ráda, že mi fungujou.  „Dobře, půjdu". Usmál se a vlepil mi pusu na spánek. 

       „Nazdar prcku!" křikl Jakub a běžel mě obejmout. „Taky tě ráda vidím" uchechtla jsem se. Pozdravila jsem i ostatní a sedla jsi. „Tak co vy dva?" zasmál se Jickson. I když jsme to neřekli všem, ví to. Ti kluci jsou horší jak holky, neskutečný drbny, fakt. Probodla jsem Jakuba a Hasana, ale ti se jen zasmáli. „A víte co? Jste strašný drbny" zkřížila jsem ruce na prsa a dál pozorovala Jakuba a Hasana. „Co to z nás děláš?" zasmál se Jakub a zvedli oba dva ruce do obranného gesta. „No jasně" protočila jsem pobaveně oči a všichni se rozesmáli. „Není nás tu nějak málo?" prohodil Dominik, aby ukončil moje trápení. „Rob s Karin přijedou navečír, i s malou. Decky s Marťou tu budou do hoďky. Koky přijede s Karlem tak nějak na stejno jako Rob a Karin...Jinak jsme tu všichni ne?" Jakub začal počítat lidi ve studiu a nakonec kývl, „jo, jsme jinak všichni". „Jasně, takže když tu bude malá Lucinka, tak žádný kalby?" zaskučel Dominik, „přesně tak. Hlavně ani kalba v plánu nebyla víš, bylo v plánu labelové setkání i s ženuškama" mrkl na mě Jakub a já dělala, že jsem to neslyšela a to mrknutí neviděla, - které bylo mimochodem strašně, ale strašně provokativní -, ale to on věděl. „Tak holt nebudeš chvíli kalit no" poplácal Hasan Dominika po rameni a zasmál se, „Jojojo" povzdechl si Dominik a já si musela dát ruku před pusu, aby neviděl, že jsem se málem rozesmála.

          Zazvonil zvonek. Vystřelila jsem z gauče a než stihl kdokoliv cokoliv říct, mazala jsem dolů. V mezipatře mě rozbolely nohy a já zakryla výkřik tím, že jsem se zakousla do ruky. Bolest otupovala a já stisk povolila, „kurva" vzdychla jsem a opřela se o zeď. „Káji!" křikl zamnou Dominik, nemohla jsem otočil ani krkem, rozdejchávala jsem bolest. „ Káji! Co se děje" přiběhl zamnou a podepřel mě, „nic, nic...asi nic...jen mě začaly bolet nohy" zalapala jsem po dechu. „Jak jen začaly bolet nohy?", „jen mě chytla křeč Niku, nic víc...Už dobrý" chtěla jsem udělat krok, ale podlomila se mi kolena. „To není dobrý, kurva!", „neřvi na mě" šeptla jsem a vysmekla se mu, „kam si myslíš, že jdeš?" vyštěkl, „otevřít Ráďovi a Martě! Co bych šla asi dělat! A naposled ti říkám, ať po mně přestaneš řvát, štěkat nebo co to děláš. Nehodlám to poslouchat a už vůbec se nehodlám s tebou hádat na chodbě, jasný, tak teď se uklidníme" pomalu jsem scházela ze schodů. Podívala jsem se na levou ruku. Stisk od zubů začínal rudnout a byl otlačený. Povzdechla jsem si, otočila se na Dominika, který zamnou šel a snažil se mi tlouct do hlavy, že to není v pořádku, ale já to nevnímala. Jako kdybych ohluchla nebo byla pod vodou. Jen šum a tlumené světlo, pak to utichlo.

Omlouvám se za neaktivitu, ale aspoň něco sem dávám...Omlouvám se ale mám teď docela vyhrocený celý svět no:((( Byla bych ráda, kdyby mi aspoň někdo napsal třeba nějakou zpětnou vazbu nebo tak něco...Děkuju

-Karey*