Sedím na lůžku a povídáme si. Zazvoní telefon. Dominikův. Podívá se na mě se zděšeným obličejem. Kývnu na souhlas ať si to zvedne. Šel na chodbu. Divné to bylo. „Měníš ho" vypadne hned z Jakuba potom, co Dominik vypadne z pokoje. „Prosim?" nevěděla jsem jestli jsem slyšela správně. „Jo měníš, je úplně jinej. Je to jinej člověk. Co jsi s ním udělala?" koukala jsem jak vyoraná myš. Nejsem si vědoma toho co jsem udělala, nejsem si vědoma toho že bych ho změnila, znám ho takového jaký teď je. „Já-já nevim jak jsem ho změnila, nejsem si vědoma toho že jsem ho změnila. Znám to takhle" musela jsem mu říct to co jsem chtěla. „ Nechce s náma chlastat, nic si nedává, pouze sedí a volá si s tebou. Už víc jak tři měsíce neprcal žadnou hoe" auvajs, ale i jee. Auvajs za to že je vážně takový jaký se zdá být z textů, joo pustila jsem si to, není to můj styl. Jee proto, že je hezké že mu na mně záleží.
„Promiňte, musím, Radek mě shání. Jakube ty tu zůstaň, ať není dáma sama" usmál se a já taky. „Já bych neodešel" mrkl na mě. „Měj se princezno" přijde ke mně, obejme mě a dá pusu do vlasů. Já zrudnu, je mi to trapný před Jakubem. „Ahoj" úsměju se a zamávám. „O tomhle jsem mluvil" bouchne si do stehen Jakub. „Cože?" já to vážně nechápu. „Od ty doby co je tady v nemocnici s tebou, je to jinej Nik, je to slušnej Nik. Už to není ten vochlasta a fetnička. Je to slušňák" já nechci aby se kvůli mně měnil. „Nechci to řešit prosím" v tu chvíli mi do pokoje vtrhne sestřička. „Dobrý den a pardon, pokud budete chtít, za dva dny vás propustí, ale pod podmínkou, že budete pod dozorem a ob tři dny rehabilitace". „To je super, mamka se postará" kývnu na ní. Zabouchne dveře. „Tak to bys měla zavolat Nikovi" mrkne na mě, „pojď sem" ukážu na místo vedle mě. Sedne si tam. „Jaau! Za co!?" vyprskne smíchy když mu dám pěstí do ramene. „Za to že furt rejpeš" smějem se.
„Přijedeš pro mě pozítří? Prosím" přerušila jsem smích, protože jsem nevěděla kdo mě odveze, když já ne. „Jasně, ale určitě ti ještě písnu a domluvíme se". Zachvilinku odešel.
Po Jakubovo odchodu na mě zase přišla špatná nálada. Cítím se tak bezmocně. Jsem postižák a to jen díky debilnímu autu. Teď? Co bude teď? Teď už nemám co dělat. Teď už nemám žádné koníčky. Ani nedoufám že se rozchodím. Upozornění.
@goldcigo
~Promiň že jsem odešel, zavolal bych ti, ale kdyby si spala tak tě nechci budit
@kaji_herrmanova
~v pořádku a nespím, je ještě brzo
ČTEŠ
NEPŘÍJEMNÉ SEZNÁMENÍ/ Nik Tendo...M+
FanfictionNení dobré si na bedra brát víc, než unesete. Únava, stres a všechno okolo dokáže způsobit hodně ošklivé dopravní autonehody, i když z toho vyvázla ještě dobře. Jeho trpělivost je dovedla až tam, kde byli. Všechno se zdálo být dokonalé - né zdálo, o...
