Why me Levi?

7. kapitola - Slovo omluvy

Bylo ráno, a další den. S Levim jsem nemluvila už od rána, protože jsem se mu snažila dopřát trochu prostoru, i když jsem z toho nebyla moc nadšená
Po snídani jsme šli trénovat, alespoň pár dobrovolníků tedy.

Bojovali jsme proti sobě ve dvojicích. Dokonce i Hange se zapojila, ale na mě nikdo nezbyl což mě štvalo.
Levi: ,, Zůstala si sama? "
Za mnou stál Levi, se skříženýma rukama na hrudi, hledící na mě.
Akira: ,, Cože...? "
Levi: ,, Jestli nemáš s kým trénovat, mohl bych tě něco já naučit. "

Akira: ,, Ne..., to určitě ne. "
Levi: ,, No tak, budu na tebe jemný... "
Nad tímhle jsem se musela usmát, ale i tak jsem pomalu odcházela zády k němu.

Levi toho využil a chtěl na mě zaútočit zezadu. Jeho pěsti jsem se ale vyhla, tak že jsem se ohnula v zádech a uhla tak hlavou, když jsem se předklonila dopředu.

Protože měl nohy dál od sebe kvůli pevnějšího postoje, využila jsem toho a dostala se díky tomu na druhou stranu za jeho záda, kde byl nechráněný. Jednou rukou jsem mu chytila tu jeho a zatáhla ji k sobě, aby se s ní nemohl bránit, a podkopla mu jen jednu nohu, aby stratil balanc.
Spadl na záda a já mu tak klekla na jeho hruď jedním kolenem a ruce mu držela na zemi, aby se nemohl bránit.

Všichni kteří trénovali se na nás dívali s otevřenou čelisti až na zem. Nevěděla jsem proč na nás tak koukají, ale pak mi to docvaklo. ,, Tak počkat..., já sundala Leviho? "

Bylo to tak, povedlo se mi ho složit k zemi, což překvapilo i jeho. Potom jsem se otočila zase k němu a chvíli se dívali sobě do očí.
Asi jsem byla možná slepá, ale v jeho očích jsem viděla něco zvláštního, ale nevěděla jsem co to bylo. Pak mi ale najednou začalo bušit silně srdce a začala se potit.

Bylo to divné, proč se mi tohle dělo zrovna teď.... Jenže když jsem se přestala soustředit... Dostala jsem silnou ránu do hlavy, pak jsem viděla už jen tmu.
_____________________
Po probuzení

Když jsem se probudila, ležela jsem na posteli. Byla hodně pohodlná... ,, Tak počkat! Tohle není můj pokoj! Pokud to ale není můj pokoj, tak kde to jse- "

Do pokoje najednou někdo vešel a já začala dělat že spím.
Někdo mi položil studený ručník na místo, kde jsem měla modřinu od rány, čili na moje čelo a já pak uslyšela hlas člověka co mi ručník na hlavu položil opatrně.

,, Je to lepší..? "
Když jsem pomalu otevírala oči uviděla jsem Leviho, jak mi drží ručník u hlavy.
Akira: ,, Jo, lepší...., dík.. Co se stalo? "

Levi: ,, Praštil jsem tě až příliš tvrdě do hlavy a udělal ti menší otřes..., byla jsi v bezvědomí 3 dny. Takže mě Erwin neposílal na další misi, aby tu měl kdo na tebe dohlížet. "

Nemohla jsem tomu uvěřit, Levi Ackerman se o mě stará... ?
Akira: ,, Ty jsi tu pořád se mnou byl...? "
Levi: ,, Ano.., ani já sám nevím proč jsem tu dobrovolně zůstal. A i já uznávám, že jsem to asi trochu přehnal, ale mimo to, ty tvé chvaty na mě zapůsobily, nejsi tak špatná.. Vlastně mě to trochu vyvedlo z míry. "
Akira: ,, Heh..., Díky. Tak to jsme asi dva. "

Levi: ,, Za co? "
Akira: ,, Že jsi se nabídnul a zůstal tu. "
Levi: ,, Neber si to nějak osobně, jen zplácím dluh."

Akira: ,, Levi? "
Levi: ,, Hm? "
Akira: ,, Nauč mě jak bojovat, jsi tu nejlepší v boji, chci aby jsi mě něco
naučil. "

Levi: ,, Tak dobře, normálně bych nikomu nedával soukromé lekce, ale v tobě něco bude. Máš kuráž, že jsi se na mě tak troufale vrhla, normálně by byl ze mě kdokoliv jiný posraný strachy. Ale ty jsi výjimkou.. Což se moc často nestává"

Akira: ,, Skvěle, tak kdy začneme? "
Levi: ,, Oi, Oi, Oi, uklidni se. Teď to nepůjde, budeš teď tady hezky ležet, aby jsi měla dost síly na další misi. "
Akira: ,, Jak myslíš tedy.... "

Levi nakonec odešel, protože musel ještě něco vyřizovat. A já tak zůstala v pokoji sama. Byla jsem ráda, že je Levi zase ve své kůži, ta stará nálada na něj neměla dobrý vliv, doufala jsem také, že budeme spolu dobře vycházet... "