Why me Levi?

1. kapitola - Poprvé u průzkumníků

Všichni jsme byli seřazení v jednotlivých řadách, zatím co velitel kolem nás procházel a ptal se nás na jména a na důvod proč tu jsme. Stála jsem jako přikovaná k zemi a ani se nehnula, jen jsem hrdě stála s pravou rukou na srdci jako ostatní kadeti.

Velitel se ke mě pomalu blížil a já čekala až se zeptá na mé jméno, ale ani o mě okem nezavadil. Jen prošel kolem mě, jenže nebyla jsem jediná koho "přehlédnul".
Asi o dva metry dál, stál vedle mě muž s havraními vlasy, o něco menší než já s kamenným výrazem v obličeji. Jeho jméno bylo Levi Ackerman..

Byl tak klidný..., ale něčím se od nás všech lišil. Nevím proč, ale něco mi na něm přišlo zvláštní..V Jeho výrazu bylo vidět něco co v tom od ostatních vidět nebylo...
__________________

Blížila se doba kdy jsme měli začít trénovat balanc, aby jsme byli schopni se udržet ve vzduchu s 3d manévrovací výstrojí. Nebylo to sice jednoduché, ale zvládla jsem to překvapivě rychle. Netrvalo ani minutu, než jsem se zvládla udržet ve vzduchu.

A nebyla jsem jediná kdo to zvládl na výbornou, Ackerman držel perfektní balanc, aniž by se o jediný milimetr pohnul. Byl skvělý.

Když jsme konečně všichni zvládli balanc, mohli jsme konečně přejít k našemu prvnímu tréninku s 3d manévrovací výstrojí.

Byly jsme připraveni a mohli tak začít. Naším úkolem bylo pro začátek pohybovat se volně mezi stromy, aby jsme si zvykli na terén. Cítila jsem se úžasně, byla jsem volná jako nikdy před tím, připadalo mi, že je vše najednou možné, až do chvíle kdy jsem špatně došlápla na větev jedenoho stromu, uklouzla jsem a začala padat rychle na zem.

Snažila jsem se dostat zase do vzduchu, ale má výstroj se pokazila a přestala fungovat, byla jsem už skoro na zemi, když v tom jsem najednou zastavila. Myslela jsem že už jsem na zemi, ale když jsem otevřela oči, nemohla jsem věřit vlastním očím.

V náručí mě držel Ackerman a díval se na mě, jeho výraz budil pocit jako by mnou pohrdal a měl mě za úplného idiota. V životě mi nebylo více trapně, nikdy jsem nepotřebovala pomoct od kluka, tak proč zrovna teď.
V životě mi nebylo, ale jak milé jsme byly u země okamžitě jsem se ho pustila.

Levi: ,, Ty jsi ale nemožná, z téhle výšky jsis mohla i zlomit všechny kosti... "
Akira: ,, Díky za sarkastický kompliment, ale tvé moudré rady nepotřebuji...a teď mě omluv, jdu pokračovat, pokud dovolíš. "

Když jsem se otočila a chystala se znovu vznést nešlo to.. Ackerman se mi jen zachechtal. Byl děsně otravnej.... Už teď mi lezl na nervy.
Akira: ,, Co máte za problém pane dokonalej? "
Levi: ,, Žádný, jen že sis vyplýtvala všechen plyn, proto jsi spadla. Výstroj se ti nemohla pokazit po pár minutách používání. Jsou totiž všechny nové..."

*,, Dobře je chytrý, musím uznat "*
Akira: ,, No a? Tak dojdu do tábora pěšky. To mě snad nezabije.. "
Levi: ,, To těžko...., podle tvé rychlosti odhaduji, že jsme asi 30 kilometru daleko, sama by jsi tam nedošla, natož v tomhle vedru bez vody. "

Akira: ,, Jasně, chápu. Jsem holka, takže to hned znamená, že jsem slabá., ještě něco...?!"

Levi: ,, Ne to je vše, ale pokud chceš můžeš se mě chytit a vezmu tě zpátky. "
Akira: ,, Tak to ani omylem, nechci aby všichni viděly, že jsem ta zoufalá, která potřebuje pomoc od tebe. "

On si jen nahlas povzdechl a přibližoval se ke mě. Nakonec mě chytil kolem pasu a vznesli jsme se do vzduchu...
Akira: ,, O nic jsem se tě neprosila...!! "

Levi: ,, Později mi budeš ještě vděčná..... "
Akira: ,, Pro tebe jenom Akira, drzoune... "

Když jsme konečně byly v táboře, tak se už pomalu Stmívalo a všichni jsme se chystali k večeři.
Akira: ,, Fajn uznávám, s výstrojí to vážně umíš. "
Levi: ,, Ty taky úplně nejsi k ničemu, jak jsem si prvně myslel. Chci říct, že jsi vlastně docela v pohodě..."

Sarkasticky se usmál a bez dalšího slova odešel.
Akira: ,, Sičák jeden, však já ti ukážu Levi Ackermane...! "