Why me Levi?

6. kapitola - Jaký pocit to je?

Den po tom co se nám stalo, jsme dostali čas na to se zotavit. Nevyjížděli jsme ven za hradby, natož mezi Titány, protože tu bylo spoustu zraněných a bude chvíli trvat než se tu pár lidí zotaví a to jak po fyzické tak mentální stránce. Stejně jako Levi a já.

I když jsem ze začátku Leviho moc nemusela, bylo mi ho strašně líto, a proto jsem se snažila být mu co nejblíže po boku, aby jsem tu byla pro něho aspoň já, když už tu nebyli jeho zesnulý přátelé..., Moc dobře jsem totiž věděla jaké to je o někoho přijít a když tu v takových těžkých chvílích nebyl nikdo pro mě...., byla jsem tu aspoň já pro Leviho.
__________________

Blížil se večer, čas večeře.
Bylo už osm hodin a já se pomalu chystala k odchodu do jídelny. Když jsem vycházela ze svého pokoje, zahlédla jsem Leviho jak vychází zase z toho svého...., chvíli se na mě díval, ale pak zase odešel.

Poslední dobou s nikým nemluvil, dokonce ani s Hange.
Sice se tvářil pořád stejně, ale cítila jsem, že někde tam uvnitř je jeho srdce rozdrcené na milión kusů..., tolik jsem si přála mu nějak pomoct, ale jak mám pomoct někomu, jenž si mě vůbec nevšímá.., ale nemohla jsem mu to mít za zlé.
___________________
V jídelně

Seděla jsem v jídelně u stolu a jedla brambory s kouskem masa, jídlo jsem skoro vůbec necítila a ani jsem nechtěla vůbec jíst.

Všichni se spolu bavily jen já seděla a mlčky pozorovala misku. Ohlížela jsem se sem a tam a všimla si, že tu Levi ani není..., proto jsem odnesla misku a šla se za Hange zeptat, zda neví kde je.
Akira: ,, Hange..? "
Podívala se na mě směrem nahoru a zablýsklo se ji v těch jejích kulatých brýlích.



Hange: ,, Hmmm? Co potřebuješ? "

Akira: ,, Chtěla jsem se tě vlastně zeptat, jestli nevíš kde je Levi...? "
Hange: ,, Promiň, ale nesvěřil se mi..., poslední dobou tu s nikým nemluví, a to je divné i na něho, za to tebe tu má nejraději. Myslím si že by jste se k sobě hezky hodily...! "



Trochu jsem zrudla, ale snažila jsem se tvářit neutrálně a nějak to neřešit.
Akira: ,, C - co to povídáš, vždyť nemluví ani se mnou..., to je fuk. Najdu ho i sama. "

Procedila jsem mezi zuby a odešla hledat Leviho. Byla jsem snad všude, nakonec jsem se šla podívat do jeho pokoje.

A taky tam byl... Když jsem otevřela dveře, viděla jsem jak sedí na posteli a kouká se na zem.
Zaklepala jsem na dveře, aby si všiml že tu vůbec jsem. Otočil hlavu na mě a pak se nakonec zvedl a otočil se k oknu s rukama za zády...
Levi: ,, Co tady děláš..? Chci mít klid... "

Zavřela jsem za sebou dveře a i bez jeho svolení vstoupila do pokoje.
Akira: ,, Neměl by jsi tu být tak sám...."

Levi: ,, Proč jsi tady...., nechceš raději pomáhat Hange s experimenty...? "
Akira: ,, Mnohem raději bych byla teď s tebou... "
Levi: ,, Proč...?! "
Akira: ,, Protože vím přesně jak se teď cítíš a nechci aby jsi byl teď sám, když vidím jak ti je... "

Levi: ,, Já netruchlím, jsem v pohodě a teď odejdi, chci mít klid.....! "

Řekl trochu ráznějším tónem a zatnul rozzuřeně pěsti když na mě pohlédl jeho bouřkovýma, modrýma očima.

Akira: ,, Levi..., není ostuda dát najevo své emoce, i když se chováš jako drsňák a tváříš se že ti nic není, tak i přesto vím..., že nechceš být sám.... "

Levi mlčel..., nakonec jsem to vzdala otočila se a pomalu odcházela, než jsem ale stihla zatáhnout za kliku, tak mě Levi zastavil. Viděla jsem jak drží mou ruku a dívá se přímo na mě.
Levi: ,, Počkej.... Než půjdeš, chci vědět tvůj skutečný důvod proč jsi za mnou přišla."

Chvíli jsem nechápala, jak to myslí, protože svůj pravý důvod jsem mu už řekla... Pak jsem ale zapřemýšlela, jestli jsem za ním nepřišla ještě kvůli něčeho jiného.

Akira: ,, Svůj důvod jsem ti už řeka Levi...., takže mě už laskavě pus -... "
Jenže on mě v tu chvíli přitiskl na zeď a díval se mi přímo do očí, doslova mě probodával svým pohledem..

Levi: ,, Zeptám se jinak..., proč se na mě pořád tolik lepíš?"
Akira: ,, Nevím o čem to mluvíš, přišla jsem prostě za tebou, protože nechci aby jsi byl sám a také mě ničí tě vidět takhle, protože mi na tobě záleží a nechci aby jsi byl nešťastný a utápěl se v bolestech sám!!! "

Zakřičela jsem trochu silněji a pak mi došlo co jsem řekla... Levi mě nakonec pustil a já mohla odejít, když za mnou ve finále zabouchl dveře..., stála jsem stále na místě a přemýšlela nad tím co jsem mu řekla. Pořád jsem si ta slova přehrávala v hlavě..
,, Protože mi na tobě záleží...? "

Nevěděla jsem už ani co vlastně k Levimu cítím..., je to nenávist, nechuť, je můj přítel? Nebo snad..., nebo jsem cítila k němu něco víc, ale ani jsem to nevěděla. S těmito myšlenkami jsem nakonec odešla do svého pokoje, ulehla do postele a doufala že zítra bude lepší den...