Why me Levi?

4. kapitola - Propojené osudy

Uběhlo několik dnů a my měli konec výcvikového tábora. Za pár hodin nás čekal konečný ceremoniál, kde nám měl velitel přednést proslov, než každý odejdeme svou cestou.

Blížil se večer a já seděla na stromě na kterém jsem měla výhled na Slunce a přemýšlela nad Průzkumnou legií.
Samozřejmě ke mě přišel Levi a bez jakéhokoliv slova usedl vedle mě a díval se na Slunce.

Chvíli nás dělilo ticho, když v tom Levi jako první promluvil.
Levi: ,, Dostala jsi se mezi prvních deset nejlepších.."
Akira: ,, Cože..? To je nějaký žert teď zase z tvé strany? "
Levi: ,, Přesně tak, jsi druhá nejlepší.. "
Akira: ,, A kdo je první? "

Levi: ,, Samozřejmě že já, měl jsem přeci nejlepší výsledky spratku...., ale když budu upřímný, tak musím říct, že první místo by jsis zasloužila ty... Já jsem na prvním místě jen díky mé krvi a původu.... Každý nositel příjmení Ackermann má od narození přirozený talent ať už v boji nebo čemkoliv jiném.... Většinou se konkrétní talent u nás projeví podle toho jakou cestu si v životě vybereme. Jenže ty Akiro, jsi žádný talent neměla, vlastně tvé začátky byly úplně příšerné, jenže poháněl tě pocit že je tu lepší voják než ty a tvrdě tak na sobě pracovala. Dobrá práce...., máš můj respekt jakož to vojáka."

Při jeho poslední větě jsem vůbec nevěděla co si mám myslet. Byla jsem velmi překvapená, že si Levi tohle o mě myslí, ale zároveň jsem nechápala proč se ke mě takhle chová..

Akira: ,, To je nesmysl..., měl jsi přeci nejlepší výsledky ve všem. Byl jsi skvělý v každém případě. Oproti tobě jsem - "

Jenže to mi Ackermann ihned skočil do řeči a ukázal rukou abych už raději dále nemluvila a já ho tedy pustila ke slovu.

Levi: ,, Nejde o výsledky...., od chvíle co jsem tě viděl.., jsem v tobě viděl něco co ostatní nemají.. Jsi výjimečná, silná jak psychicky tak fyzicky. Jsi odvážná, a máš více kuráže než kterákoliv žena tady. V životě na mě nikdo neudělal takový dojem jako ty, i mě to překvapuje co ti tu teď říkám. Ale je to bohužel už tak. "

Levi se na mě otočil a hleděl mi přímo do očí, většinou se tvářil chladně a měl kamenný výraz. Ale teď to bylo jiné... Jenže pak se mi díval na mé rty..., já se potom probrala a otočila se zpátky ke Slunci

Akira: ,, Pááni, to už je ale hodin hehe..., díky. Opravdu si toho vážím ale..., za chvíli máme konečný ceremoniál a měli by jsme jít..., jinak přijdeme pozdě. Nechci mít problém u velitele a ty taky určitě ne. "

Popadla jsem svoji výstroj kterou jsem si odložila na větev vedle sebe, nasadila si ji a začala manévrovat mezi stromy, abych to stihla co nejrychleji. I když mi už nezbývalo moc plynu, vystačil mi na to, abych se tam dostala rychle.

Když už jsem byla na místě, kde čekali už i ostatní kadeti, čekala jsem než přijde velitel, aby nám přednesl svůj závěrečný proslov.

Uběhla hodina a velitel už přicházel. Všichni včetně mě a Ackermana jsme byli zařazení v řadách v pevném postoji.

Po chvíli co velitel dokončil svůj proslov zařval poslední větu:
,, Odevzdejte svá srdce!! "
Všichni jsme sborově zakřičeli svůj bojový pokřik a položily pravou pěst na své srdce.

O chvíli později když už byl konec ceremoniálu, přišel ke mě jako vždy Levi a sedl si vedle mě.
Levi: ,, Přidáš se k Vojenské policii..? "

I když jsem byla druhá nejlepší z deseti..., můj názor na to přidat se k legii to nezměnilo ani z jednoho procenta. Jelikož nejsem typ člověka, který hodlá žít zbabělý, bezpečný život v hlavním městě, plné korupce.
Akira: ,, Ne.., to nemám v plánu. "
Levi: ,, A co máš tedy v plánu? "

Akira: ,, Přidat se k Průzkumné legii..."
Levi se na mě otočil a tvářil se trochu překvapeně.
Levi: ,, Proč zrovna k legii...? Když se přidáš k policii budeš mít klidný a pohodlný život...,v legii nebudeš nikdy v bezpečí..., tak proč legie? "

Nad touhle otázkou jsem ani trochu nepřemýšlela, jelikož jsem se už dávno jistě rozhodla.

Akira: ,, Protože už nějak dlouho prostě vím že je to můj osud, nechci vést klidný a pohodlný život, který nebude mít žádný cíl ani smysl.., ale když se přidám k legii tak ho mít budu. A i když jsem se dostala mezi nejlepší moji cestu to nijak nezmění, protože i kdyby to mělo znamenat že zemřu, tak zemřu aspoň pro lidstvo. "

Levi: ,, Jistě.. Rozumím, prostě tě ubíjel tvůj nudný život bez pointy... V tomhle jsme si podobní dost. "
Akira: ,, A ty se vydáš jakou cestou, ...Levi Ackermane?~ "
Levi: ,, Tou stejnou co ty samozřejmě. "

Nevěděla jsem jestli mám být ráda nebo ne, měla jsem smíšené pocity. Ale hlavně jsem si kladla otázku, jak je možné že jdeme oba tou stejnou cestou, jestli je to jen osud nebo náhoda. Ale něco mi říkalo, že se to brzy oba dozvíme.

Další den se všichni kadeti spolu loučily, protože každý měl jít svoji a odlišnou cestou kromě mě a Leviho.
Velitel nás rozdělil podle hodností, které jsme si vybrali a potom nasedli na koně, na kterých jsme odjeli na naši první misi.

Uběhl další den a Já i Levi jsme byli konečně mezi průzkumníky, seděli jsme na koních před bránou, jenž se měla každou chvíli otevřít. Když se tak stalo, Velitel Erwin nám dal povel aby jsme vyjeli za bránu.

Jeli jsme a já se dívala na oblohu, byla nádherná a vše venku bylo překrásné. Dokonce i na Levim šlo vidět, že se mu obloha líbila a hlavně ten krásný svět tam venku bez hradeb a pravidel, i když byl krutý a nebezpečný, což jsme si všichni velmi dobře uvědomovali.

Levi: ,, není to špatné.... "

Všechnu tu nádheru za hradbami jsme si vychutnávali, až do chvíle kdy někdo vystřelil první červenou světlici... Což znamenalo jen jediné....