Why me Levi?

18. kapitola - Jaké jsou rozkazy?!

Když velitel Erwin vystřelil zelenou světlici jako signál začátku mise přepadl mě strach.... Bylo to zvláštní, protože jsem vlastně ani nevěděla proč mám strach, přeci jen tohle nebude má první mise za hradbami...

Kdysi jsem už jednu s kapitánem podstoupila a bylo to to nejhorší co jsem společně s Levim zažila...., potom mi ale něco došlo.

Co když jsem se od té první mise nedokázala smířit s tím, že dost možná někoho navěky ztratím.
*,, Co když se jenom bojím že přijdu o Leviho nebo Erena.....? "*

Potom mě ale z mých myšlenek vytrhnul kapitán, který se nahnul k mému uchu.
Levi: ,, Oi....Akiro, soustřed se. Tohle nebude poprvé co uvidíš titány... "

Brána se začala otevírat a všichni průzkumníci včetně mě začali vyjíždět za hradby. Byl to velmi zvláštní pocit být po tak dlouhé době zase za hradbami ale zároveň tak děsivé, když jsem byla venku viděla jsem zase před očima ty hrůzy které jsme s Levim viděli na naší první misi.

Cítila jsem jak mi tečou slzy po tvářích. Když jsem se vzpamatovala a probudila se zase do reality, ucítila jsem na mě Leviho pohled.
I když měl kamennou tvář šlo vidět že má strach..., jenže ne o sebe.
Levi: ,, Jsi v pohodě...? "

Akira: ,, Levi...? "
Levi: ,, Ano...? "
Akira: ,, Je v pořádku mít strach...? "
Levi: ,, Tsk... Něco ti teď řeknu, já sám jsem nikdy nevěděl co je nebo není správné... Je pouze vždycky na tobě jak se rozhodneš k danému úsudku..., ne na mě.... Ale.... "

Při tomhle ale jsem zbystřila sluch.
Levi: ,, Ale kdysi dávno jsem kvůli svého úsudku přišel o dva lidi na kterých mi záleželo a byly pro mě důležití..., a- nehodlám teď přijít i o tebe
.... "
________________________
*Leviho pohled*

Tsk...., nemohu uvěřit že jsem ji vyjádřil své city zrovna tady... Ta holka ze mě udělala měkotu, ale opravdu mi na ní záleží. Nemohu dovolit aby se ji jediné z těch prasat tady venku dotklo...
________________________

________________________
*Erenův pohled*

Nemohl jsem věřit tomu co kapitán právě řekl, kromě mě a Akiri si toho snad ani nikdo nevšiml. Bylo mi to líto že Akira miluje někoho jiného ale zároveň jsem se jí to snažil přát. I když někdy vypadalo že se kapitán k ní chová nadřazeně šlo vidět, že mu na ní záleží.... A pokud s ním bude šťastná pak já taky..., ale na polibek s ní nikdy nezapomenu...
________________________

I když vypadal že je zvenku nedobytný člověk, šlo poznat že má ve svém srdci slabé místo...
Nic už jsem dále neříkala a soustředila se na misi.

Zatím co naše speciální jednotka se rychle dostávala přes město zamořené titány, podpůrný tým nás ve vzduchu bránil a odváděl pozornost titánů na sebe, aby jsme mi mohli bezpečně projet.

Trvalo to několik minut ale už jsme byly konečně za hradbami venku na volné pláni.

Zatím co se ostatní průzkumníci rozdělily do jednotlivých skupin, já a Leviho speciální jednotka jsme mířili k lesu obřích stromů, kde budeme mít větší výhody.
Bylo to ale hlavně kvůli Erena, kterého jsme měli za úkol chránit, jakož to naší největší zbraň.