Why me Levi?

10. kapitola - Nezvaný host

Všichni vojáci včetně Erwina se vrátily z výpravy. Levi říkal že se vydali odrazit jeden útok titánů u hradby. Zvítězily, ale přišli od 10 dalších vojáků, cítila jsem se hrozně..., protože jsem měla na rukách jejich krev... Věděla jsem že kdyby tam byl Levi..., bylo by určitě mnohem méně obětí...
Ale zůstal tady kvůli mě..
,, Tak počkat..? "

V tu chvíli mi došla jedna věc.
Akira: ,, Mohl tu se mnou zůstat kdokoliv jiný ale Levi se přitom sám nabídnul... Ale proč by to dělal, a jaký byl jeho motiv, a proč chtěl abych s ním uklízela, vždyť je to jasný samotář a nikdy se nějak kolektivu nedržel, tak proč by to všechno dělal...? "

Hlavou mi procházelo několik otázek na které snad ani neexistovala odpověď, ale přesto jsem chtěla znát pravdu... Důvod proč by se mě tolik držel.

Neváhala jsem a šla okamžitě hledat Leviho, abych z něho dostala alespoň nějaké informace, proč se rozhodl zrovna takhle. Procházela jsem chodbou když v tom v té rychlosti narazím do Hange...
Akira: ,, Au!!!, dávej pozor kam šlapeš..! "
Hange: ,, Pro pána..., omlouvám se, ale mám vážně na spěch. Právě jsem obdržela tuhle úžasnou ruku dvoumetrového Titána, takže si ji beru do kanceláře. Nechceš ji zkoumat se mnou?! "

Akira: ,, Bože to je odporné, ne díky. Mám teď důležitější věci na práci takže ne, možná příště... "

Hange: ,, Tvoje škoda... No nic tak ahoj... ! "
Hange jen zamávala a šla dále. Netrvalo to dlouho a našla jsem ho. Mluvil o něčem s Erwinem, nechtěla jsem je rušit a tak jsem počkala až domluví.

O chvíli později domluvily a Levi někam odcházel. Nenápadně jsem ho následovala až do jídelny, kde si dával černý čaj jako vždy.
Když popíjel svůj šálek s čajem, přisedla jsem si naproti jemu a divála se mu odhodlaně do očí.
Levi odložil svůj šálek a začal se mi dívat do očí taktéž.
Levi: ,, Máš něco na srdci... Nebo jsis přišla jen pro čaj? "

Akira: ,, Vlastně s tebou chci mluvit, ale ten čaj také neodmítnu.. "
Levi se zvedl, aby mi mohl přinést čaj. Když se vrátil podal mi šálek s čajem do ruky, naše ruce se dotkly, jenže já zůstala v klidu a šálek si vzala k sobě. Levi se mírně začervenal a ruku odtáhl, aby si mohl zpátky sednout ke stolu.

Levi: ,, Takže..., co potřebuješ..? "
Akira: ,, Chci vědět proč se o mě tak bojíš a staráš, už od prvního okamžiku si mi podal pomocnou ruku a já si kladu otázku.... Proč zrovna já..? "

Levi: ,, Prostě plním svou povinnost kapitána.... Je mým úkolem postarat se o to aby mí přátelé a kadeti byly v pořádku. Stejně jako ty, nic víc v tom není.... "

Akira: ,, To ale pořád nevysvětluje to proč si tu se mnou zůstal a staral se o mě, i když tu mohl být se mnou kdokoliv jiný.... Musíš mít pro to i jiný důvod, jaký....? "

Levi: ,, Jak říkám není v tom nic osobního. Teď mě omluv musím jít něco probrat s Erwinem. "

Levi se zvedl a pomalu a klidně odcházel.
Akira: ,, Levi počke -!... "
Jenomže to už byl pryč a v jídelně jsem už zůstala sama...
Věděla jsem ale že mi Levi lže...., protože velitel Erwin už v tuhle dobu spí. Chtěl se jenom vyhnout téhle konverzaci... Ale proč...?

Najednou mi ale někdo dá ruku na rameno, samozřejmě že to nebyl nikdo jiný než Hange...
Hange: ,, Ahoooj, tak o čem jste se vy dvě Hrdličky bavily....? "
Akira: ,, C- Co...?! Ne, není to tak jak vypadá..., já... Já jsem jeno-. "
Hange: ,, Nemusíš ani nic říkat...., je mi jasné že se ti Levi líbí... "

Akira: ,, To není pravda..., pleteš se! "
Hange: ,, Aaale, nemáš se za co stydět, vlastně jsem ti chtěla říct že máš velmi dobrý vkuz na muže, Levi by byl určitě dobrý partner. Ale co vědkyně jako já, může vědět o vztazích... "

Akira: ,, hmm.., Hange? "
Hange: ,, Hm? "
Akira: ,, Proč je Levi pořád takový uzavřený...? "

Hange: ,, To nevím, ale když je s tebou je jiný, všem tady potom přijde šťastnější. Jen to nedává moc znát. Ale pokud něco k němu cítíš, měla by jsi mu to říct, člověk jako on potřebuje někoho jako jsi ty, Akiro. Možná by pak nebyl tak izolovaný... Ale kdo ví..."

Akira: ,, Možná máš pravdu, dobře. Díky za radu. Pro myslím to, tak zatím."
Naposledy jsem Hange zamávala a utíkala zpátky do svého pokoje, když jsem ale otevřela dveře, viděla jsem něco co mě zaskočilo. Na mé posteli seděl Levi....