Why me Levi?

15. kapitola - Dva ryvalové

Když jsem odcházela z místnosti naskytl se mi pohled na naštvaného Leviho sedícího na zemi.

Odešla jsem do svého pokoje ve kterém jsem následně viděla Erena sedícího na posteli. Všude byly svíčky a v pokoji byla tma. Jediné světlo bylo měsíční, jenž procházelo zkrz okno.
Eren ležel na posteli a díval se směrem na mě. Ztuhla jsem.

Akira: ,, Erene, co...co tady děláš...? "
Eren: ,, Čekám tu na tebe.... Jdeš akorát v čas. "
Eren: ,, Měl by jsi jít...., teď... "
Eren se jen uchechtl, vztal z postele a šel směrem ke mě, chytil mě za ruku a posadil mě na postel. Nervózně jsem seděla na posteli zády k Erenovi, zatím co on mi masíroval ramena... Nevěděla jsme jestli se uklidnit nebo zajít za Levim a říct mu to..., ale nechtěla jsem Erenovi nějak ublížit....

Akira: ,, Erene...., myslím že by jsi měl odejít. Není to nic proti tobě, jsi hodný kluk, ale jestli na to přijde kapitán Levi, tak jsi mrtvý.... Dobře víš jaký je, když se naštve... "
On ale jako by mě neslyšel.
Eren: ,, Je mi jedno jestli se to dozví nebo ne...., na tenhle okamžik čekám už dlouho... Víš Akiro...., už od chvíle co jsem tě viděl...,jsem něco cítil... "

,, A do háje...., teď to řekne....! "

Eren: ,, Víš... Já tě miluji.... Chtěl jsem ti to říct... "

Sakra..., jak mu teď vysvětlím, že miluji někoho jiného.... Co teď, co teď?!
Eren se ale pomalu přestával ovládat a začal mi zasypávat krk jemnými polibky. Nevěděla jsem vůbec co dělat.

Jenomže v tu chvíli do pokoje přišel Levi, který viděl mě s Erenem v tu nejhorší chvíli...
Levi se okamžitě rozeběhl k Erenovi a chytil ho pod krkem a přitiskl tvrdě na zeď.
Levi: ,, Co si vůbec myslíš že děláš ty spratku...?! "

Levi se na mě otočil s mírně zařazeným výrazem zatím co držel Erena ve vzduchu.
Levi: ,, Udělal ti něco..? "
Akira: ,, Ne.., k ničemu nedošlo, prosím pusť ho a nech mě to vysvětlit.... Prosím...!"

Levi ho nakonec pustil na zem zatím co Eren se držel za svůj krk, který mu ještě před minutou přiškrcoval.
Přiběhla jsem k němu, abych se mu podívala na krk jestli je v pořádku, nebylo to nic vážného.

Levi se na mě naposledy podíval a pak odešel. I přes tu jeho kamennou tvář jsem poznala že je zklamaný..
,, Tak počkat..., on to cítí také...? "

Když jsem se otočila zpátky na Erena držel se pořád za krk... Bylo vidět že ho to bolí.
Akira: ,, Počkej..., podívám se ti na to.... "
S Erenem jsme si sedly na postel a já se mu divála na jeho rudý krk...
Akira: ,, Není ti nic hrozného, věř mi že jsi mohl dopadnout ještě hůř. Dám ti na to studený ručník a bude to  dobré. "

Vzala jsem ručník, který jsem namočila do studené vody a ručník mu položila na krk a uložila ho do postele. Přikryla jsem ho dekou a seděla u něj.
Akira: ,, Erena... Já...."
Eren: ,, Není to tvá chyba... "
Akira: ,, Ne ty to nechápeš.... "
Eren: ,, Jak to myslíš... ? "

Akira: ,, Promiň..., to ti zatím nemohu říct.. Teď mě omluv musím jít teď něco vyřešit, zatím lež. "

Bloudila jsem chodbou a hledala Leviho. Nebyl nikde, tak mě nakonec napadla jeho kancelář.
Když jsem došla ke dveřím jeho kanceláře, slyšela jsem zvuky za dveřmi.

Akira: ,, Levi, poslyš já... Vím že teď se mnou asi nechceš mluvit..., a já to chápu. Ale jestli se mnou nechceš mluvit, tak mě prosím aspoň poslouchej co ti teď chci říct... To co si tam viděl nebylo tak jak si myslíš... Když jsem do pokoje vešla byl tam Eren a sám mi začal líbat krk..., byla jsem v šoku a nevěděla co dělat. Ale hlavně chci aby jsi věděl, že by mě nikdy nenapadlo ti nějak ublížit... A i když se teď možná tváříš že ti je to jedno, tak vím že není.... Jen..., jen chci aby jsi to věděl. Ale pochopím když teď se mnou nebudeš chtít mluvit. "

Když jsem mu to řekla otočila jsem se k odchodu, abych šla. Jenže než jsem to stihla otevřely se dveře.
Levi v nich stál a divál se mi do očí.
V jeho Bouřkových očích jsem teď viděla i trochu světla.
Levi se ke mě začal pomalu přibližovat, až nás dělil jen centimetr.
Byla jsem natisknutá na zeď a hleděla mu přímo do očí.

Pomalu a nenápadně se ke mě začal přibližovat, byl už jen milimetr od mých rtů..., já jen zavřela oči. Jenže to co udělal mě probudilo.
Spojil naše rty a já jen myslela že je to sen, bylo to tak neuvěřitelné a šílené, že by tomu těžko někdo uvěřil.., a už vůbec ne já sama.

Levi Ackermann, člověk který se vždycky držel dál a měl tak kamennou tvář, mě právě políbil...., ale nebyl to drsný a hladový polibek.., ale byl plný vášně a jeho rty byly tak jemné.

Když jsme se od sebe odtáhly kvůli nedostatku vzduchu tak jsme se sobě podívaly do očí... Ty jeho oči.., až teď mi došlo jak jsou nádherné. Většinou vypadaly jako rozbouřená obloha plná mraků.., ale teď jako by se v nich i něco rozsvítilo...
______________________________
Leviho pohled

Nikdy by mě nenapadlo že někdy něco takového udělám, ale je to už tak.. Když jsem ji políbil nechtěl jsem přestat a ani já sám nevěděl proč...
Zblízka byla tak nádherná...,její vlasy zářily jako sluneční paprsky a oči měla modré jako denní obloha.
Počkat..., miluji ji snad... Nevím.. Ale co když jsem poprvé za celý svůj život začal k někomu něco cítit... Jako teď k ní.
Nevěděl jsem co si mám myslet.
______________________________

Co teď jen budu dělat... Já Leviho opravdu miluji... A on možná miluje i mě, ale to ještě nevím.. Ze začátku byl opravdu dominantní, ale teď je jako úplně někdo jiný.... Jenže co Eren, jak mu to mám vysvětlit, abych mu neublížila.....

V hlavě jsem měla spoustu zmatku a otázek.. Doufala jsem jenom že celou tuhle zamotanou situaci nějak zvládnu...