Why me Levi?

14. kapitola - Teď tady velím já

Myslela jsem už, že mě Levi políbí, ale v tom okamžiku vrazila do místnosti Hanji. Upřímně jsem byla ráda že přišla v tuhle chvíli, protože jsem si nebyla jistá zda jsem na tohle připravena.

Hanji si prohlížela Leviho od hlavy až k patě, vypadala jako by ji každou chvíli měla vypadnout dolní čelist.
Hanji: ,, O- omlouvám se...., doufám že neruším..? "

Levi se na ni díval jako by ji chtěl každou chvíli zabít...
Levi: ,, Co by jsi řekla, čtyřočko....? Vypadni, nevidíš že teď mám něco rozdělaného...?! "

Hanji: ,, Dobře..., tak já rači půjdu... "
S těmito slovy pomalu mizela ve dveřích. V duchu jsem si jen přála aby neodcházela.
* ,, Ne.... Prosím nechoď, pomož mi...." *
Ale to už byla pryč a já s ním zůstala opět sama. Napadlo mě že bych ho mohla mírně praštit, ale to by asi nedopadlo dobře. Levi byl příliš dominantní a silný.... Byl jako lev, jenž zrovna ulovil svou kořist.... (Bohužel jsem tou kořistí byla zrovna já)
__________________________
*Pohled Leviho*

Zatím co jsem ji držel pevně u zdi, aby mi neutekla, ona se jen na mě vyděšeně divála a červenala se.... Celá se třásla a byla ze mě nervózní. Heh..., byla celkem roztomilá, k její smůle mi zrovna neměla kam utéct, aspoň do jisté chvíle, kdy jsem ji mírně podcenil.
Praštila mě silně do hrudníku a mohla tak utéct zatím co já se mírnou bolestí sesunul na zem a viděl jak mizí ve dveřích.....
Levi: ,, Tohle kolo jsi vyhrála..., ale příště už budeš moje.... "
__________________________

Když jsem se konečně probudila z tranzu, udeřila jsem ho do břicha a já tak mohla Utéct.
Utekla jsem do svého pokoje, kde jsem se následně zamkla.

Akira; ,, Proboha.., co to s ním je? Nikdy by mě nenapadlo, že by dokázal na někoho žárlit a pak takhle na to zareagovat.... Tsk...., to se mi snad zdá... "
Z myšlenek mě pak ale vyrušilo hlasité klepání na dveře...
Akira: ,, do prdele..., to je určitě Levi. Musí být naštvaný, když jsem ho tak udeřila.... Trochu jsem to možná přehnala...., ale otevírat mu rozhodně nebudu. "

Petra: ,, Akiro, to jsem já Petra.... Mohu na chvíli? "
Akira: ,, hm...? "
Když jsem otevřela dveře stala v nich Petra s koštětem a šátkem na ústech.
Akira: ,, Já zapomněla že musíme vlastně uklízet.... "
Petra: ,, Jo..., Levi nemá rád nepořádek...... "
Akira: ,, No tak to aby jsme se do toho pustily... "
Protočila jsem ironicky očima a šli s Petrou uklízet.

Při uklízení jsme si s Petrou povídali. Byla velmi milá, staly se z nás dobré kamarádky.
Petra: ,, Mimo to..., už jsi mu to řekla? "
Akira: ,, Vlastně ne...., ale víš před chvílí mě Le- "

To už jsem ale větu nedokončila protože přišel Levi, aby nám zkontroloval úklid.
Levi: ,, Výborně.... Uklízíte mnohem lépe než ten spratek Eren.... "
Akira: ,, No jistě... Mi víme, to nám ani nemusíš říkat. "

Protočila jsem očima zatím co on se ke mě přiblížil a zašeptal mi něco do ucha.
Levi: ,, Přijď potom do mého pokoje..... Musíme probrat pár záležitostí. "

Při této větě jsem stuhla a stála jako socha s bledou tváří.
Petra se mě nechápavě dívala zatím co Levi pomalu odcházel.
Petra: ,, Akiro... Akiro? "

Petra se mnou třepala a já se tak probudila z tranzu...
Akira: ,, Promiň...., trochu jsem se zasekla. "
Petra: ,, Co ti kapitán řekl? "

Akira: ,, N- nic...., promiň není mi dobře, asi půjdu ven se projít. Potřebuji být sama. "
Petra jen kývla na souhlas že rozumí a já tak odcházela ven, kde jsem si lehla na trávu a pozorovala mraky.
Najednou jsem uslyšela jak si vedle mě někdo lehl..., byl to Eren...

Eren: ,, Ahoj...., to už jsi skončil s uklízením. "
Akira: ,, Jo...., musel jsem toho nechat, chtěla jsem aspoň na chvíli utéct od Leviho... "
Eren: ,, Tak to jsme dva...., je celkem dominantní co? "
Akira: ,, To mi povídej...., ale mezi náma. Uklízet celou budovu je na palici...., komu by se do toho taky chtělo? "

Tomuhle jsem se prostě musela zasmát.
Eren: ,, Komu jinému než kapitánovi.... Heh... "
S Erenem jsme se začali smát. Oba jsme si sedli a dívali se před sebe na okolní krajinu.
Hlasitě jsme se smáli až do chvíle, kdy jsem ucítila něčí chladný dech na mém krku..., stuhla jsem.

Levi: ,, Do mé kanceláře.... Teď... "
Šla jsem pomalu za Levim, který mířil ke své pracovně.
Když jsme byly u dveří začal je odemykat aby jsme mohli dovnitř.
Následně za námi zamknul, klidně mě obešel a postavil se předemě.

Akira: ,, Co se děje...? "
Levi: ,, před půl hodinou jsi udělala něco za co bych tě měl potrestat, 0jakož to tvůj kapitán... "
Akira: ,, To je mi líto..., snad to moc nebolí. "
Řekla jsem provokativně, abych ho vyvedla z míry.
Levi se už chystal něco udělat, ale to už jsem mu podkopla nohy a on tak spadl na zem.

On byl přímo podemnou zatím co já byla nad ním.... Heh..., musel se teď cítit trapně..
Akira: ,, Je mi líto Ackermanne..., ale jestli si myslíš že si tu ten dominantní, tak se pleteš... Možná se mám pořád co učit, ale to neznamená, že mě jen tak získáš. "

Hodila jsem na něj provokativní úšklebek a odešla hned potom z jeho pracovny.
Zatím co on tam jen seděl a díval se jak mizím v dálce.