Why me Levi?

16. kapitola - Jako v nebi?

Když mě Levi políbil myslela jsem že jsem v nebi, i když ho tajně miluji, nečekala jsem že se někdy něco takového stane... A už vůbec ne s Levim....

Ze začátku jsem jen strnule stála a dívala se na něho, ale nakonec jsem se tomu poddala a spolupracovala s ním...

V tomto okamžiku mě ale tížila na duši jen jedna věc a to..

,, Co řeknu Erenovi....?
Jak mu to mám vysvětlit, aniž bych mu nijak ublížila...? "

Věděla jsem že mu to jednoho dne budu muset říct. Ale snažila jsem se na to teď nemyslet a vcítit se jen do téhle chvíle.
Když jsme přestali, aby jsme se nadechli vzduchu, dívali jsme se sobě do očí. Měl tak nádherné oči, mohla bych se do nich dívat celý den....

Akira: ,, Paní... Levi já.... Nev- "
On mě ale uprostřed věty zastavil prstem na mých rtech.
Levi: ,, Prosím..., nic neříkej, poslyš, upřímně řečeno nevím proč jsem to udělal, nebo co mě k tomu táhlo, ale už se to stalo... Budeme se prostě tvářit že k ničemu nedošlo..., ano? "

Jeho reakce mě zarazila, ale nepřekvapila zároveň. Jenom jsem kývla hlavou na souhlas a on se otočil k odchodu.
Levi: ,, A ještě něco.... "
Akira: ,, A- ano...? "

Levi: ,, Zkus si příště Erena nepouštět tolik k tělu...., ten spratek je docela houževnatý..., ale nechci aby tě připravil o pannectví.... "

S těmito slovy odešel a já tak zůstala stát na chodbě sama...
Akira: ,, Cože...., nechce aby jsem přišla o pannectví..? Ale proč by ho to tolik zajímalo...? Leda že by..., ne to je hloupost, na co to zase myslím, určitě jen žertoval. "

Když jsem tuhle myšlenku vyhnala z hlavy vzpomněla jsem si na Erena ve svém pokoji.
Akira: ,, Proboha....., on je vlastně pořád v mém pokoji...! "
Rychle jsem mířila k pokoji, kde jsem následně viděla ležícího Erena.
Vypadal tak nevinně..., ale když si vzpomenu na to co před chvílí udělal..

Šla jsem pomalu k posteli a sedla si opatrně k Erenovi. Ruku jsem mu dala na čelo a divála se mu do těch jeho překrásně, smaragdově, zelených očí.
Akira: ,, Jak ti je...? "

Eren mě chytil za ruku a já cítila jak se červenám.
Eren: ,, Výborně když jsi se mnou.... Poslyš Akiro..., chci se ti omluvit za své chování, chtěl jsem ti jen vyjádřit své city k tobě... "

Akira: ,, To je v pořádku, není to tvá vina... Ale.... "
Eren: ,, Ale co..? "

A je to tady, čas říct pravdu...
Akira: ,, Ale..... Poslyš Erene..., jsi vážně hodný a hezký kluk ale.... Bohužel to necítím jako ty...., je mi líto. Prosím nezlob se na mne. "

Eren dal svou ruku pryč z té mé a sedl si aby se na mě mohl lépe podívat.
Eren: ,, Tobě se líbí kapitán..., že? "

Akira: ,, Ano..., promiň...... Mrzí mě to. "
Eren: ,, To nic, já to chápu. Žena jako ty si zaslouží někoho jako je kapitán Levi.... Oba jste silní, chytří a měli jste podobný život...,možná... Já si někoho tak úžasného jako ty nezasloužím... Ale i tak chci aby jsi věděla že tě miluji Akiro..... "

Zrudla jsem...., Eren se mi koukal do očí a udělal něco co jsem nečekala.
Přiblížil se natolik ke mě že mi dal jemnou pusu na mé rty a nakonec se zvedl aby mohl jít.

Eren: ,, Miluji tě..., a chci aby jsi byla šťastná..., nebudu ti proto bránit v tom být s kapitánem. Dobrou... "

Celá rudá a spocená jsem seděla na posteli a sledovala dveře ve kterých ještě před chvílí stál Eren... Pak už byl pryč a já zůstala sama se svými myšlenkami v pokoji.

Ráno jsem se probudila s paprsky Slunce a oblékla se do své uniformy. Šla jsem se nasnídat. Překvapivě v jídelně nikdo nebyl..
Akira: ,, To je divné..., asi budou všichni cvičit venku sebeobranu. "

Když jsem šla po snídani ven, viděla jsem jak všichni cvičí sebeobranu.
V povzdálí jsem zahlédla kapitána Leviho s Erenem jak o něčem mluví, vypadalo to že se hádají..., skoro až na sebe křičeli.

Akira: ,, Snad se nehádají kvůli mě..., nechci aby se ještě mezi sebou poprali. "
Jenom jsem nad tím po otočila očima a mířila k nim.

Když jsem před nima stála oba na mne upřely zrak. Eren se červenal a Levi vypadal že se také trochu červená ale snažil se to zakrýt svou kamennou tváří. I když mu to moc nešlo...
Akira: ,, Děje se něco o čem bych snad měla vědět? "
Levi: ,, Ne...., vlastně tady spratek je už na odchodu. Že ano...?"

Otočil se na Erena stojícího vedle sebe a propaloval ho svým zrakem...
Levi: ,, Tak padej...! "
Kopl ho mírně do zadku, aby se hnul a on jen s naštvaným výrazem odešel na cvičiště k ostatním.

Akira: ,, O čem jste mluvily....? "
Levi: ,, Nic důležitého...Mimochodem chtěl jsem ti něco říct, jsi jediná kdo to tu neví, ale zítra jedeme na misi.... Erwin nám večer řekne plán... A dnes tě budu proto trénovat já... "

Snad to nedělá proto aby se mnou nemohl trénovat Eren....?

Akira: ,, Dobře... A kdy začneme? "
Levi: ,, Teď.., pojď se mnou.. "

Jenom jsem následovala Leviho který nás vedl k místu, kde nikdo nebyl...
Levi si sundal svou vestu a odhodil ji někde bokem. Vyrhnul si rukávy své bílé košile a já tak mohla vidět jeho svalnaté paže.
I přes jeho košili bylo vidět jaké má vypracované tělo.
Byla jsem rudá až na zadku.
Levi: ,, Oi..., co pořád na mě tak zíráš... Tak dobře..., nejprve si otestuji tvé reflexi."

Levi se ke mě rozebíhal a snažil se mě složit na zem svou pěstí.. Já jsem mu v čas uhla ale při tom jsem zakopla a spadla na zem. Ještě před tím mě ale chytily něčí silné ruce.

Když jsem otevřela oči viděla jsem Leviho tvář blízko té mé.
Levi: ,, Dávej bacha..., nechci aby sis ještě před misí něco zlomila.... "

Levi se pomalu začal přibližovat k mým rtům, ale v tom přiběhla Petra.
Zaraženě se na nás dívala, ale nakonec promluvila.
Petra: ,, Kapitáne, velitel Erwin si vás žádá... Kvůli zítřejší misi!! "

Levi: ,, Tsk..., zrovna teď...?! "
Levi mě nakonec pustil a odcházel za Erwinem.

Když odcházel přemýšlela jsem nad zítřejší misí a nad tím co se bude vlastně zítra všechno dít....
Bylo to poprvé co jsem měla strach, ale sama zároveň nevěděla proč...