Why me Levi?

2. kapitola - Večeře a seznámení

Byla večeře. Seděla jsem u stolu a pomalu ujídala z misky bramborovou kaši. Jídlo sice nebylo tady nic extra, ale bylo mi to jedno, protože pro mě bylo hlavní, že až tu skončím, přidám se konečně z k Průzkumné legii.

Všichni v jídelně si povídali, zatím co já seděla a mlčela, všímala jsem si jen svého jídla a nijak toho nelitovala. Soustředila jsem se zde jen na svůj výcvik.

Ale můj klid měl brzy skončit, poněvadž vedle mě bylo poslední místo k sezení, kde si samozřejmě nesedl nikdo jiný než ten slavný a oblíbený u žen Levi Ackerman.....
Levi: ,, Nazdar spratku, chutná ti? "
Já jen otočila oči v sloup a snažila se ho nějak ignorovat..., jenže nejprve sem se ho musela nějak zbavit. "

Akira: ,, Pro tebe jenom Akira, a mimo to, chutnalo to lépe, dokud sis tu nesedl. " Popadla jsem svou misku s kaší a odešla si sednout ven před dveře do jídelny. Nevadilo mi to, měla jsem tu aspoň klid a nikdo mě nerušil. To jsem si aspoň chvíli myslela...

Levi: ,, Ráda pozoruješ oblohu? "
Měla jsem nutkání mu tu kaši hodit na obličej, jenže to by byla až příliš velká škoda i na tuhle hnusnou břečku.
Akira: ,, Tak fajn co chceš na mě zkritizovat tentokrát...?"
Ackerman nic neřekl a sedl si na schod vedle mě.
Levi: ,, Nic. Jenom si myslím, že je s tebou vlastně docela legrace. Nejsi jako ostatní tady. "

Akira: ,, Jo ty taky zrovna nejsi úplně dokonalej, jak si o tobě holky tady myslí..."
Levi: ,, Chápu... "
Já se jen usmála a šťouchla ho loktem do ramene.
Akira: ,, Dělám si legraci, taky docela
ujdeš. Když nad tím tak uvažuji, byl jsi první kdo si mě všiml. Ale i tak jsem nepotřebovala tvou pomoc, zvládla bych to sama! "

Levi: ,, Co ti na mě tolik vadí...? "
Akira: ,, Nic, jen říkám, že bych se jako voják měla zvládnou o sebe postarat sama. "
Levi: ,, No jistě, myslíš, že by tě Titán nechal v klidu odejít, kdyby ti došel plyn, to ti už raději zachráním zadek.. "

Akira: ,, No teda ty si nějak věříš, rači bych se nechala sežrat, než si nechat pomoct od egoisty jako jsi ty. "
Levi: ,, Hele, myslel jsem to vážně..."
Trochu mě to zarazilo co řekl.

Akira: ,, Myslíš to vážně? "
Levi: ,, Jistě, je to naše povinnost chránit ty slabé, nehledej v tom nic osobního. "
Akira: ,, No jistě.., díky za uznání."

Levi: ,, Chtěl jsem tím ale hlavně říct, že tu mám přátelé a nedokázal bych si odpustit, kdybych je nedokázal v úzkých zachránit..."

Musela jsem uznat, že i pod tím vším egoismem, se někde uvnitř jeho, skrýval dobrý voják.
Akira: ,, Máš pravdu.., je to naše povinnost. Jenže jednou jsem tuhle povinnost nedokázala splnit..., když mi před očima zemřela matka.
Levi: ,, Zabil ji Titán? "
Akira: ,, Ano... "
Levi: ,, Já přišel o matku v mladém věku, viděl jsem jak umírá na posteli... "

Upřímně i když mě ze začátku trochu štval, bylo mi ho teď hrozně líto.
Akira: ,, To mě moc mrzí... "
Levi: ,, Ani nemusí... Dokázal jsem se potom o sebe postarat.., nemůžeš přeci jen spoléhat na ostatní.., člověk by měl všechno zvládnou sám."

Chvíli jsme byli ticho, když v tom se u Leviho zastavila malá zrzka se dvěma copy a vysoký blonďák, asi o hlavu vyšší jak Levi. Zrzka ho ze zadu obejmul a smála se. Byla dost milá, už teď mi byla hodně sympatická.

Isabel: ,, Copak brácho, už sis našel holku a ani se nám nepochlubíš...? "

Levi se tvářil trochu zaraženě a zároveň naštvaně a tak ji chytil loktem kolem krku a začal ji pěstí cuchat vlasy.
Levi: ,, Tsk.. Co jsi to říkala ty spratku?! Neslyšel jsem tě asi dobře...! "
Vysoký blonďák a já jsme se tomu začali smát zatím co Levi trápil tu holku.

Byl to vlastně docela zajímavý večer, a já doufala, že tenhle okamžik nezkončí.