Why me Levi?

8. kapitola - Nové začátky

Bylo ráno a mě probouzely sluneční paprsky, jenž mi svítili do pokoje skrze okno.

Když jsem vstala, zahlédla jsem tácek se snídani na mém nočním stolku a šálek čaje. Okno bylo otevřené a dovnitř mi vál čistý vítr, bylo tu uklizeno a čisto, bylo mi tak hned jasné že to byl Levi, přece jen on si vždycky potrpěl na precizním úklidu. Heh..., celý on.

Ale neměla jsem mu to za zlé, ale zároveň mi to bylo trochu trapné, že jsem musela pořád ležet a odpočívat. Když jsem dojedla svou snídani, vstala jsem z postele a převlékla se do uniformy. Opatrně jsem pootevřela dveře abych se ujistila že pokoj nikdo nehlídal,
*,, Nic."*
Všude čisto a tak jsem využila příležitosti a šla ven se projít.

Venku bylo nádherně, skoro jsem zapomněla že je venku kromě Titánů tolik nádhery, pak jsem si ale při tomhle vzpomněla co se stalo na naší první misi. Při té vzpomínce se mi podlomila kolena a sesunula se na zem ke stromu.

Po tváři mi stékaly slzy, cítila jsem se příšerně...a kladla jsem si jednu otázku...
*,, Mohla jsem něco udělat...? "*
Mohla jsem je nějak zachránit...? Možná kdybych zůstala s Leviho přáteli nikdy by se to nestalo..., jenže co kdyby zabil ten Titan i mě a pak by tu nebyl nikdo, kdo by mu pomohl kdyby to potřeboval.

,, Sakra..., proč je to tak těžké... ?!"
Byla jsem na sebe naštvaná, ale zároveň jsem cítila smutek.
Najednou jsem ale ucítila něčí ruku na mém rameni...

Levi: ,, Neměla by jsi ležet náhodou v posteli..? "
Akira: ,, Nemůžu přeci jen tak v klidu ležet když vím že teď tam někde venku bojují naši přátelé a nasazují za nás své životy..., proč jsi tu vlastně zůstal? Bez tebe musí mít strašlivé ztráty. "

Levi chvíli mlčel, ale pak si sedl vedle mě a odpověděl mi.
Levi: ,, Bylo to prostě mé rozhodnutí, když chceš prostě něco udělat tak to uděláš.. "

Akira: ,, Chápu... Levi já - " Jenomže on mě přerušil, aniž by mě nechal domluvit.
Levi: ,, Nebyla to tvá vina... "
Akira: ,, Cože? "
Levi: ,, Bylo to jen tvé rozhodnutí že jsi mě následovala. S tím co udělal ten Titán si neměla nic společného... Byla to má chyba, tolik jsem se soustředil na svůj cíl, že jsem kvůli toho zapoměl na mé přátele... Nemohla jsi za jejich smrt, to já mám jejich krev na rukou, a tak se jim snažím dělat čest v boji, abych odčinil svůj hřích.."

Po téhle diskuzi jsme mlčeli a pozorovali oblohu před sebou, potom ale udělal Levi něco co jsem nečekala. Vzal mě do náruče a chtěl mě odnést zpátky do pokoje.
Akira: ,, C - co to děláš..?! "
Levi: ,, Začíná být zima a musíš být v posteli spratku... "

Jenže mě už nebavilo pořád jen sedět a nic nedělat a koukat do zdi, snažila jsem se mu nějak dostat proto z náruče, ale on mě odmítal pustit, nakonec to vzdal a pustil mě na zem. Věděla jsem ale, že to udělal schválně.

Zvedla jsem se a dívala se na něho s naštvaným obličejem.
Akira: ,, Tak hele možná nejsem tak silná jako ty, ale rozhodně nejsem tak slabá, že bych potřebovala chůvu...Chci aby jsi mě něco naučil, nauč mě jak se lépe bránit..."

Levi na mě chvíli hleděl s nadzvednutým obočím, ale pak jen přikývl na souhlas a pomalým krokem odcházel a pokynul mi ať jdu s ním. Já ho potom následovala.
Levi: ,, Tak dobře, ale nejprve tě naučím jak se rychle a správně pohybovat s Manévrovací výstroji. Jak jsem tě tak sledoval, máš se toho dost učit. "

Akira: ,, No dovol zas tak hrozná nejsem... "
Řekla jsem s úsměvem na tváři a strčila ho trochu do ramene.
Levi se jen trochu uchechtl a mírně se usmál. Jeho úsměv mě zahřál u srdce..

Akira: ,, Měl by jses usmívat častěji.... Úsměv ti sluší více. "

Levi: ,, Ty taky nevypadáš špatně když se tlemíš.. "
Akira: ,, Heh..Dej pokoj.. "