jmenuji se Akira Okazaki. před několika lety jsem přišla o matku, kvůli útoky titánovi, ale přísahala jsem své matce před její smrtí že její smrt nezůstane bez odezvy a tak se přidala k průzkumné legii. Kde jsem trénovala své fyzické zdatnosti spole...
Po tom chaosu co vznikl v Stohness District jsem hodně přemýšlela... Přemýšlela jsem kolik lidí bude muset ještě zemřít jen proto aby tohle všechno skončilo a byly zase blíž k pravdě o titánech...
Seděla jsem venku na stromě a pozorovala měsíc na noční obloze zalité hvězdami... Přemýšlela jsem jak je na tom asi teď Eren... Když jsem nad ním tak přemýšlela vzpomenula jsem si na ten náhrdelník který mi Eren nasadil tehdy pod tím stromem, ještě před naší misí..., nikdy jsem ho od toho momentu ne sundala, měla jsem ho pořád na krku..., z téhle myšlenky mě ale vyrušil hlas za mnou...
Když jsem se otočila vyděla jsem za sebou Leviho, který se mi díval přímo do očí..., z jeho pohledu jsem toho nedokázala moc vyčíst..., nakonec si sedl vedle mě a díval se před sebe na měsíc, po chvíli se pak ale podíval zase na mě, jelikož si všiml toho náhrdelníku který mi Eren dal...
Raději jsme ho proto schovala pod uniformu aby ho neviděl, jenže Levi nebyl hloupý a náhrdelník chytl, aby se na něj mohl podívat... V ten moment se podíval na mě..., jeho oči budily respekt a z toho stresu jsem se nezmohla na jediné slovo... Levi ,, Od koho to máš...? "
Nechtěla jsem mu lhát a proto jsem raději řekla pravdu... Akira: ,, Od Erena... " Levi: ,, Cože....? Ty s ním něco máš? "
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Akira: ,, C- co.., ne tak to není, Levi..., snad si nemyslíš že bych ti něco tajila.., já s Erenem nic nemám, jsme jen přátelé.. Nic víc a toto byl od něj jenom dárek... Přeci víš že miluju jenom tebe. "
Levi chvíli nic neříkal a jen se mi koukal do očí zatím co jsem se k němu přiblížila a věnovala mu objetí...
Levi: ,, Omlouvám se Akiro..., vím že by jsi mě určitě nikdy nepodvedla..., jsem jen vyčerpaný a dlouho nespal..., znervózňuje mě prostě jen fakt, že se ten spratek kolem tebe neustále motá..."
Už jsem na to raději dále nic neříkala a místo toho mu věnovala své objetí které ho ze začátku trochu zarazilo, ale pak mě objal také nazpět. Akira: ,, To nic Levi..., jsi jen unavený, to nic. Nechtěl by jsis jít raději lehnout? "
Když se ode mě trochu odtáhnul tak se na mě jen podíval s menším úšklebkem, který mě trochu zarazil. Akira: ,, Ehm.. Levi proč se na mě tak koukáš? Heh... "
Než jsem si ale stihla cokoliv uvědomit tak si mě už chytil do náruče a přehodil si mě přes rameno jak nějakou laň... Akira: ,, H- hej Levi co to děláš? Pusť mě? " Levi: ,, Ani mě nehne Akiro..., jsem kapitán zapoměla si...? ~"
Jen jsem nad tím pro točila očima a raději se nechala.., věděla jsem totiž velmi dobře že proti jeho síle nemám šanci pro mou smůlu... Když i se mnou seskočil ze stromu s manévrovací výstrojí tak šel se mnou směrem do budovy kde mě konečně položil na nohy a šli někam.. Očividně do jeho pokoje.
