M a l u

-15-

Seděla jsem na tribuně a zaujatě sledovala Fanfrpál. Draco prudce uhodil chlapce ve žlutočerveném dresu, který spadl na zem, a vydal se za zlatonkou. Automaticky jsem se postavila a začala křičet jeho jméno. „Draco! Jo!" Tleskala jsem a vzpomínala na časy, kdy jsem já, Maxn, Draco a Karol kempovali. Kdy jsme byli ještě přátelé. Sedla jsem si a nepřítomně hleděla před sebe. Nevnímala jsem křik Zmijozelské koleje ani povzbuzující křik Nebelvíru. Pouze jsem seděla s prázdnou hlavou. „Maxne!" Vypískla dívka po mém boku a vyskočila na nohy. Začala tleskat a ječet. „Pojď, Maxne! To dáš." Protočila jsem nad ní očima a sama se podívala na hřiště.

Po hře, kterou jsme prohráli, jsem se snažila v davu lidí najít Eadlin. Neviděla jsem jí už tři dny a strašně mi chybí. „Eadlin!" Zkusila jsem své štěstí, ale nepřekvapivě se nikdo neozval. Fajn, tak tady není. Prodrala jsem se skrz dav a dostala se do školy. Vydala jsem se chladnou chodbou směrem, až se mi podařilo zaslechnout hlasy. „To je poprvé za tisíciletí, co nám někdo ze Zmijozelu pochválil hru." Ozval se chlapecký hlas a následně Eadlinin smích. „Tady jsi!" Prošla jsem dveřmi do zahrady, kde seděla krásná Eadlin vedle zrzavého chlapce. Wheasley. Nevšímala jsem si ho a objala mou drobnou přítelkyni. „Jdeme na hodinu?" Odtáhla jsem se od ní a měla se na odchodu. „Tak zase někdy, Rone." Rozloučila se se svým novým kamarádem a doběhla mě. „Jak se cítíš?" „Trochu unaveně." „Viděla jsi dneska Malfoye?" Nechápavě se na mě podívala. „Jo. Proč?" Prošli jsme kolem velikého okna. „Karol mu sebrala moc, jako nám, a zmizela. Mám o něj starost." Zastavila jsem se a smutně na ní pohlédla. „Takže nemá svůj vítr? Takže ty nemáš svůj oheň a ostatní taky ne?" Také se zastavila a své hnědé oči zabodla do těch mých zelených. „Ne." Opět jsem se rozešla a hned, co jsem uslyšela její kroky, jsem pokračovala. „Jen naše druhé schopnosti." „Vy jde měli dvě?" Vyjekla a chytla mě za paži. „Ano. Malfoy dokázal pobláznit kohokoliv, aby se do něj zamiloval, což je podle mě úplná blbost." Uchechtla jsem se. „Já měla hypnózu, Maxn měl čtení myšlenek a všeho. Prostě se ti mohl koukat do hlavy a trochu si s ní pohrát. A James měl Růženku, dokázal kohokoliv omráčit a sám ho musí zase probudit. Jednou se mu dokonce podařilo probudit mrtvého, ale to je na jiné povídání." Koutkem oka jsem jí zkontrolovala, jestli stíhá. „Karol nás zradila tím, že nám je všem sebrala, ale zapomněla na Malfoye. Vrátila se a sebrala jí i jemu." „Má to mít." Zamumlala, ale já jí moc dobře slyšela. Prudce jsem se zastavila a obrátila se čelem k ní. „Poslouchej mě teď bedlivě. Malfoy se možná chová jako naprostý debil, ale nezaslouží si podrazit od člověka, kterého miluje. Moc dobře víš, o čem mluvím." Mrkla jsem na ní a došla až ke své lavici, kde jsem si sedla. Do třídy vešel James s Maxnem, kteří nás pozdravili. James si sedl vedle mě a z druhé strany se uvelebila Eadlin. „Vy už spolu nejste?" Zašeptala mi do ucha. „Ne." Odpověděla jsem na to stroze.

Šla jsem po chodbě a měla jasný cíl. Ředitel. Bez klepání jsem rozrazila dveře a vstoupila do jeho kanceláře. „Co j..." „Brej den." Skočila jsem mu do řeči a uvelebila se do křesla. „Mary Lou, vím, že procházíš těžkým obdobím, ale to neznamená, že budeš zapomínat na školní řád a dobré vychování." Znuděně jsem si odfrkla a přesedla si na druhé křeslo. Muž s tmavými vlasy se na mě zmateně podíval. „Lépe na vás takhle vidím." Vysvětlila jsem a lokty se opřela o dřevěnou desku stolu. „Takže..." Rozhlédla jsem se kolem. „Karol má už i Malfoyovu moc." Řekla jsem jakoby nic, a dál se rozhlížela po nádherné místnosti. „A jen tak mimochodem, další je na radě Eadlin." Mrkla jsem jeho směrem a čekala na jeho reakci. Prudce se postavil a hluboce se zamračil. „Mé neteře se nikdo ani nedotkne!" Nadzvedla jsem jeden koutek úst. Já věděla, že jsou příbuzní. „Já se o ní postarám, jen..." „Jak mám vědět, že se o ni doopravdy postaráš, hm?" „Nemáte páru, jak moc mi na ní záleží, takže se nestresujte. Potřebuji vaši pomoc. Říká se, že víte všechno, protože kdyby ne, nebyl by jste hoden přezdívky Brumbál 2." Vyzývavě jsem nadzvedla obočí. „To zní, jakoby jsi mě vydírala." Konstatoval a sedl si zpátky do židle. „Nikdy." Falešně jsem se zasmála. „S čím potřebuješ pomoc?" „Po čem jde Karol?" Dlouho jsem čekala na odpověď, až najednou... „Coralnův přívěsek." „Pokračujte." „Coralnův přívěsek je mocný náhrdelník. Na světě jsou tři. Dobro, zlo a střed. Nevím, po jakém Karol jde, ale nejspíš to bude, který je při ruce. Střed. Naposledy byl viděn v západním křídle." Nevěřícně jsem zakroutila hlavou. „Chcete mi říct, že je tady na škole?" Jako odpověď se mi dostalo jeho kývnutí hlavou. „Díky, chlape." Klepla jsem dlaní do stolu a vstala. „Příště si toho chlapa laskavě odpusť, Merilinko." Vražedně jsem ho probodla pohledem. Kruci. Ten mužskej mě zná dobře. „Tak já jdu zabít Karol." Luskla jsem prsty a namířila jsem prsty na postavu. „Mar..." „Dělám si srandu." Mávla jsem rukou a přešla ke dveřím. „A nebo ne?" Tajemně jsem přimhouřila oči a vyklouzla ven. Odpověď je jasná: Jde se nahánět Karol.
Když jsem se přiřítila na hodinu Eadlin ani Draco tam nebyli. Sedla jsem si vedle nějakého kluka, kterého neznám, a začala si prohlížet svou dlaň. „Jdete pozdě." Do reality mě přenesl učitelčin skřehotavý hlas. Otočila jsem se ke dveřím, kde stála Eadlin s Dracem. Vykulila jsem oči a v hlavě si přehrávala všelijaké scénáře.
„Malfoyi!" Po hodině jsem se k němu přihnala a skočila mu kolem krku. Když mi objetí opětoval a opřel si hlavu o mé rameno, všechno jsem mu odpustila. „Chyběla jsi mi." Zašeptal mi do ucha, abych to slyšela pouze já. „Znova jsem se vyspala s Maxnem." Přiznala jsem se stejnou hlasitostí. „Co?!" Vyjekl a odtáhl si mě. Začala jsem se smát a vlepila mu pusu na tvář. Jak mně tohle chybělo.