M a l u

-12-

„Malu!" Silná ruka mě pevně chytla za paži a otočila k majiteli. Hleděla jsem do jeho hnědých očí a nezmohla se na jediné slovo. „Proč jsi nic neudělala? Vždyť ty Karol nevěříš!" To byla pravda. „Ano, nevěřím jí. Ale nemůžu porušit pravidla. Divím se, že ty jsi stále v partě, když jsi tak vystartoval." Vymanila jsem se z jeho sevření a odkráčela za Karol a klukům, kteří na mě čekali před třídou. „Čau." Pozdravila jsem je a vešla dovnitř. Když jsem se usadila na místo, všimla jsem si Eadlin jak usedá vedle zrzavé Ashley, kterou jsme tehdy potkali na záchodech. „Malu, já nechtěl, aby šla pryč." Pošeptal mi při hodině James do ucha a dál psal do sešitu.

Okamžitě, jak skončila hodina, jsem vystartovala a běžela za Eadlin, která měla další hodinu volnou. „Eadlin!" Křikla jsem na ni, ale jakoby mě neslyšela a bez odezvy šla dál. „Sakra." Prohrábla jsem si rukou vlasy a hluboce se nadechla. „Tak jdeme!" Zavelela Karol, když ke mně všichni přiběhli a vydali jsme se za hnědovlasou dívkou, kterou jsme našli sedící na schodech a povídající se s Ashley. Hned jak nás Ashley spatřila rychle si vzala věci a odešla. „Chceme si promluvit." Řekl Draco a já s Jamesem jsme jí popadli za paže. Pustili jsme jí až ve Zmijozelské hlavní místnosti. „Jsou všichni pryč?" „Jo." Odpověděl mi Draco a propletl si s Karol prsty. „Eadlin..." Nechtěla jsem, aby byla vyloučena. Za těch několik měsíců, co se známe, mi přirostla k srdci a teď jí musím nelítostně vyhodit z party? Toho je na mě moc. „Jak asi víš, Karol skončilo dočasné vyloučení a tak se mohla vrátit." „Tak to je fajn." Řekla nepříjemným tónem a protočila očima. Nenávidím, když to někdo dělá. „Co je?!" Vyštěkl na ni Draco a stiskl zuby. Otočila jsem se k nim zády, zatímco tamti dva na sebe štěkali a promnula si oči z nedostatku spánku. „...je mi to u prdele!" Vyjekla Eadlin a tím mě donutila se otočit zpátky. „Drž hubu, Eadlin!" Zařvala jsem na ní a zaťala dlaně v pěsti. Eadlin se lekla a pohledem hledala pomoc u Jamese, který stál po mé levici. „Rozhodli jsme se za těchto okolností, kdy se Karol vrátila,..." Draco na mě nebral žádné ohledy a skočil mi do řeči. „Jsi vyloučena z party." Onen nečitelný, kamenný výraz a opovrhovaný tón jsem ho naučila já. „Ale proč?" Bylo zvláštně zábavné sledovat Eadlin a její rychle se měnící emoce. Teď měla na krajíčku a dvakrát popotáhla. „Nehodíš se k nám." Otevřela jsem pusu nad Dracovo proslovem. Je divné, že mě takhle přitahuje? Bylo vidět, že Eadlin nechápe situaci. Prodrala se námi a opustila místnost. Rychle jsem za ní vyběhla a zastavila se na schodech. „Počkej!" Zastavila se v chůzi a upřela na mě své smutné oči. „Malu, nemusíš..." Tady jsem jí přestala vnímat a jen si jí v tichosti prohlížela. Hnědé vlasy vždy volně rozpuštěné měla poprvé sepnuté do culíku a její dokonalé, hnědé oči se mohly každou chvílí rozplakat. Zavřela pusu a z očí se jí vyvalily slzy, se kterými utekla. „Ne, ne, ne!" Seskočila jsem schody a rychlou chůzí jí pronásledovala na dívčí záchodky. Z prostřední kabinky byly slyšet vzlyky, které mé kamarádce unikaly z úst. „Eadlin, jsi v pohodě?" Nebyla to nejlepší otázka, ale neodpustila bych si, aby si ublížila. „Že jste mě vyloučili jen proto, že jsem dala facku Karol?" Potichu jsem se uchechtla. Kdyby se za tohle vyhazovalo z party, byla bych vyloučená minimálně sedmkrát. „Karol všem řekla, že vše je tvá chyba, aby mohla být s Dracem." Prsty jsem se dotkla dveří, za kterými se schovává hnědovláska. „Já jí nevěřím, ale musíš mi říct, jestli jsi to udělala, nebo ne." „Samozřejmě, že ne." Popotáhla a následně se vysmrkala do kapesníku. „Všechno je v pohodě, ale teď už bez za os-ostatními. Bylo...fajn se s vámi ba-bavit." Nehodlala jsem jí opustit v tomto stavu. „Ty jsi se do Draca zamilovala, že?" Zeptala jsem se lítostivě, a když se mi nedostalo odpovědi, položila jsem další záludnou otázku. „Miluješ ho pořád?" Zase jsem zůstala bez odpovědi a tak jsem doufajíc, aby byla ještě naživu, pokračovala. „Víš, Eadlin...on má dvě moci. Jednu už znáš. Vítr. Ta druhá je, že dokáže donutit kohokoliv, aby se do něj zamiloval." Tentokrát už se neozývaly vzlyky či smrkání. Pokývala jsem hlavou a otočila se k odchodu, když v tom se za mnou otevřeli dveře. „Malu." Otočila jsem se na ní. Hnědé oči měla zarudlé od pláče a její běžný úsměv vystřídala rovná linie rtů. Přívětivě jsem se na ní usmívala a sama se divila, že nemám žádnou křeč. „Miluju ho." Zastrčila jsem si pramen vlasů za ucho, otočila se na patě a opustila ony záchodky.

Asi kolem 1pm jsem opustila kolej a v kalhotech od pyžama a v mikině si ťapkala bosa prázdnou chodbou. Do ruky jsem uchytila svou hůlkou, kterou jsem měla zastrčenou za lemem kalhot. „Lumos." Tím jsem mohla vidět na cestu. Prošla jsem kolem obrazu s mužem celým v černém, jak tvrdě spí. Zastavila jsem se, jelikož jsem uslyšela kroky v rychlosti běhu, jak zaběhly za roh. Také jsem se rozeběhla a vykoukla zpoza rohu, abych odhadla situaci. Spatřila jsem Karol se svíčkou v ruce, jak sedí na židli a něco si šeptá. Jediné, co jsem rozuměla, bylo: „Blb James. Nechá se tak něco zhypnotizovat." „Cože?" Řekla jsem si pro sebe potichu a natáhla krk. Cizí ruka se ocitla na mém rameni a já vyjekla. Hned, jak Karol uslyšel výkřik, všechno sbalila, zhasla svíčku a odběhla. Nevěděla, že jsem to já. „Ale, ale, kohopak to tu máme?" „Řediteli?"

„Já vám garantuji, že Karol něco chystá, pane řediteli." Ředitel Bradavic seděl na své židli za stolem, zatímco já rozčileně chodila sem a tam a snažila se přijít na tu záhadu, co se tu děje. „Ano, Mary Lou, pamatuji si, jak jsi sem před dvěmi lety přišla s tím, že ti ukradla schopnost, ale stále ti nevěřím." „Na Jamese včera večer použila hypnózu! Moji schopnost! Posloucháte mě vůbec?" Rozhodila jsem rukama, až jsem shodila barevnou vázu. „Pardon." Vytáhla jsem hůlku, se kterou jsem mávla a váza byla opět celá.