M a l u

-6-

Po hodině jsem se běžela napít, a když jsem se vracela chodbou do haly, spatřila jsem Eadlin celou od vody a vedle ní Maxna, který se nahlas smál. „Eadlin, jsi OK?" Skočila jsem k ní a začala si prohlížet její zmáčený obličej. „Jasně! Jen jsme měli takovou menší bitvu." Mrkla na Maxna, který se usmál ještě víc. Maxn k Eadlin přistoupil a pomohl jí na nohy. „Díky." Kuňkla a celá veselá na mě zamrkala. „Už jsem se lekla. No, nezapomeňte na zítřek o půl osmý u mě. Nezapomeňte dárečky a domluvte si, aby jste u mě mohli přespat! Naši tam nebudou, takže to rozjedeme!" Můj veselý tón patřil pouze Eadlin, která stála po boku vysokého blonďáka, který mě propaloval pohledem. Následně jsme se domluvili na podrobnostech a pak se rozloučili, ale před tím, než Maxn stihl zmizet, chytla jsem ho za rukáv promáčené košile a přitáhla si ho k sobě. „Promiň za to, jak jsem na tebe vyjela." Pípla jsem provinile a sklopila hlavu. „C-cože?" Vykoktal překvapeně a hleděl na mě s otevřenou pusou. „Ty se omlouváš? Ty?" S chápáním na tom byl v této chvíli stejně jako já. „Vím, že si ji nechtěl zabít, ale musíš uznat, že to bylo přes čáru!" Vztyčila jsem ukazováček, abych dodala na efektu. „Jo, to máš pravdu." Jemně se zasmál a já s ním. „Zase v pohodě?" Nastavil svou ruku a já ji s bez váhání přijala. „Zase v pohodě." Zahleděla jsem se do jeho modrých očí a následně si mě přitáhl do objetí. Bradu si opřel o mou hlavu a pak se začal smát, až se jeho hruď nadzvedala. „Přestaň! Je to nepohodlný!" Po chvíli jsem se ale přidala kvůli jeho nakažlivému smíchu.

V pátek jsme se ve škole jen učili a neprožívali žádné drama. Po škole jsem si odchytila Eadlin, se kterou jsem se, díky portálu, dostala k nám domů. Pomohla mi uklidit a také něco malého uvařit. Z otcovi pracovny jsem tajně vzala tři flašky alkoholu a rozlila ho do kelímků. Když jsme šli do druhého patra, zjistila jsem, že má matka byla v přípravách rychlejší než já a připravila tady jídlo a pití. No zkrátka vše.
Přesně v půl osmé se ozval poprvé zvonek a já běžela otevřít. „Ahoj, Jamesi. Díky, že jsi přišel. Budeš tady spát?" Když jsem otevřela dveře a zjistila, že to je James, přátelsky jsem ho objala. „Malu, promiň, ale budu muset jít. Dnes je den rozkvětu a já tam nemůžu chybět. Tady máš aspoň dárek." Do ruky mi vložil malou krabičku. „Děkuji a úplně v pohodě. Hlavně už běž, ať to stihneš." Vystrčila jsem ho ze dveří a zavřela dveře. „Jdu se tajně nacpat pizzou." Oznámila jsem Eadlin a odešla do kuchyně, kde jsem si do pusy nacpala kus pizzy. „Malu?" Když jsem se otočila, spatřila jsem upraveného Maxna s kytkou. „Eh...Cau!" Řekla jsem s plnou pusou a snažila se spolknout zbytek pizzy. „No..." Polkla jsem. „Tak co?" Řekla jsem a kývla směr chodba, aby pochopil, o kom je řec. „Má schopnost." Když řekl přesně to, co jsem slyšet chtěla, začala jsem tancovat svůj veselý taneček. „Já to věděla! Mimochodem, moc ti to sluší." Řekla jsem s úsměvem na tváři a sklonila Maxnovi kompliment. „Děkuji. Tobě to také moc sluší." „Také děkuji a mohla bych tě poprosit, aby jsi mi pomohl s tím punčem?" Jemně jsem se uklonila a následně ukázala na čtyři dózy naplněné růžovou tekutinou. „Jasně." Oba jsme vzali dvě dózy a odnesli je do mého pokoje, kde na posteli seděla Eadlin a prohlížela si vše kolem sebe. Během chvíle se ve dveřích pokoje objevil i Draco a věnoval mi objetí. Když jsem se ohlédla, nemohla jsem přehlédnout, jak si mě Maxn prohlíží. Hodila jsem po něm nechápající výraz, ale dál to nějak moc neřešila.
„Teď?" Zašeptal mi Draco nenápadně do ucha a já z kývnutím souhlasila. Bez jakéhokoliv vysvětlení jsme opustili Eadlin a nechali jí v pokoji opět samotnou. „Kde se to rozsvěcuje?" Zeptal se Maxn a začal hledat vypínač. „Tady." Bouchla jsem pravačkou do zdi a tím jsem docílila světla, které svítilo na schody. „OK." Řekl na to Maxn a popostrčil mě, abych konečně šla. Sešli jsme schody a následně jsem se otočila na Draca. „Malfoyi, můžeš prosím?" Ten s úsměvem přikývl a vytvořil poněkud silný vítr, který začal šoupat všechny věci v prostoru stranou. „Dojdu pro ni." Rozhodla jsem, když vše bylo připravené a vrátila se zpět k Eadlin. „Chci ti něco ukázat, ale musíš slíbit, že to nikomu neprozradíš! Ukazuji ti to jenom proto, že ti důvěřuji, ano?" Do dlaní jsem uchopila její narůžovělé tváře a zahleděla se jí do očí, následně jsem jí chytla za ruku a dovedla do přízemí, kde Maxn s Dracem stáli před bazénem. „Eadlin, moji schopnost už znáš." Začal Maxn a donutil vodu z bazénu se vznášet. Když jí pustil a tím pocákal nás všechny, Draco se ujmul slova. „Já mám taky schopnost." Otočil se ke mně a vznesl mě do vzduchu. „Celkem hustý." Pochlubil sám sebe a pak se podíval na mě. Bez jakéhokoliv slova jsem se otočila na nejbližší strom a zapálila ho. Maxn hned zareagoval a uhasil tu spoušť, kterou jsem zavinila. „Teď by tě James zabil." Uchechtl se a prohrábl si své blonďaté vlasy. „James ovládá rostliny." Objasnila jsem poslední věc Eadlin, která za celou dobu ani nemukla. „A co ty?" Přeměřil si mojí novou kamarádku Draco pohledem a dusil v sobě smích. Eadlin nastavila dlaň a omylem vylila můj celý bazén. „Sakra, co to má být?" Řekla naštvaným hlasem a prohlížela si své dlaně. Mezitím, co se Maxn snažil nahnat vodu zpátky do bazénu, jsem přistoupila k Eadlin. „Eadlin, ty máš dvě moci?"