M a l u

-1-

„Dej tam ještě tuhle!" Řekl Draco a ukázal na červenou barvu. „Nech Jamese pracovat, Malfoyi! On umění rozumí." Okřikla jsem blonďatého chlapce a nadále držela svícen, abych nám svítila na to dílo, co se Jamesovi vytvářelo pod rukama. „A teď tam dej tohle!" Vykřikl šeptem Maxn a podal mi lahvičku s tekutým ohněm. „OK. Jdu na to." Řekla jsem spíše sama sobě a polila tím konec skatu. „Projeď se na tom, Jamesi!" „Proč já?" „Protože nepatříš do party a teď jeď." Řekla jsem ostrým tónem a vrazila mu dřevěné prkno s kolečky do rukou. James položil skate na zem a opatrně se na něj postavil. Váhu dal na pravou nohu a levou se jemně odrazil od země. „Sakra." Zaklel tichý Draco, když jiskra dopadla na dřevěný stůl a začal hořet. „Uhaste to!" Panikařil Maxn a začal pobíhat po učebně. Kdyby nepanikařil, mohl to v klidu uhasit sám. Záclony spolu s podlahou už chytly. Naštěstí se spustil alarm a my byli pokropeni studenou vodou, společně s ohněm, který byl uhašen.

„Jak si to sakra představujete?!" Mladý ředitel praštil pěstmi do stolu a naštvaně si nás tři prohlížel. Ano, tři. Já, Maxn a Draco jsme možná grázlové, ale za žádnou cenu nejsme práskači, proto jsme před ředitelem zatajili čtvrtého účastníka té akce, Jamese. „Mohlo mě napadnout, že vy tři zase něco vyvedete." Chytl se za kořen nosu a snažil se uklidnit. „Pane řediteli..." Začal Maxn, ale nedostal prostor, aby to dořekl. „Jste po škole na čtyři týdny a teď vypadněte!" Rozhodně ukázal na dveře, ke kterým jsme se přesunuli. „Jo, abych nezapomněl. Mary Lou, přijde k nám nová žákyně a tak tě poprosím, aby jsi ji vzala pod ochranné křídlo." „Laskavě odmítám." "Nařizuji ti, aby jsi ji vzala pod ochranné křídlo, jasné?" Na tohle už nešlo nic říct. „Fajn!" Rezignovaně jsem rozhodila rukama a následovala Maxna, jelikož Draco už odešel, na chodbu. „Co teď?" Zeptal se Maxon a poškrábal se na zátylku. „Já jdu za tím novým šprtem. Ty najdi Jamese a domluv mu. Zatím!" Tímto se naše cesty rozešli a já zamířila k portálům, odkud se má ta žačka vyklubat.
Konečně se portál s číslem dvacet dva rozevřel a přede mnou vypadla hnědovlasá dívka. „To mám snad za trest." Řekla jsem, když jsem v ní rozpoznala dívku z autobusové zastávky, která mě každý den opakovaně okukovala. „Jméno?" Zeptala jsem se s nezájmem. „Eadlin." Řekla vystrašeně a rozhlížela se kolem. „Já jsem Mary Lou. Pro přátele Malu. Vítej ve škole čar a kouzel v Bradavicích. První týden tě budu doprovázet na hodiny, aby jsi se zorientovala. Ale pak už budeš chodit sama. A teď pojď!" Nepustila jsem jí ke slovu a otočila se na patě, aby jsme se přesunuli opět k řediteli. „Ahoj, brouku." Protočila jsem očima nad oslovením a objala Draca, který nás předtím nechal ve štychu. Nemohla jsem si nevšimnout, jak na něj ta holka civěla. Jak na svatý obrázek! Chytla jsem ho za rukáv košile a odtáhla trochu dál. „Co si myslíš, že děláš?! Kvůli tobě teď musím dělat opatrovnici téhle...holce." Naštvaně jsem ukázala jejím směrem a zatřásla se při pohledu na její malebnou tvářičku. „Kvůli mně?" Draco se zatvářil zraněně, ale já mu to nesežeru, na to ho znám až moc dobře „Ten skate byl tvůj nápad a neříkej, že ne!" Naposledy jsem ho spražila pohledem a pak se vrátila k Eadlin. „Mimochodem, Draco, jdeš na tu párty?" Řekla jsem přívětivým hlasem, za což si mě Draco podezřívavě prohlížel. „Ne, promiň, ale kvůli tomu jak jsme my podpálili tu učebnu, mám zaracha." Na slovo my dal veliký důraz a pak se semnou rozloučil. „Kdo to byl?" Řekla uchváceně hnědovláska a koukala na Dracova záda. „Draco Malfoy, jmenuje se stejně jako jeho otec. Má ještě sestru Laylu, se kterou se kamarádím už nespočet let." Dala jsem jí trochu času, aby to zpracovala a následně jsme vyrazili do ředitelny, kam jsem jí pustila sama.
Po nekonečném čekání se konečně rozevřely dveře a z nich vystoupila Eadlin s plnou náručí učebnic. „Jo, tohle ti nezávidím." Řekla jsem posměšně a utáhla si culík. „Nikdo ti neříká, aby jsi mi záviděla." Řekla ironicky, ale její úsměv byl pravý. „Začínáš se mi líbit, Eadlin Johnsnová." Mrkla jsem na její překvapený výraz a vzala jí polovinu učebnic, abych jí to zlehčila. Poradila jsem jí cestu do velkého sálu, kde jí moudrý klobouk zařadí do koleje, která pro ní bude nejlepší. Ale přeci jenom jsem nemohla odolat a raději, než trčet v pokoji, jsem běžela zjistit, kam jí klobouk zařadí. Sál se naplnil lidmi a sama Eadlin byla předvolána k moudrému klobouku. Když tak sama seděla na židli, její oči zabloudili k Dracovi, který si to podle jeho výrazu, náramně užíval. „Krásná mysl. V té jsem dlouho nebyl." Tímto chtěl moudrý klobouk položit kompliment a dál pátral v její mysli. „Zmijozel!" Zvolal nakonec a celá zmijozelská kolej začala jásat. Spolu semnou.

Večer jsem pořádala menší sešlost. Bylo nás tam deset. Ale nebylo to ono. Bylo tam málo alkoholu a jídla.
————————————————————————
Jestli si chcete přečíst příběh z pohledu Eadlin, můžete ho najít na účtu mé kamarádky: thesadgirl22
Zatím pápá ;)