M a l u

-13-

„Nemám žádný důkaz." Na nos si nasadil brýle a rozevřel jednu ze svých knih. „Pane řediteli, ona nám je vážně sebrala. Max-Maxnovi ukradla čtení myšlenek, Jamesovi ukradla Růženku, mně mojí hypnózu a teď se chystá Dracovi vzít tu jeho neodolatelnost!" Celá vyčerpaná jsem se svalila na židli a složila hlavu do dlaní. „Mary Lou, já vím, že nejsi jako ostatní. Já ti věřím, ale co by na to asi řeklo ministerstvo, kdyby to vědělo, hm?" „Nelíbilo by se jim to." Zamumlala jsem a opět se vyšvihla na nohy. „Pane řediteli, chcete snad, aby se stalo něco i Eadlin? Také k nám patří." Opřela jsem se o desku jeho stolu a zadívala se mu do podobných očí, jako má Eadlin. Bylo mi už od začátku jasné, že ti dva se znají. „Dobrá." Vzdal to nakonec a napřáhl ke mně ruku, se kterou jsem si potřásla. „A teď běž! Po desáté hodině je přísný zákaz opustit komnatu a víš, kolik je hodin? Dvě hodiny ráno, takže už vážně běž a já budu dělat, že jsem tě neviděl." Před obličej si vzal knihu a začetl se do ní. „Dobrou noc." Opustila jsem ředitelnu a vydala se tmavou chodbou směr Zmijozelská kolej. Neměla jsem ani chuť si rozsvítit. Takhle to bylo lepší. Nikdo mě nemůže vidět a já zase nemůžu vidět je. Řekla jsem potichu heslo do komnaty a vyšla posledních pár schodů. I s mikinou jsem si zalezla pod deku a během chvíle usnula.

Ráno jsem se probudila s úsměvem na tváři a hlavně na čas. Skočila jsem do školní uniformy, učesala se a vyběhla z kolejí do jídelny, kde se podává snídaně. Popadla jsem suchou housku s jablkem a zakousla se do suchého chleba. Otočila jsem se a běžela zpět na Zmijozelskou kolej, kde jsem na pohovce vyčkala na Maxna a Jamese. Když konečně oba vylezli se svými rozcuchanými vlasy, prudce jsem se postavila. „Ahoj!" Kluci si vyměnili zmatené pohledy. „Chci si promluvit s Eadlin." Přešla jsem k nim a každému dala do ruky jednu potravinu. „A chci, aby jste u toho byli taky." S tím jsem se otočila doufajíc, že jdou za mnou, a rozešla se k portálům. Všichni tři jsme si stoupli před portál s číslem 22. „Draco mi včera řekl, že jeho a Korol Eadlin zmlátila." Naklonil se ke mně Maxna a já jeho dech ucítila na svém krku. Celá jsem se zachvěla, ale snažila se dělat, že pro něj slabost nemám. „Lidi." Oslovil nás James a tím přilákal naši pozornost na hnědovlásku, která vypadla z portálu. „Eh. Jo. Eadlin, musíme si promluvit." Řekla jsem rázným tónem a kluci přikývli hlavami. Následně jí oba dva chytli za paži a rozešli se s ní. „Kam mě to vedete?" Ani jeden jsme na její otázku neodpověděli a nepromluvili jsme, dokud jsme nedošli do odlehlé části zahrady. „Promiň, že jsme tě sem tak dotáhli, ale potřebujeme s tebou mluvit, aby nás Karol ani Malfoy neviděli." Otočila jsem se čelem k Eadlin a jemně se na ní usmála. „Tak mi ale musíte říct, co se děje." Řekla nebojácně a vymanila se z klučičího sevření. „Neboj, Eadlin. Všechno se dozvíš, ale raději si sedni." Ukázala jsem na dřevěnou lahvičku, na kterou si následně sedla. „Zmlátila jsi je?" „Malu, já je nezmlátila! Jen jsem Draca vykoupala a Karol zamrazila. Ona pořád říkala, že se jich mám bát, a že je nejmocnější a podobně." Všichni jsme se zasmáli. „Konečně jim někdo ukázal, kdo jsou." Za to jsem Maxna probodla pohledem, ale musela mu dát za pravdu. Také jsem si sedla a jednu ruku položila Eadlin na stehno. „Karol zhypnotizovala Jamese při hlasování, jestli tě vyloučit nebo ne." Podívala jsem se na zmateného Maxna a kývla hlavou. „Pak všem nakukala takovéhle blbosti a my jí věřili. Moc se omlouvám." Pohladila jsem jí po zádech. „Co se vrátila, tak se nad všechny vytahuje, jelikož získala třetí moc." Na to se Eadlin zasmála. „Nerada ti skáču do řeči, ale já dostali už čtvrtou. Vítr." Nadzvedla jsem pravý koutek úst. Ta holka se nezdá. „Raději to nikomu neříkej." „Ale co teď?" Zeptala se a zahleděla se mi do očí. „Postavíme se jí až nastane čas a tebe jsme vzali zpátky do party. Vítej zpět! Promiň, že jsme ti nevěřili." Vstala jsem na nohy. „Tady máš minci. Ochranu proti očarování nebo hypnóze." Vložila jsem jí zlatou minci do dlaně. „Rychle do třídy, až si Eadlin může sednout na své místo!" Zavelel James a popohnal nás.
Když jsme dorazili do učebny, nebylo tam ani živáčka. „Madam, vaše místo." Uklonil se James a odsunul židli, aby si Eadlin mohla sednout. „Proč si to neudělal nikdy mě?" Zašeptala jsem mu do ucha, když jsem se postavila vedle něho. Sedla jsem si bez cizí pomoci na židli vedle Eadlin a z druhé strany se vedle mě uvelebil samotný James. Eadlin se celá napnula, když do místnosti vešel zamračený Malfoy. „Co ta tady dělá?!" Křikl a přešel k našemu stolu. „Sedím tu, nevidíš?" Odsekla ledabyle dívka po mém boku. „Malfoyi, to Karol zhypnotizovala Jamese, aby jsme Eadlin vyloučili! Ona tě jen využívá a ty jsi jí naletěl." Vstala jsem a upřeně koukala do jeho očí. „Karol za nic nemůže." Řekl potichu a horoucí pohled mi oplatil. „To vy jste naletěli. Johnsová je nudná a nepatří sem!" Silně jsem pěstí bouchla do stolu. „Do prdele, Draco, ty jsi slepej?! Ty to nevidíš?! Posloucháš se vůbec? Já vím, že jí miluješ, ale tohle už je moc." Nejraději bych přeskočila lavici a ruce omotala kolem jeho krku. Abych ho mohla uškrtit. Maxn mě také podpořil tím, že zopakoval mou otázku. „Draco, Malu má pravdu. Posloucháš se vůbec?" Díky, Maxne! Sice tě miluju, ale vůbec tohle byla úplně nepotřebná věc. Bez tebe bych to nedala. Strnula jsem. Ani jsem nevnímala křik kolem mě. Opravdu...opravdu jsem si přiznala, že Maxna miluju? Přiznala jsem si to, když jsem se hádala s Malfoyem? Já se nechci zamilovat. Prosím ne. Podívala jsem se na Maxna s jeho zamračeným pohledem a pak se obrátila na křičící Eadlin. Bože já jsem bi. Zavrtěla jsem hlavou a rozhodnutě zabodla pohled do Dracovo očí. „Malfoyi." Řekla jsem vážně a přešla k němu. „My nebo ona?" Dala jsem mu na výběr. Mlčel. Bylo vidět, že přemýšlí. A nakonec vypustil z pusy tohle: „Karol." Kdybych byla jako Ashley, rozbrečela bych se. „Kreténe!" Silně jsem do něho strčila a sedla si zpátky na své místo.