M a l u

-16-

Po Malfoyovo dlouhé omluvě se Eadlin zvedla ze židle. „Už jdu. Mějte se!" S úsměvy jsme jí zamávali. „Naši chtějí, abych za nimi dneska přišel, takže už budu muset taky jít." Malfoy se také zvedl a rozcuchal mi vlasy. „Doprovodíme tě." Navrhl James a všichni jsme mu to odkývali. Cestou k portálům mě Draco držel kolem pasu a často mě objímal. Soudě podle Maxnovo výrazu se mu to moc nelíbilo. „Sakra, zapomněl jsem si tam učebnici. Běžte napřed, já přijdu!" Uvědomil si Draco a rozeběhl se zpět do učebny. „Kam jste vy dva zmizeli, když Eadlin omdlela? Ještě nebyl čas se na to zeptat." Ozval se z ničeho nic James a pozoroval Maxna a pak mě. „No, my jsme to..." Začala jsem a modlila se, abych vymyslela něco smysluplného. Naštěstí jsem si všimla přicházející Eadlin. „Ahoj, kam jsi se vypařila?" Ušklíbla jsem se a pevně jí objala. Ani neví, jak moc jí mám ráda. „Nechtěla jsem vás rušit. A navíc jdu s holkami nakupovat. Holky, tohle je Malu,..." Ukázala na mě a nevědomky se jí zalesklo v očích. „...James a Maxn, ale ty už rozhodně znáte." Pak se otočila k nám a začala ukazovat na jednotlivé holky. „Tess, Jane a Katie." Všechny tři zamávaly, jak nejlépe uměli. Tess, doufám, že je to správně, si nestydatě prohlížela Maxna, zatímco ty zbylé dvě si prohlíželi Jamese. Snažila jsem se zadržet smích, což byl skoro nemožný úkol. „Ahoj, holky." „Čau." Odpověděli moji dva kamarádi svůdnými hlasy. Musela jsem si před pusu dát ruku, abych nevyprskla smíchy. „Malu, kde je Draco?" Ani jsem nemusela odpovídat, jelikož se zpoza rohu vynořil zmiňovaný a zvedl rukama Eadlin do vzduchu. Uchechtla jsem se a podíval se na drobnou blondýnku. „Katie?" Ukázala jsem na ní a ona přikývla. „Znáš povídku o Holerovo oblouku?" Usmála jsem se ještě víc. „Ne-e." Zmateně se podívala na své tři kamarádky, které věnovali svou veškerou pozornost Malfoyovi. „Holerov před válkou slíbil své lásce, že jí nikdy neopustí. Když se vrátil za dva roky domů, jeho milovaná byla již rok a půl po smrti. Svůj slib ale hodlal dodržet. Tak šel do zapovězeného lesa, kde si podřízl hrdlo. Jeho cíl byl dostat se do nebe za ní, ale jelikož sebevražda je hřích, sám sebe přivedl do pekel. Jeho tělo se proměnilo v kámen a stal se z toho oblouk. Říká se, že když se ocitneš v jeho blízkosti, stáhne tě k sobě." Nechápavě a jemně vystrašeně na mě hleděla. „Tak jdeme?" Kvůli Dracovo hlasu přerušila náš oční kontakt. „Užijte si to. Katie." Speciálně Katie jsem zamávala a otočila se na patě. Jak já miluju strašení lidí.
„Uvidíme se zítra. Chyběli jste mi. Všichni." Stáli jsme s Dracem před portálem a objímali se. „Běž už, nebo se rozbrečím." Popohnala jsem ho, naposledy objala a s kluky se vydali na odchod. Pak se ozval podivný zvuk. Otočili jsme se a spatřili Karol, jak táhne Draca rychle pryč. „Do prdele." Vyklouzlo Maxnovi z pusy. „Jamesi, musíš zajít pro Eadlin. Je mi jedno, jestli je teď má dýchánek. Klidně jí sem dovleč násilím. TEĎ!" „Chápu." Přikývl a odběhl. „A my jdeme zachránit prdel Malfoyovi." Podívala jsem se Maxnovi do očí a ten přikývl. Vyběhl jsme před školu, kde panoval chaos. Několik ječících žáků se snažilo vyhnout ohni, a někteří se snažili vyhnout masožravým rostlinám. „Mary Lou!" Zasmála se Karol, která stála uprostřed dění s hůlkou přiloženou k Malfoyovo krku. „Pusť ho!" Zavrčela jsem a koutkem oka zahlédla masožravou rostlinu plazící se ke mně. „Ale copak? Vždyť jsi ho měla v úmyslu taky zabít." Usmála se. „O co ti jde, Karol?" Maxn si stoupl přede mě a já mu automaticky položila ruku na záda. „O co mi jde? O to stejné, co mému otci...Možná ho znáte. Jmenuje se Bárty Skrk." Následně ladně zakroužila rukou nad hlavou a z jejích zad vyrostli obrovská černá křídla. „Co to sakra...?" „Wow." S Maxnem jsme na to zírali, jako na zjevení. „Líbí?" Vznesla se do vzduchu společně s Dracem. Kytka už byla v nebezpečné blízkosti, a když se zrovna chystala zakousnout, vystřelila jsem na ni oheň. „A teď mě omluvte. Jdu si pro něco." Vzpomněla jsem si na ředitele. „Maxne, musíme hlídat západní křídlo!" Křikla jsem na něho a rozeběhla opačným směrem, než se vydal Maxn. Vytáhla jsem svou hůlku a ladně s ní máchala. Jedno máchnutí, jedna kytka mrtvá. Dostala jsem se až ke vchodu západního křídla a schovala se za sloupem. Zavřela jsem oči a počítala do pěti. Pak jsem se odrazila od zdi a zamířila ruce na mířící se Karol. Z mých rukou vyšli plameny, které by ji trefili, kdyby ovšem neuhnula. Takhle to zasáhlo pouze kousek krásného křídla. „Myslíš, že tě nemám přečtenou, Mary Lou? Jsi sobecká. Vždycky myslíš pouze na sebe, je to tak?" „Kdy už konečně zmizíš z mého života, ty mrcho?" Zamumlala jsem si. „Co jsi říkala?" „Nic. Jen že jsi nesnesitelná mrcha." „Ty jedna..." Neměla dostatek prostoru doříct onu urážku, jelikož jí Maxn trefil vodou zezadu. „Co hlídáme, Malu?" Ozvalo se mi u ucha. Ani jsem si nevšimla, že se už James a Eadlin vrátili. „Takovej šutr." Rychle jsem odskočila před modrým zábleskem. „Sorry, ale není tu moc čas na..." Uhnula jsem vodní kouli. „...vysvětlování. Krucius!" Hůlku jsem namířila na Karol, která moje zaklínadlo vykryla. „Bože, už mě nudíte. Uhněte!" Odfrkla si Karol a pustila Draca, který spadl na zem. „Draco!" Vyjekla Eadlin a rozeběhla se k němu. „Sakra, Eadlin!" Také jsem se rozeběhla ke Dracovi, jelikož jsem si byla moc vědoma Karol zámyslů. Z Draca udělala návnadu, na kterou naláká Eadlin. Sledovala jsem Karol a pak Eadlin klečící na zemi vedle Malfoye. Připadala jsem si jako ve zpomaleném filmu. Chtěla jsem běžet rychle, ale nešlo to. Pevně jsem zatnula ruce v pěst a zrychlila. „Malu!" Ozval se z povzdálí Maxnův hlas, který jsem ignorovala a běžela dál. Doběhla jsem přesně včas, kdy Karol vyslala na Eadlin smrtící zaklínadlo.

Mé neteře se nikdo nedotkne! Já se o ní postarám. Nemáte páru, jak moc mi na ní záleží.

Odrazila jsem se od země a skočila před Eadlin. Podívala jsem se Karol do očí a jemně se usmála. Modrý paprsek světla mně zasáhl do břicha a já spadla na záda. Sbohem, Eadlin. Sbohem, kluci. Mám vás ráda.