M a l u

-5-

„Jdu...Jdu do toho." Řekla nervózním hlasem Eadlin, ale bylo na ní vidět, že o to opravdu stojí. Maxn na ní hleděl vcelku překvapeně, ale Draco o ní za celou dobu nezavadil pohledem. Jediné, co Malfoy udělal bylo, že mi předal batoh s barvami. „No paráda! Tady máte spreje a padejte! A hlavně potichu!" Do Jamesovi ruky jsem vrazila onen důležitý, černý batoh a naposledy je popohnala. Když zmizeli za rohem, otočila jsem se na patě, bez rozloučení opustila své dva kamarády a šla se připravit na spánek. Přeci jenom jsem tento týden nenaspala příliš mnoho hodin.

Draco mě chytl za ruku a táhl ze schodů do chodby ke zdi, kterou měli včera Eadlin a James přivést k dokonalosti. „No ty vole." Vypadlo ze mě, když jsem spatřila ono mistrovské dílo s iniciály obou autorů. Z kapsy jsem vytáhla mobil a začala obraz fotit ze všech stran a úhlů. Když jsem periferním viděním spatřila dvě osoby blížící se k nám, schovala jsem telefon a otočila se na ty dva. „Eadlin, rozhodli jsme se, že jste oficiálně členy party." Nadšeně jsem si s ní potřásla rukou a následně i s Jamesem. „Chci vám také ohlásit, že mám zítra šestnácté narozeniny, tak se koná party u mě doma a jste zvaní. Jen vy dva a kluci, víc lidí bych nedala." Uchechtla jsem se a přijmula Dracovo rámě.

„Gulomundro!" Učitel ladně mávl zápěstím a před jeho nohama se ocitl veliký, zelený had, který na všechny syčel. „Tímto kouzlem si přivoláte pomocná zvířata z vašeho nitra na pomoc. A teď vy!" Švihla jsem hůlkou a vyčkávala. „Ještě jednou." Povzbudil mě učitel a položil mi ruku na rameno. „Gulomundro!" Na druhý pokus se to vydařilo. Přede mnou se klaněl nemalý drak zbarvený do barev melounu. Draco se uchechtl mému draku a vyčaroval velikou ještěrku plivající oheň. „Vážně vtipný." Protočila jsem očima a strčila do něho. „Hej!" To už jsem mu nevěnovala pozornost, jelikož Eadlin na první pokus vyčarovala svá zvířata. Za jejími zády pyšně stál černý pegas s rohem, pod nohama se jí plazili hadi a nad její hlavou se vznášelo několik motýlů. „Wow." Vydechl Draco, zatímco já neměla slov. „Eadlin, máš jedničku s hvězdičkou!" Řekl dojatě učitel Irain a známku si zapsal do černého notýsku. „Děkuji." Eadlin opustila místo před tabulí a vrátila se na místo. „Viděli jste to?" Naklonil se k nám James a nechal zmizet své zabijácké vosy. „Jak jsi to udělala?" Zašeptala jsem jejím směrem. „Já-já nemám tušení."
Další hodina
„Tady." Učitelka podala Eadlin koště a šla dávat pozor na ostatní ve vzduchu. „Musíš mít klidnou mysl, Eadlin." Poradila jsem jí, jelikož jsem na ní jako jediná čekala. „Mám to!" Řekla radostněji když se nohama odlepila od země. „Skvělý!" Pochválila jsem její šikovnost a připojila se k ostatním. Vítr mi příjemně pročesával vlasy a já si to naprosto užívala. Teda až do chvíle, kdy jsem zaslechla výkřik. Otočila jsem za zdrojem zvuku, a když jsem zjistila, že se jedná o Eadlin, která vysokou rychlostí padá k zemi, vystřelila jsem jí na pomoc. „Mám tě, Eadlin." Chytla jsem jí těsně nad zemí, kde by si díky nárazu uvodila zlomeniny. Mě samotnou překvapilo, jak je lehká. „Malu, děkuji ti." Poděkovala mi, když jsem ji bezpečně dopravila na pevnou zem. „Musíš příště dávat větší pozor." „Ale já dávala pozor, ale když tě někdo schválně sestřelí, tak nějaká ta pozornost je na hovno." Musela jsem se zasmát nad jejím slovníkem. Zkazili jsme ji. Ale když mi došel význam slov, začala jsem vyzvídat, kdo to byl. „Kdo asi? Ten stejný člověk, co mi udělal to s tím kotníkem." Bylo mi hned jasné, kdo to udělal. Blonďatého chlapce, který se koukal naším směrem, jsem začala probodávat pohledem. „Maxn?" „Maxn." Eadlin mi dala za pravdu a podpořila mě ve vraždění pohledem mého kamaráda. „Ať si mě nepřeje! Já mu dám." Zavrčela jsem a vyhrnula se rukáv od saka. „Můžu ti pomoct." „Jak chceš." Už jsem byla nepříjemná i na Eadlin.
Hned, jak skončila hodina, jsem opustila venkovní hřiště a běžela do učebny, kde se bude konat další hodina. „Co tu děláš?" Ozval se hlas, na který jsem tady speciálně čekala. „Jak si dovoluješ ublížit někomu z party?!" Naštvaně jsem do něho strčila, až o krok couvl. Jeho dlaně se zaťaly v pěsti a jeho překvapený výraz se změnil v naštvaný. „Ne. Co TY si dovoluješ do mě strkat?!" Řekl ostrým tónem a opět se o krok přiblížil. „Ale já tě tím nemůžu zabít, magore!" „Co se to tady sakra...?" Draco a několik ostatních kluků, kteří se nacházejí ve famfrpálovém tým, se objevili ve třídě a začali sledovat naší hádku. Draco stál zamnou, abych se držela zpátky a vedle Maxna stali dva vysokáni, aby mu zabránili na mě vyskočit. „Jak jsi mohl, Maxne?! Sice je tu nová a tebe zřejmě štve, ale to neznamená, že se jí musíš pokusit hned zabít! Nevím proč jí tolik nenávidíš, nechápu, co tě to napadlo. Třeba tě sere to, že o ní máš zájem, ale ty jí nezajímáš. Ať už je to jak chce, nech ji bejt!" „Já o ní zájem nemám a ty to víš! Sere mě to, že si sem jen tak nakráčí a celé to tu převrátí naruby. Je to neuvěřitelná kráva." Oba dva kluci na jeho straně ho již pevně drželi a snažili se ho zastavit. „Řekla jsem, ať jí necháš bejt!" Zaječela jsem hystericky a chtěla mu vrazit facku. „Malu!" Draco mě včas chytil za paže. „A kdo jí ochrání?" Uchechtl se Maxn a prohrábl si své dokonalé vlasy. „Ona je dost silná na to, aby ti nakopala prdel a všichni to ti víme. Tak se od ní drž dál, ať si neublížíš." Klidně bych pokračovala, ale to už jsme si oba všimli hnědovlasé dívky ve dveřích. „Ale, ale." Maxn se zasmál a pomalým tempem se vydal k její maličkosti. Ona, jakoby to přeslechla, a usedla na své místo. „Maxne, přestaň!" Naposledy jsem ho okřikla a také si sedla na dřevěnou židli.
Celou hodinu jsem byla neprošlo nepřítomná. Jediné, co jsem zaregistrovala, byl letící papírek k Eadlin, která si ho bez váhání přečetla.