M a l u

-4-

Dnes jsem měla poněkud dobrý začátek dne, jelikož mě neprobudilo žádné brečení či naříkání. Probudila jsem se hezky postaru s budíkem, který v půl osmé začal vydávat takové skřeky, že jsem ho hodila na zem, kde se rozbil. To mě dostatečně probudilo a já se rozhodla obléct do školní uniformy schválenou ministerstvem. Jako je mým zvykem, jsem si svázala vlasy do culíku a běžela do koupelny si vyčistit zuby a opláchnout obličej. Po této ranní rutině jsem vyrazila do jídelny, kde se podávala snídaně. Cestou, na chodbě, jsem potkala několik známých, kterým jsem na pozdrav zamávala.
Sedla jsem si do zmijozelské části jídelny a napila se džusu. Jídelnou se rozléhal zvuk běžícího chlapce, s botami o velikosti 37. „Jdeš pozdě." Řekla jsem stále otočená zády k němu. „Promiň, Mary Lou." Řekl provinilým hlasem. „Vezmi si místo." Pobídla jsem ho a trochu se posunula, aby si mohl sednout vedle mě. Zrzavý chlapec s pihy na obličeji zářil jako sluníčko, když jsem přes jeho ramínka přehodila ruku. „Říkej mi Malu, Hugo." Pohladila jsem ho po těch jeho krátkých vláskách a podala mu skleničku s pitím. Lhala bych, kdybych řekla, že není roztomilý. „Co tady zase chce?" Nevrlý a nevyspalý Draco si sedl naproti nám a propaloval malého Huga Weasleyho pohledem. „Přinesl jsem Malu náramky." Řekl šišlavým hlasem a ukázal Dracovi dlaně plné vlastnoručně vyrobených náramků. „Pro tebe a vaší rodinu vždycky Mary Lou!" Malfoy bouchl pěstí do stolu a vstal. Zřejmě to mají v rodině, tuhle nenávist k Weaslyovým. „Hugo, nevšímej si ho. Je to jen mrzutý teenager, který v tobě nevidí roztomilost." Ještě jednou jsem ho pohladila po jemných vlasech a probodla Draca pohledem. „A kde je vůbec Maxn?" Ozvalo se vedle mě tenkým hláskem. Trhla jsem sebou, jelikož jsem Layly příchod nezaznamenala. „Asi ještě v posteli. Myslím, že má holku." Do tváří se mi nahrnulo horko, když jsem si vzpomněla na včerejší večer. „Aha." Posmutněla hnědovláska vedle mě. „On se s někým vyspal?" Vyhrkl malý zrzavý klučina a ručky položil na stůl. Já, jakožto člověk se smyslem pro humor, jsem vyprskla smíchy společně s džusem, což pokropilo Malfoye, který se také začal nahlas smát. „Hugo!" Okřikla jsem ho pobaveně, když jsem se uklidnila a dodala: „A děkuji za ty náramky." Převzala jsem si od něho náramky a vstala od stolu. Do ruky jsem si vzala jablko, opustila jídelnu a jako vzorná žačka si došla pro učebnice a včas přišla na hodinu kouzel.

Po hodinách jsme si zalezli do kumbálu spolu s Jamesem, kde jsme poslali Eadlin jesením kouzlem dopis, ve kterém jsem jí oznámila, aby nás večer čekala. „A jak vypadá?" Zajímal se James, když dopis zmizel. „Hnědý vlasy, hnědý oči...Je fakt kus. Klidně bych si dala říct." Pootevřela jsem dveře a rozhlédla se po chodbě, jestli je vzduch čistý. Chytla jsem Jamese za ruku a vytáhla ho z tmavého kumbálu. „Tady jste! Co jste tam dělali?" Draco se nám objevil v cestě a podíval se na dveře, ze kterých jsme vylezli, a následně mrkl na naše spojené ruce. „To neřeš." Falešně jsem se zasmála a mávla nad tím rukou. „Dobře?" Podezřívavě si mě prohlížel, a když došel pohledem až k Jamesovi, spustil.: „Ten blb Maxn jí zlomil kotník." „Wtf?" „Ne, to ne. To přehráním, ale prostě nemohla na tu nohu došlápnout, tak jsem ji odnesl k lékařce a tam mi málem dala pusu." Musela jsem se zasmát nad jeho zoufalým výrazem.

„Máš ten batoh, Draco?" Zeptala jsem se, když jsem se v půl jedenácté střetla na chodbě nočních Bradavic s Dracem. „Jasný." Tím mě uklidnil a my mohli jít k portálům, které byly touhle dobou uzavřeny. Tam už postával James s Maxnem a něco si povídali. Když si mého příchodu Maxn všiml, strnul a sklopil pohled na podlahu. „Ahoj." Zastavila jsem se před ním a usmála se. „Jdeme na to!" Abych rozproudila atmosféru, tleskla jsem a stoupla si před portál s číslem 22. „To dám." Snažila jsem sama sebe povzbudit a uchopila červenou páku vedle portálu. „3. 2. 1." Páku jsem stlačila směrem dolů a portál se rozevřel. „Snad to je ten správnej." Řekl James za mými zády a sledoval, jak má ruka zmizela v zeleném světle. „Měl by být. Mám ji." Řekla jsem nadšeně, když jsem rukou nahmatala úzkou ruku, kterou jsem pevně uchopila a vtáhla dovnitř. „Já říkala, že je to takhle správně." Řekla jsem šťastně a prohlédla si Eadlin i její zmatený výraz. „Nechceš pomoct zvednout?" „Jo, díky." James se projevil jako pravý gentleman a podal jí pomocnou ruku, díky které se bez váhání postavila. Chvíli si ho se zájmem prohlížela a následně se otočila mým směrem. „Eadlin, ty jsi mi tolik chyběla!" Řekla jsem radostně a padla jí kolem krku. „Ty mně taky." Objetí mi oplatila a s rozzářeným výrazem se ode mě odtáhla. „Musíš mi toho tolik říct! Hlavně, kdo je tenhle týpek?" Ukázala na Jamese, který se na ní laskavě usmál. „Jo, promiň." Zasmála jsem se a přehodila přes její ramena ruku. „To je James Green. Klidně mu říkej Jamee. Každopádně, zaklel učitele v kozu a minulý rok zatopil jednu třídu, tak ho přeřadili do Zmijozelu, což se stalo naposledy před 50 lety." Tím jsem představila našeho černovlasého vysokána. „Aha. Z jaké je koleje? Nebo jako v jaké byl před tím, než ho přeřadili do Zmijozelu?" „Nebelvír." Řekl za mě James a já s klidným srdcem dodala, jaký je to nadaný umělec. Když se od nás kluci oddálili, já se naklonila k Eadliny uchu a zašeptala: „Ale musíš uznat, že je fakt sexy." Uznale pokývala hlavou, ale její pozornost se vztahovala pouze na Dracova záda. „A ještě jedna otázka. Co tu dělám?" Musela jsem se zasmát nad tím, že jsem zapomněla říct to nejdůležitější. „Chceme tě do party, ale aby jsi se ty a James stali čestnými členy našeho klanu, musíte projít zkouškou, tedy jestli máš koule. Támhle za rohem je jedna velká zeď, která je už velmi dlouho obyčejná a vy máte za úkol jí...zpestřit. Ty využiješ svoje umění pro pestrost a James zas umění kresby. Dohromady to bude úžasné." Zasněně jsem se zahleděla do dáli, abych dodala na efektu.